Notářské pečeti.

K četným dotazům ohledně úpravy pečeti notářské ve smyslu zákona ze dne 18. března 1919 čís. 155 sdělujeme, že nová úprava záleží v tom, že odstraní se z dosavadních pečetí říšský znak a označení »c. k.«. Notáři čeští odstraňují též německé označení. V zákone novém sice není upravena ještě jazyková otázka, ale jest jisto, že státním jazykem našeho státu jest a zůstane jazyk český, po případě slovenský. Nesdílíme obavy, kterou mají někteří notáři, že odstraněním německého rčení dopouštíme se něčeho nezákonného. Zákon ze dne 28. října 1918 čís. II zachoval sice prozatím v platnosti veškeré dosavadní zemské a říšské zákony, avšak nikde není uzákoněno, že pečeť notářská v českém území musí býti dvojjazyčná; § 13. n. ř. stanoví jen, že má býti pečeť notářova v řeči, jež jest obvyklou v jeho úředním okrsku a je-li tam obvyklo řečí více, v každé této řeči. V území českém není německá řeč jistě obvyklou, zejména nyní ne, když se všude děje očista a mohou-li státní úřady naše (a na nátlak veřejného mínění dokonce musí) odstraňovati oboujazyčné názvy, nenahlížíme, proč by tak nemohl učinit i notář, jenž vlastně státním úřadem není. Máme za to, že nenašel by se v našem státě ni jeden soudce, který by notářům chtěl vytýkati, že odstranili německé rčení.

Citace:

Notářské pečeti. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1919, svazek/ročník 1, číslo/sešit 2, s. 27-27.