Navrhne-li se dodatečně, aby manželství osoby za mrtvou již prohlášené, uznáno bуlo za zrušené, nezavádí se nové ediktální řízení, nýbrž postačí doplniti šetření s obhájcem manželského svazku.

X žádal u krajského soudu v P., aby manželka jeho Josefa, která se před mnoha lety vystěhovala do Ameriky a o které došla později soukromá zpráva, že tam v nemocnici zemřela, prohlášena byla za mrtvou a manželství jeho s ní dne 3. října 1876 dle ritu katolického v H. uzavřené za zrušené. Krajský soud nezřídiv obhájce svazku manželského konal šetření a po provedení jeho prohlásil usnesením ze dne 6. prosince 1918 T 33/17 Josefu X dne 29. května 1856 narozenou za mrtvou. Na to k nové žádosti Xově vydal nové usnesení z 1. února 1919, jímž ustanovil advokáta Z za obhájce svazku manželského a zároveň dodatkem k hořejšímu usnesení svému vyslovil, že manželství pokládali jest za zrušené.
Stížnosti obhájce svazku manželského vrchní zemský soud v Praze nevyhověl, zamítnutí návrhu obhájcovu na zavedení nového ediktálního řízení takto odůvodňuje:
X žádal ve smyslu § 9. zákona ze dne 16. února 1883 č. 20 ř. z., aby Josefa X, jeho manželka byla prohlášena za mrtvou a zároveň, aby manželství jeho s ní uzavřené bylo prohlášeno za zrušené.
Soud I. stolice měl tudíž dle odstavce 3. téhož §u v usnesení o prohlášení Josefy X za mrtvou rozhodnouti též o druhé žádosti Xově. Stalo-li se tak teprve k opětné žádosti tohoto dodatečným usnesením v odpor vzatým, nelze tuto žádost pokládati za zvláštní žádost ve smyslu odstavce 4. § 9. cit. zákona, o níž by znovu řízení v tomto zákoně předepsané zavedeno býti mělo, nýbrž za žádost za doplnění usnesení ze dne 6. prosince 1918 a usnesení v odpor vzaté za doplněk tohoto. Řízení bylo již zavedeno o obou žádostech a zavedení nového řízení nebylo by účelné, poněvadž by k jinému výsledku vésti nemohlo.
Poněvadž jsou tu též okolnosti § 112 obč. z. nezanechávající pochybnosti o tom, že Josefa X. zemřela, jeví se býti usnesení v odpor vzaté odůvodněným. Na revisní stížnost obhájce svazku manželského Nejvyšší soud usnesení rekursního soudu v ten rozum změnil, že se usnesení soudu stolice první, pokud jím bylo vysloveno, že jest pokládati za zrušené manželství Josefy X. dne 3. října 1876 s Хem v H. uzavřené, zrušuje a soudu ukládá, aby šetření doрnil a dle jeho výsledku nově rozhodl.
Výrok o účtovaných nákladech obou stížnosti obhájcových přikázal dle § 44. j. n. soudu stolice prvé.
Odůvodnění rozhodnutí toho ze dne 26. března 1919 R I 118/19 zní takto:
X. spojil sice s návrhem svým, aby manželka jeho Josefa byla prohlášena za mrtvou, zároveň i další návrh, jak to § 9. zák. ze dne 16. února 1883 č. 20 ř. z. dopouští, aby bylo i vysloveno, že manželství jeho s ní dne 3. října 1876 uzavřené pokládati jest za zrušené, avšak soud první stolice opominul, jak to citované právě zákonné ustanoveni předpisuje, zříditi současně s opatrovníkem nezvěstné také obhájce svazku manželského.
Toto opomenutí soudu postřehl žadatel, až když již řízení zahájené za účelem prohlášení jeho manželky za mrtvou bylo skončeno a usnesení, jímž ona za mrtvou byla prohlášena, bylo vydáno a vešlo v moc práva.
Otázka právomoci usnesení nemá sice v daném případě toho významu, aby nemohlo býti doplněno.
