Daň z příjmů.

Opět nová prakse berních správ. Doslechli jsme totiž, že některé berní správy čítají za příjem dotyčného roku i peníz, který poplatník získal, prodav ve válce dům, koupený před válkou za peníz nižší. Jest to rozhodně nesprávné a berní správy tu přehlížejí úplně, že docílená vyšší prodejní cena není příjmem, nýbrž změnou v uložení jmění, zde jmění nemovitého, dnes tak cenného, v hromadu málo cenných bankovek. Absurdnost tohoto náhledu berních správ jeví se nejlépe v tom, že by pak bylo i příjmem pro osobu, která nemovitost neprodala nynější vyšší její hodnota, i musili by všichni vlastníci nemovitostí platiti daň příjmovou z rozdílu, oč hodnota jejich nemovitostí stoupla, neboť bylo by přece nespravedlivo, aby platil daň tu jen ten, kdo reality prodal, a nikoli i ten, kdo vyšší hodnotu v realitě podržel. De facto zcizovatel ničeho nezískávám naopak prodělává, neboť peníze. které dostává, nemají skutečně ani té ceny, zač realitu před válkou koupil, uváží-li se, že naše valuta má dnes ve světě relaci 1:9:5. Věc má ten nepříjemný následek, že pokládá-li se onen rozdíl mezi docílenou cenou prodejní a cenou nabývací za příjem podléhá tento příjem dle zákona ze dne 16. února 1918 čís. 66 ř. z. válečné dani ze zisku až 60%, což by mělo za následek, že by zcizovatel nejen neobdržel plnou hodnotu reality, nýbrž dokonce musel by státu od vésti 60% více docílených bankovek a až nastane úprava naší valuty a bankovky naše budou se vyměňovati v relaci 1:3 jako v Jugoslavii. Přiveden by byl na mizinu. Dlužno uvážiti, že nejsou to boháči, kteří jsou zcizovatelé, nýbrž obyčejně ti to prodati musí a jsou to váleční zbohatlíci, kteří koupí a investují své válečné zisky v realitách. Tak stihla by tato pohroma ne válečné zbohatlíky, nýbrž střední stav, který dnes nemá nikde zastání.

Citace:

Daň z příjmů. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1919, svazek/ročník 1, číslo/sešit 9, s. 110-110.