Вуlo-li právoplatně rozhodnuto pořadem práva, že na společný statek má dle §u 836. obč. z. zaveden býti společný správce, jedná se o návrhu strany, aby soud správce takového ustanovil, v řízení nesporném.

Když byl ve sporu A. s B. okresní soud právoplatně rozhodl, že na spoluvlastnicky jim patřící statek má zřízen býti společný správce, podal А. k témuž okresnímu soudu, v jehož obvodu také statek ležel, žádost dovolávaje se právoplatného jeho rozhodnutí, aby společného správce na statek jmenoval. Okresní soud po slyšení stran návrh zamítl považuje jej za návrh exekuční.
Krajský jako rekursní soudí k stížnosti A-ově usnesení to zrušil a soudu stolice prvé nařídil, aby o návrhu jednal v řízená nesporném a to z důvodů následujících:
Sporná otázka, má-li na statek R. ustanoven býti společný správce, došla kladného vyřízení pořadem práva a rozsudek z 10. března 1919 С 139/19 nabyl moci práva. Tím byla činnost procesního soudce ukončena.
Návrh další, aby ustanovena byla osoba správcova, sluší soudu vedle ustanovení §u 836. vš. o. z. vyříditi v řízení nesporném.
Řízení exekuční jest tu vyloučeno. Rozsudek vyslovil toliko, že společný správce ustanoven býti má. Kdo jím bude, vyhrazeno dle §u 836. obč. z. volbě stran. Provedení rozsudku nelze tedy prosaditi žádným druhem exekuce.
Občanský zákon ustanovuje v §u 836., že při volbě osoby správcovy rozhoduje většina hlasův a nedocílí-li se této, soudce. Toto právo spolumajitelů nebylo vyneseným rozsudkem odstraněno. I když se nedocílí většiny, a výrok soudcův nastoupiti má, není potřebí pořadu práva, ano tento jest přímo vyloučen, jelikož tu soudce po případném slyšení stran bez řízení průvodního osobu správcovu ustanoviti může. Měl tudíž okresní soud o podaném návrhu A-ově zahájiti jednání nesporné, zvláště když vlastně sám uznával, že vyřízení jeho jen takovou cestou jest přípustné.
Nejvyšší soud v rozhodnutí svém ze dne 26. srpna 1919 R I 330/19 dovolacímu rekursu B-ově nevyhověl.
Odůvodnění: Správně usoudil rekursní soud. že jakmile otázka, mezi stranami sporná, má-li na statek ve společném vlastnictví stran se nalézající společná správa býti zavedena, ve sporné cestě právoplatně byla rozhodnuta, další řízení, týkající se volby osoby správcovy, provede soud k návrhu strany v řízení ofíiciosním, tedy nesporném, nemohou-li se strany shodnouti. Vždyť stanovisko to zaujala i sama stěžovatelka v prohlášení svého zástupce při roku dne 2. června 1919 o žádosti odpůrcově byvši slyšena. Mylně domnívá se, že žádost odpůrcova, soudem první stolice ku procesním spisům pojatá, byla návrhem exekučním. Nic takového z obsahu jejího neplyne. Poukaz v ní, že otázka, má-li býti společná správa zavedena, právoplatně již rozhodnuta jest rozsudkem v žádosti naznačeným, jest zcela místný, aby soud zvěděl, že předpoklad k zahájení řízení ofíiciciosní jest již dán.
Jakmile žádost došla, byla povinnost soudu dle § 41. j. n. vyšetřit» svou příslušnost a dle odstavce třetího dovolaného zákonného ustanovení zjistiti z moci úřední poměry pro řízení rozhodné. Správně proto byl ustanoven rok k slyšení, zdali strany na osobě správcově se neshodnou. Když z výsledku slyšení toho vyšlo na jevo, že shoda ani volba možná není, poněvadž každá ze sporných stran má stejný podíl na věci a většina by dle § 833. obč. zák. musila se čítati dle podílů, měl soud v řízení nesporném o návrhu jednati a rozhodnouti, třeba byli žadatelé prohlásiti, že žádají, aby se jednalo o návrhu, v řízení exekučním, poněvadž udání stran pří zkoumání příslušnosti soudu v řízení nesporném soudce dle § 41., odst. 3. j. n. neváží a strana nemůže si určovati způsob jednání, když toto je zákonem kategoricky předepsáno, takže je soud zachovati musí.
Odpovídá tedy zcela zákonu, když rekursní soud usnesení prvního soudu dle § 42. j. n. jako zmatečný zrušil a soudu dále jednati v jedině příslušném řízení nesporném nařídil, aniž vadí tu okolnost, že prozatímní správce dosud úřad svůj zastává, neboť až nový definitivně bude stanoven, bude věcí straní, aby zrušení prozatímní správy jako provisorního opatření a zavedení řádného společného správce navrhly.

Citace:

Bylo-li právoplatně rozhodnuto pořadem práva, že na společný statek. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1919, svazek/ročník 1, číslo/sešit 11, s. 131-131.