Amnestie daňová.

V odporu s amnestií, která byla soupisovými zákony zaručena poplatníkům za účelem, aby mohli dodatečně činit přiznání z příjmů od r. 1913 ku dani příjmové a nehledíc k pokynu, které dal býv. ministr financí Dr. Rašin orgánům finančním, aby v té příčině vycházelo se obecenstvu blahovolně vstříc, dostává se, jak se nám z různých stran sděluje, poplatníkům vyzvání, kterýmž se vyzývají, aby podali věrohodný důkaz, že zamlčené jmění měli již 1. ledna 1914, jinak že se za to bude míti, že dodatečně přiznaný příjem pochází z posledního válečného roku. Věc ta týká se zejména středního stavu, gažistů, pensistů, řemeslníků, živnostníků, lékařů, umělců, notářů i advokátů atd., kteří v důvěře v daný slib vládní, přiznali zamlčený příjem a o nichž jistě nelze za to míti, že by měli nějaký válečný zisk. Jeví se tu opět starý byrokratický duch našich berních správ, které nemohou se vymaniti z rakouského způsobu myšlení. Ale též je jisto, že tím berní morálka poplatnictva velice utrpí, a že to bude míti opět vliv na přiznávání příjmů v době pozdější. Bylo by proto v zájmu státu i poplatnictva, aby ministerstvo financí poučilo berní správy, že mají důkazu shora uvedeného požadovati jen tehda, když patrně se jedná o válečného zbohatlíka, neboř jest jasno, že takovýto důkaz jest ve většině případů nemožný a obecenstvo, které vykonalo občanskou povinnost, bylo by tím, že by důkazu podati nemohlo, nespravedlivě ochuzováno.

Citace:

Amnestie daňová. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1919, svazek/ročník 1, číslo/sešit 8, s. 97-97.