K vуřízení návrhu manželova, aby manželka přidržena byla vrátiti se do jeho společné domácnosti, příslušným jest okresní soud dočasného bydliště manžela a nikoli soud jejich posledního společného bydliště.

X, jenž se svou manželkou před válkou bydlil v Táboře, vrátiv se z vojenské povinnosti, obdržel služeb. místo v Praze, kdež se trvale ubytoval, zatímco jeho manželka s dítětem odstěhovala se ke svým rodičům do D.
Na návrh jeho podaný u okresního soudu nynějšího jeho bydliště v Praze na vydání příkazu, aby manželka jeho s dítětem vrátila se k němu do společné domácnosti, zahájil dovolaný okresní soud příslušné jednání. Stížnosti manželčině, že dovolaný okresní soud v Praze není příslušným, zemský soud v Praze nevyhověl z těchto důvodů:
Nesporno jest, že navrhovatel bydlí nyní trvale v Praze, v obvodu dovolaného soudu okresního a že manželství jeho s druhou stranou není doposud ani rozvedeno neb rozloučeno ani zrušeno. Je proto dovolaný okresní soud obecným soudem dle 65., 66. jur. n. pro oba manžely a je odůvodněna jeho příslušnost k projednání návrhu na příkaz, aby manželka navrhovatelova vrátila se do jeho domácnosti v Praze. Soudu vytčeného v §u 76. j. n. nelze v daném případě použiti, ježto § ten má na mysli sond sborový a mimo to žaloba v §u tom vytčená doposud nebyla podána.
Nejvyšší soud v rozhodnutí svém ze dne 22. července 1919, R I 286/19 dovolací stížnosti nevyhověl.
Odůvodnění: Navrhovatel žádá, aby bylo jeho manželce uloženo, aby se se synkem J. navrátila do jeho domácnosti v Praze. Uplatňuje tedy právo, jež mu zákon jako manželu v §u 92. obč. z. vyhražuje a jež jest již dle jeho povahy provésti v řízení nesporném. Z toho plyne, že není případno dovolávati se v otázce, o niž jde, předpisů platných pro řízení sporné. Ze zejména poslední společné bydliště manželů nemůže býti rozhodné pro posouzení této otázky, plyne jasně z § 76. j. n., který se vztahuje na spory manželské. Navrhovatel jest nyní vázán služebně na své nynější působiště a bydlí v Praze. Tím založeno jest jeho bydliště ve smyslu zákona. Ze soud bydliště jest příslušným pro rozhodnutí o podaném návrhu, plyne nejen z analogie §u 114. j. n., nýbrž i z §u 92. vš. z. obč., dle něhož jest manželka povinna, následovati muže do jeho bydliště. Bylo-li stěžovatelce uloženo, dostaviti se osobně k roku nařízeném k jednání o podaném návrhu, nelze v tom spatřovati nijaké protizákonnosti. Není tu tedy předpokladu §u 16. cís. pat. ze dne 8. srpna 1854, č. 208. ř. z.

Citace:

K vyřízení návrhu manželova, aby manželka přidržena byla vrátiti. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1919, svazek/ročník 1, číslo/sešit 10, s. 119-119.