V řízení nesporném není soud stolice vyšší, zkoumaje platnost opatření soudu nižšího, omezen právními vývody opravního prostředku.
Společnost s ruč. obm. provozující obchody bankovní třeba s vyloučením těch, k nimž potřebí zvláštního pobolení, smí se označiti ve firmě jako »banka«.

Soud druhé stolice (vrchní zemský soud v Praze) vyřizuje rekurs finanční prokuratury do usnesení soudu obchodního zápis firmy »Xská spolková banka, společnost s ručením obmezeným« v X do obchodního rejstříku povolujícího, vyhověl stížnosti a vyzval jednatele žadatelky, aby ve lhůtě, kterou jim první soud určí, v dodatku ke smlouvě společenské znění firmy nahražením slova »banka« za jiný vhodný výraz uvedl v soulad s předpisem §u 5. zákona o spol. s r. obm., jinak by společnost z rejstříku byla vymazána. Na odůvodnění uvedl:
Rekursní soud má za to, že znění firmy, pokud se společnost označuje jako »banka« jest nepřípustné. Firma má odpovídati skutečným poměrům. Zásada vyslovená v 1. knize, titul 3. obchodního zákoníku o pravdivosti firem platí také o společnostech s ručením obmezeným. Dle všeobecného názoru a i dle názoru obchodního světa rozumí se pod slovem banka takový živnostenský podnik, který dle své organisace a okruhu obchodování určen a oprávněn jest, aby používaje značných obchodních prostředků trvale a nezávisle od osob při založení jeho »účastněných provozoval neobmezeně veškeré obchody bankovní závod charakterisující. Toho se ale žadatelce nedostává. Především nedostává se jí potřebné neodvislosti podniku a závodního kapitálu na zakladatelích. Neboť dle § 8. společenské smlouvy jest sice převod závodního podílu aktem mezi živými na jiného společníka přípustný, avšak převod jeho na osobu, která není společníkem vázán jest svolením dvou třetin ostatních společníků. Mimo to není zápis navrhující společnost také ani co do druhu obchodů svých neomezená, jak se to při bankovních podnicích předpokládá. Rada obchodů banky vyznačujících vyžaduje vedle § 3., odst. 2. a § 62. zák. o spol. s ruč. ohm. státního povolení. Takového povolení žadatelka nevykázala, nesmí tudíž podobných obchodu provozovati. Pak okruh jejího obchodování neodpovídá ale bankovníma závodu. V důsledku toho by slovo »banka« ve znění firmy zavdávalo podnět ke klamání veřejnosti, slušelo proto stížnosti vyhověti a naříditi, aby slovo to ze znění firmy bylo vyloučeno a nahrazeno výrazem vhodnějším, ježto odpovídá veřejnému zájmu, aby používání označení »banka« bylo spíše obmezeno než rozšířeno.
Nejvyšší soud rozhodnutím ze dne 8. července 1919, R I 274/19 dovolacímu rekurzu společnosti vyhověl a usnesení v odpor vzaté zrušil.
Důvody: Dovolací rekurs není odůvodněn, pokud uplatňuje formálně, že usnesení v odpor vzaté překročilo meze návrhu rekurující finanční prokuratury. Soud rekursní přezkoumal v mezích návrhu rekursního usnesení prvého soudu a návrhu tomu vyhověl, ačkoliv odůvodnění neshledal správným, poněvadž za to měl, že firma zvolená z jiných příčin nevyhovuje zákonu. K tomu byl soud rekursní oprávněn, neboť ustanovení společenské smlouvy, která by se příčila zákonu z 6. března 1906, č. 58 ř. z. nemají dle §u 4., odst. 2. tohoto zákona právních účinků a dle §u 2. cís. pat. z 9. srpna 1854. č. 208. ř. z. musí soudové vůbec, tedy nejen soudy prvé stolice, šetřili náležitostí, jichž platnost opatření (zde zápis do rejstříku) vyžaduje a není (dle odst. 6.) obmezen na zkoumání okolností stranou uvedených.
Co do věci však jest dovolací rekurs odůvodněn. Společnostem s ručením obmezeným nejsou obchody bankovní zakázány. Dle §§ 3. a 62. zák. ze 6. března 1906, č. 58. ř. z. vyžadují pouze některé druhy obchodů bankovních povolení státního a podmínkou zápisu do rejstříku jest pouze povolení k obchodům v §u 3. uvedeným. Již z tohoto ustanovení zákona jest zjevilo, že společnosti, které obmezují svou činnost pouze na ostatní obchody bankovní, nejsou vyloučeny ze zápisu do rejstříku a tudíž z existence právní (§ 2. zák.). Tyto ostatní obchody bankovní podrobně uváděli aneb jedním společným názvem výstižně označiti tak, aby firma na první pohled podávala přesné ohraničení činnosti společnosti, není možno. Dlužno tedy uznati, že označení společnosti jako »banky«, vyhovuje §u 5. zákona a není důvodu, aby předmět podniku obchodům bankovním věnovaného ve firmě jiným názvem byl nahražován.
Tím odpadá příčina, pro kterou by zápis firmy společnosti do rejstříku jako zákonu se příčící měl býti vymazán, pročež usnesení v odpor vzaté bylo zrušeno.

Citace:

V řízení nesporném není soud stolice vyšší, zkoumaje platnost. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1919, svazek/ročník 1, číslo/sešit 10, s. 119-119.