Bylo-li jednání a rozhodnutí o námitce místní nepříslušnosti soudu spojeno s jednáním a rozhodováním o věci hlavní, nelze zamítnutí namítky té čeliti rekursem, nýbrž jen odvoláním.

Žalovaný vznesl u soudu I. instance námitku místní nepříslušnosti soudu toho.
Na základě usnesení soudu I. instance vyhraženo bylo jednání o této vznesené námitce ve spojení s rozhodováním o věci hlavní.
První stolice rozsudkem námitku tu zamítla. Rekurs žalovaného zamítl zem. soud v Brně z těchto
důvodů:
Při rozhodování otázky, má-li se rekursu místo dáti čili nic, či je-li tento vůbec zamítnouti, vycházel soudní dvůr z následující úvahy: Dle § 261. c. ř. s. odst. I. může soud rozhodnutí svoje o privilegovaných námitkách, v citov. paragrafu vyznačených vyhotoviti buď samostatně aneb rozhodnutí o nich — nebylo-li jim ovšem dáno místa — pojati do rozhodnutí o věci hlavní.
V případě tom pak, bylo-li rozhodnutí o námitkách těch pojato v rozhodnutí o věci hlavní, jest dle odstavce III. téhož cit. §u možno onen do rozhodnutí o hlavní věci pojatý výrok o privil. námitkách, naříkati právním prostředkem opravným jen tím, jenž poskytnut zákonem proti rozhodnutí ve věci hlavní.
Patrno dle toho tedy, bylo-li ve hlavní věci rozhodnuto rozsudkem, že možno výrok o námitkách privilegovaných v § 261. c. ř. s. vytčených a do rozsudku toho pojatých, naříkati jen opravným prostředkem »odvolání«, poněvadž dle § 461. c. ř. s. toto jest právě opravný prostředek do rozsudku — a bylo-li ve hlavní věci rozhodnuto usnesením, že možno výrok o námitkách takových opětně naříkati jen »rekursem« — ježto zase dle § 514. c. ř. s. tento jest řádným opravným prostředkem do usnesení.
Jen v § 55. c. ř. s. stanovil zákon výjimku, že výrok o útratách, do rozsudku pojatý, možno v případě tom, nebylo-li naříkáno co do věci hlavní, bráti v odpor jen opravným prostředkem rekursu.
Avšak odst. III. paragrafu 261. c. ř. s. uvádí zajisté v paměť všeobecná ustanovení §ů 461. a 514. c. ř. s. a přikazuje vůbec, že rozhodnutí o privileg. námitkách do rozhodnutí o věci hlavní pojatých nutno naříkati opravným prostředkem proti rozhodnutí o hlavní věci příslušejícím, nerozeznávaje ani, bylo-li si naříkáno jen proti výroku o oněch námitkách, pojatému do rozhodnutí o věci hlavní, či zároveň také co do věci hlavní.
Z těchto úvah vysvítá, že v našem případě jest ve smyslu civ. řádu soud. možným oprávným prostředkem proti výroku o námitce místní nepříslušnosti do rozsudku o věci hlavní pojatému, jen odvolání a nikoli rekurs.
(Rozh. z 17. května 1906, č. j. R. II. 158/6.)
B.

Citace:

Bylo-li jednání a rozhodnutí o namítce místní nepříslušnosti soudu spojeno s jednáním a rozhodováním o věci hlavní, nelze zamítnutí namítky té čeliti rekursem, nýbrž jen odvoláním. . Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1907, svazek/ročník 16, číslo/sešit 5, s. 253-254.