Předcházel-li žádost o rozluku manželství sроr o rozvod, jest místně příslušným sborový soud, jenž rozhodl jen rozsudkem v první stoliсi spor o rozvod? — K výkladu § 20., odst. 2. zák. ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n.

Zemský soud v Praze vyslovil svoji nepříslušnost ku rozhodnutí o žádosti za rozluku manželství, podané Marií K. proti jejímu manželu, odpykávajícímu si trest doživotního žaláře v trestnici na Pankráci a vrátil žádost krajskému soudu v Táboře, na který původně byla řízena ku příslušnému vyřízení. Usnesení své odůvodnil takto:
Podle § 20., odst. 2. zák. ze dne 22. května 1919. čís. 320 sb. z. a n. jest místně příslušným rozhodnouti o žádostech za rozluku manželství pro nepřekonatelný odpor, když žádost o rozluku předcházel spor o rozvod, ten sborový soudí, který rozhodoval v prvé stolici ve sporu o rozvod. V tomto případě byl spor o rozvod, který předcházel žádost o rozluku, zahájen u krajského soudu v Táboře pod zn. spis. Cg I 49/17. Ve sporu tom týž soud také rozhodoval, ne sice rozsudkem, ale vydav usnesení ze dne 22. prosince 1917. čj. Cg I 49/17-11, jímž povolen byl rozvod od stolu a lože. Zákon v § 20., odst. 2. nepředpokládá výslovně rozhodnutí rozsudkem, nýbrž používá všeobecného významu »rozhodoval« a za takové rozhodování dlužno po rozumu § 425. c. ř. s. pokládati také zmíněné usnesení, jímž povolen byl rozvod, od stolu a lože, neboť § tento stanoví, že když podle zákona nepatří vynésti rozsudek, dějí se rozhodnutí, nařízení a opatření usneseními. Podle shora uvedeného jest tedy ku rozhodnutí o této žádosti místně příslušným krajský soud v Táboře.
Tento neuznav rovněž své příslušnosti, předložil spisy, podle § 47. j. n. vrchnímu zemskému soudu v Praze k rozhodnutí záporné rozepře kompetenční a v předkládací své zprávě k odůvodnění svého stanoviska poukázal k tomu, že podle § 12. dvor. dekretu ze dne 23. srpna 1819. čís. 1595 sb. z. s. rozhoduje soud o žalobách na rozvod toliko rozsudkem, kdežto usnášení se o dobrovolném rozvodu přísluší podle § 114. j. n. soudů okres, a rozvod ve smyslu § 3. min. nař. ze dne 9. prosince 1897, čís. 283 ř. z. povoluje smírem druhá strana procesní. Z toho dovozoval, že krajský soud v Táboře ve sporu o rozvod nerozhodoval o něm ve smyslu § 20., odst. 2. cit. zákona.
Vrchní zemský soudí rozhodl, že příslušným jest zemský soud v Praze z těchto důvodů: Poněvadž žádost o rozluku podaná po rozumu § 15. al. b) zák. o rozluce manželské opírá se toliko o dobrovolný rozvod, povolený krajským soudem v Táboře, není tu podmínky § 20., odst. 2. cit. zák., aby totiž soud tento byl rozhodl spor o rozvod, což předpokládá rozsudek, nastává tu tedy příslušnost podle č. 3., téhož §.
Je tedy vzhledem k tomu, že odpůrce žadatelčin jest dle zjištění ve spisech, odsouzen byv k doživotnímu žaláři, v trestnici na Pankráci, podle § 67. j. n. příslušným zemský soud v Praze jako obecný soud odpůrcův.

Citace:

Předcházel-li žádost o rozluku manželství spor o rozvod, jest místně. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1919, svazek/ročník 1, číslo/sešit 11, s. 131-132.