Zahájené ediktální řízení dle §u 128. patentu nepřekáží, vyjde-li během jeho najevo, že jest tu určitý dědic, jehož pobyt je neznám, aby použito bylo předpisu §u 131. patentu.

Do vydání vyhlášky dle § 128. nesp. pat. vyšlo na jevo, že mimo dědice, již se na výzvu přihlásili, byli by ku pozůstalosti povolání také děti děda a báby ze strany otcovy, totiž A a B, dotyčně jejich potomci. Soud pozůstalostní zřídil těmto zákonným dědicům, jejichž pobyt není znám. opatrovníka a vyzval je vyhláškou ku přihlášce dědické dle § 131. nesp. pat.
Po uplynutí lhůty první vyhlášky dle § 128. nesp. pat. měnili přihlášení dědicové návrh, aby pozůstalost projednána byla jen s dědici, kteří v této ediktální lhůtě podali dědickou přihlášku a aby bylo uznáno, že domnělí dědicové A a B. nepřihlásivše se včas, jsou z veškerého dědictví vyloučeni.
Pozůstalostní soud návrh tento zamítl, poněvadž dědicové А а В během první ediktální lhůty nebyli nikým zastoupeni a nebyli také o dědickém nápadu vyrozuměni, nemohou proto z dědictví býti vyloučeni.
Krajský jako rekursní soud stížnosti přihlášených dědiců nevyhověl, jelikož osoby, v jichž zájmu druhý edikt dle § 131. nesp. pat. byt vydán, nemohou z pozůstalosti býti vyloučeny, dokud nebude prokázáno, že zemřely a potomků nezanechaly. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 10. září 1919 č. R 1 333/19 dovolacímu rekursu nevyhověl. Důvody: Účelem soudního projednání pozůstalosti jest sprostředkovati bezpečným způsobem přechod jmění zústavitelova na veškeré účastníky pozůstalosti. Dle § 174. cís. pat. má soud projednání pozůstalosti ukončit i teprve, .když dědic náležitě vykázav své dědické právo, splnil veškeré podmínky jemu příslušející. Dle odst. 1., §u 75. téhož zákona je soud povinen, zpraviti účastníky k dědictví povolané o nápadu dědickém a vyzvali je, aby podali dědickou přihlášku za účelem projednání pozůstalosti. Jsou-li dědicové úplně neznámí, mají býti dle § 128. veřejnou vyhláškou vyzváni, aby se přihlásili do roka pod následky tam uvedenými; ale těm, kteří se přihlásí později, zůstávají dle poslední věty tohoto §m nároky jejich vyhrazeny, dokud nezanikly promlčením. Jestliže soud zná sice osobu některého dědice, nikoli však jeho pobyt, má dle § 131, cís. pat. zříditi mu opatrovníka a po případě zpravili jej veřejnou vyhláškou o nápadu dědickém s dodatkem, že nedostaví-li se do roka ani sám, ani nezřídí zmocněnce, opatrovník nastoupí dědictví jeho jménem, pozůstalost bude projednána a čisté pozůstalostní jmění, jemu příslušející, bude proto uschováno u soudu tak dlouho, až bude dokázáno, že zemřel, aneb až bude prohlášen soudem za mrtva.
Dle spisů soudních A byl sladovnickým v Rusku, а В krejčím v Drážďanech: oba náležejí ku příbuzným zůstavitelovým, dle § 75., odst. 2. a § 133., odst. I., cís. pat. k dědictví podíle zákonné posloupnosti povolaným. Že tito účastníci zemřeli, není zjištěno, že byli příslušným soudem prohlášeni mrtvými, nevysvitá ze spisů pozůstalostních a stěžovatelé toho ani netvrdí.
Když tedy nižší soudy nepředpokládán smrti těchto osob a když sond prvé stolice zřídil jim opatrovníka dle § 131. uvedeného cís. pat. a veřejnou vyhláškou dle tohoto §u 131. je opravil, pak zamítnutím návrhu stěžovatelů, aby pozůstalost byla projednána bez ohledu na tyto dva účastníky, nebyly tím porušeny, jak stěžovatelé mylně se domnívají ani § 131. cís. patentu z roku 1854 ani §§ 545. a 799. ob. z. obč. ani jiná zákonná ustanovení., Tyto §§ 545. a 799. ob. z. obč., totiž právě tak jako ostatní §§ 531. až 544. a 546. až 551. ob. z. obč., jednající o právu dědickém, spočívají sice na zásadě, že děditi může toliko ten, kdo zůstavitele přežil, ale neřeší otázku, za jakých okolností míti jest za to, že tato podmínka nastala či nenastala. Dle hořejších zákonných ustanovení jsou uvedení nepřítomní účastníci osobami k dědictví povolanými, dokud není zjištěno, že zemřeli nebo příslušným úřadem byli prohlášeni mrtvými. Nynější jejich pobyt není znám, pročež soudce prvé stolice právem vztahoval na ně předpis § 131. nesp. pat., aniž podle § 128. tohoto patentu bránila tornu okolnost, že uplynula roční lhůta, uvedená ve veřejné vyhlášce ze dne 10. listopadu 1917. vydané díle tohoto §u 128. cit. zákona a to tím méně proto, poněvadž usnesením ze dne 13. prosince 1918 vydaným dle § 131. nesp. patentu, jež bylo stěžovatelům doručeno k rukám jejich vykázaného zmocněnce a nabylo právní moci, bylo vysloveno, že k dědictví povoláni jsou také hořejší účastníci A а В a že ku hájení jich práv zřizuje se jim opatrovník.
Poněvadž tudíž usnesení v odpor vzaté, zřejmě nezákonné ve smyslu § 16. cís. pat., aniž obsahuje odporu se spisy nebo zmatečnosti, nemohlo dovolacímu rekursu býti vyhověno.

Citace:

Zahájení ediktální řízení dle § 128 patentu nepřekáží, vyjde-li. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1919, svazek/ročník 1, číslo/sešit 10, s. 120-121.