Spolek německých notářů republiky československé.

Počátkem února ustavil se v Praze v německém kasině spolek německých notářů republiky československé. Pokládáme tento krok německých, našich kolegů za nesprávný a za nešťastný.
Nešťastný proto, že se tím posice našeho spolku notářů československých jen oslabuje a že význam nového spolku německého pro stav notářský nebude pražádný Spolek notářů československých zůstane i nadále jediným representantem notářstva naší republiky a že representantem takovým se osvědčil, toho důkazem, jest celá řada úspěchů, které pouze jemu děkovati máme. Německý spolek notářů bude již počteni svých členů úplně bezvýznamný a nebude míti ani vlivu ani moci, ani příležitosti, aby hájil zájmy veškerého notářstva, poněvadž sídlo jeho není v Praze a nemůže tudíž zavčas zakročovati ve věcech týkajících se našeho stavu, které vždy jsou velice akutní a vyžadují okamžité intervence jednání a vyjednávání. Spolku německého nebylo třeba. Spolek notářů československých upravil své stanovy tak, že bylo možno i naším kolegům německým přistoupiti k němu, poněvadž dávala se jim ve stanovách možnost, aby zřizovali při každé komoře notářské zvláštní odbory, v nichž se mohli organisovati a prostřednictvím jich mohli podávati návrhy výkonnému výboru, jenž jistě každého námětu z řad našich kolegů ujímá se s ochotou co největší. Založení zváštního spolku notářů německých jest ale též krokem nesprávným, neboť na spolek ten budě se vždy, u všech úřadů a u všech kolegů českých hleděti jako na spolek význačně nacionální, kterýmž také spolek ten bude, poněvadž spolek, jenž hájí pouze zájmy stavovské, tu již jest a zajisté úplně pro celé notářstvo postačí. Že spolek německých notářů stojí na stanovisku nacionílním, jde z toho, že obrátil se na komor v notářské s oznámením, že od 1. ledna 1920 spojil se s německo-rakouským spolkem notářů ku společnému vydávání časopisu »Notariatszeitung« a že obrací se s bizarní žádostí na komory naše, aby důležité věci, týkající se notářů a kandidátů, zejména i vypisování soutěží, uveřejňovány byly v tomto časopisu, jenž vychází ve Vídni, tedy v cizím státě. Máme velikou pochybnost, že jest přípustno, aby spolek založený v naší republice dohodoval se se spolkem cizího státu na vydávání společného spolkového orgánu, zejména však divíme se, jak mohl praktický právník, tím více notář, zaujímající veřejný úřad v našem státě, dožadovati se toho, aby úřední korporace tohoto stádu, jakým jsou notářské komory, uveřejňovaly úřední své vyhlášky v časopise cizího státu.
Nemůžeme jinak, než jednání toto rozhodně odsoudili.
Jak jinak chovali se čeští notáři za starého Rakouska.
Takměř všichni byli členy rakouského spolku notářů a přispívali na udržení a povznesení tohoto spolku nejen svou hřivnou peněžitou, nýbrž i duševní svou prací, přispívajíce odborovými články do odborného časopisu a na valných hromadách delegátů všech odborů přinášeli vždy řadu zdravých námětů a vědecky vypracovaných rozborů. Jsme jisti, že s návrhem našim souhlasiti budou všichni naši kolegové, kteří v organisaci notářské vidí palladium svého stavu a nikoliv kolbiště pro spory národní.

Citace:

Spolek německých notářů republiky československé. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1919, svazek/ročník 1, číslo/sešit 11, s. 132-132.