Avšak uvážiti dlužno, že podmínky pro výrok, uzavřené manželství za zrušené vyslovující, jsou vedle § 112. obč. z. zostřeny oproti podmínkám pouhého prohlášení za mrtva. Tyto ostřejší podmínky platí podle § 9. odst. 1. zák. z 16. února 1883 č. 20 ř. z. doposud, poněvadž uvedené právě zákonné ustanovení dovolává se pro výrok na zrušení manželství toho, že jsou tu občanským právem určené požadavkу.
Proto stanoví § 9. odst. 2. cit. zák., že spojí-li žadatel návrh na prohlášení někoho za mrtva s návrhem, aby také manželství jeho bylo prohlášeno za zrušené, musí zároveň s opatrovníkem nezvěstného jmenován býti i obhájce manželského svazku.
Z toho plyne, že tento obhájce svazku manželského musí býti zřízen dříve, než soud vyřkne svůj výrok, že manželství pokládati sluší za zrušené, aby mohl již během řízení hájiti veřejný zájem, jaký stát na zachování manželských sňatků má, za jakýmž účelem se právě zřizuje. Nelze sice přisvědčiti mínění stěžovatelovu, že, učiní-li se návrh, aby uznáno bylo, že manželství osoby, která byla již dříve prohlášena za mrtvou, má se považovati za zrušené, musí podle ustanovení § 9. odst. 4. cit. zák. provésti se nové ediktární řízení. To se z dovolaného zákonného předpisu tím méně dá dovoditi, když se uváží, že i podle §ů 113. a 114. obč. z. provádělo se řízení ediktální jen s opatrovníkem nezvěstného a teprve po projití ediktální lhůty na nový návrh zřídil se obhájce svazku manželského, s kterým se další jednání provedlo a dle výsledku šetření rozhodlo.
Nebylo-li třeba ani podle dřívějších předpisu v době ediktální účasti obhájce svazku manželského, tím méně jest jí potřebí podle nyní zákonem ze dne 16. února 1883 č. 20 ř. z. zavedených předpisů, které měly za účel, řízení to zjednodušiti.
Výsledky řízení ediktátního, provedeného za účelem prohlášení za mrtva, platí tudíž i pro řízeni další, v němž má manželství osoby té prohlášeno býti za zrušené, nového řízení ediktálního potřebí není, poněvadž toto jen jednou provésti jest po zákonu předepsáno a výsledek jeho jest pro obě řízení směrodatný. Ovšem ale, poněvadž, jak shora uvedeno, podmínky pro výrok, aby manželství uznáno bylo za zrušené, jsou ostřejši, musí se obhájci svazku manželského poskytnouti možnost, aby, než soud výrok svůj učiní, o výsledcích s opatrovníkem provedeného šetření se vyslovil, po případě, shledá-li je nepostačující, další návrhy učinil a teprve na základě takto doplněného šetření může soud rozhoduouti.
Jelikož v přítomném případě první soud tímže usnesením, kterým jmenoval obhájce svazku manželského, vyřkl již současně, že zrušuje se manželství Josefy Xové s Xem uzavřené, jež stěžovatel obhajovali měl, porušil tím zákon, rozhodnuv takto předčasně, aniž obhájce svazku manželského slyšel.
Slušelo proto pro očividnou nezákonnost dovolací stížnosti vyhověti, naříkané usnesení ve smyslu shora uvedeném změniti a první stolici uložiti, aby doplnila šetření výslechem stěžovatele a po případě dalším vyhledáváním, jež on účelně navrhne a teprve potom nově rozhodla.
Výrok o útratách obou rekursů obhájcem svazku manželského účtovaných, o nichž dle § 1. zák. ze dne 2. února 1909 č. 24 ř .z. první stolici celkově rozhodnouti přísluší, přikazuje se dle § 44. j. n. soudu prvnímu.

Citace:

Navrhne-li se dodatečně, aby manželství osoby za mrtvou. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1919, svazek/ročník 1, číslo/sešit 6, s. 73-73.