Nová amnestie daňová.

Dle čl. 13. nař. ze dne 4. března 1919 čís. 110 a § 18. nař. ze dne 12. března 1919 čís. 126 byla vládou zaručena poplatníkům amnestie při soupisu vkladů cenných papírů tak dalece, že nesmí býti použito správných údajů jejich k trestnímu stíhání pro dosavadní nesprávná neb neúplná udání, učiněná při vyměřování daní výdělkových, daně z příjmů, důchodové, válečné a vojenské taxy — opraví-li poplatník do 31. května t. r. své přiznání. Ustanovení to není zcela jasné. Dle § 13. zák. ze dne 16. února 1918 čís. 66 má se k opravě přiznání k dani z příjmů, jež stalo se po 17. dubnu 1916 jen tehdá hleděti, když poplatník hodnověrně osvědčí, jak příjem r. 1913 tak i roku válečného. Dle § 14. téhož zákona, zjistí-li se při ukládání daně z příjmu v letech 1917—1922 jmění, jehož výnos nebyl dosud zdaněn, pokládati dlužno jmění to za část válečného zisku, neprokáže-li poplatník, že pochází z příjmů nepodrobených dani válečné aneb z příjmu již zdaněného. Bylo-li tudíž učiněno přiznání do 17. dubna 1916, odpadá pro poplatníka osvědčování příjmů. Vyskytuje se otázka, zda — opraví-li poplatník do 31. května 1919 své přiznání za rok 1913 a následující — bude povinen osvědčovati hodnověrně výši příjmů let 1913 a válečných, jinými slovy, zda novým nařízením byla lhůta čl. 13. zák. ex 1918 do 17. dubna 1916 stanovená prodloužena do 31. května 1919 čili nic. Pro tento výklad mluví poslední věta čl. 13. a 18. soupisových nařízení, ježto dle toho vyměření dodatečných daní za dobu před rokem 1914 odpadá, tudíž za r. 1914 až 1918 se daň z příjmu dodatečně vyměří a nebude se zamlčené jmění, jež v r. 1913 již existovalo, pokládati za příjem válečných let. Bylo by však bývalo záhodno, aby vláda v tomto případě udělila také amnestii poplatkovom, neboť mnohé zamlčení příjmů spočívá v tom, že poplatník udal při prodeji nemovitostí nižší cenu, anebo že při nápadu dědickém zamlčel část pozůstalosti a přizná-li nyní dodatečně příjem tohoto zamlčeného jmění, riskuje přes amnestii daňovou vyšetřování pro těžký přestupek důchodkový, na jehož potrestání náš stát zájmu nemá; stal se přece proti starému Rakousku. Amnestií poplatkovou, jež týkala by se ovšem pouze prominutí trestnosti skutku, docílil by stát dalších příjmů z poplatků, předepsaných dodatečně ze zamlčeného jmění. Nemíní-li však zákonodárce článkem 13. resp. 18. soupisových nařízení vyloučiti platnost ustanovení § 13. a 14. nař. z r. 1918 pro poplatníky, již dodatečně příjmy přiznali, a musil-li by poplatník osvědčovati příjem roku 1913 a let válečných, pak měl zákonodárce aspoň ustanoviti bližší podmínky tohoto osvědčování a zejména připustiti i přísahu neb slib strany na místě přísahy, jež mohli by poplatníci skládati ve formě angl. neb amerického affidavit před notářem.

Citace:

Nová amnestie daňová. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1919, svazek/ročník 1, číslo/sešit 1, s. 15-15.