Ustanovení § 147., písm. a konk. ř. nedošlo předpisem § 16. zák. odp. žádné změny.1)

Správce konkursní podstaty X. vznesl na A. B. a C. žalobu odpůrčí pro bezúčinnost vykonané exekuce.
Při roku o žalobě té ustanoveném namítali žalovaní, že se žalujícímu správci nedostává zmocnění ku vedení rozepře a navrhli, aby žaloba pro nedostatek ten byla odvržena.
Námitce té prvý soudce nevyhověl,
poněvadž
ustanovení § 147. písm. a) konk. ř. zrušeno bylo předpisem § 16. zák. odp., tak že správce konkursní podstaty před obecným stáním likvidačním i bez zmocnění konk. komisaře stejné mínění sdílícího, žalobu odpůrčí podati může.
V rekursu žalovaných c. k. krajský jako rekursní soud v Chrudimi usnesením ze dne 21. června 1907, č. j. R. I. —usnesení soudu procesního zrušil a tomuto nařídil, aby žalovanými namítaný nedostatek zmocnění žalobce k vedení rozepře odstranil a po té dle zákona dále jednal.
Stalo se z těchto
důvodů:
Dle §§ 6. a 37. c. ř. s. sluší k nedostatku zvláštního zmocnění, jehož snad potřebí jest k vedení rozepře, v každém období sporu z úřední povinnosti přihlížeti, poněvadž nedostatek zmocnění k vedení rozepře zakládá zmatek vedle § 477., č. 5. c. ř. s., jenž může ve vyšší stolici zavdati příčinu k opatření ve smyslu §§ 478., 510. a 513. c. ř. s.
Jestli tedy první soudce shledá nedostatek zvláštního zmocnění, jenž může odstraněn býti, má dle § 6. c. ř. s. uděliti příkazy k tomu potřebné a ustanoviti přiměřenou lhůtu k jich splnění, čímž výrok o právních následcích nedostatku zůstane odložen, až lhůta daná bez výsledku projde; po případě může také, jestli s prodlením spojeno jest nebezpečenství pro stranu k rozepři nezpůsobilou, zástupce jejího připustiti k provedení nutných úkonů s výhradou, že nedostatek bude odstraněn.
Konečně ustanovuje ještě § 38. c. s. ř., že soud může toho, kdo za některou stranu, nemoha prokázati daného zmocnění, chce zakročiti, aby provedl jednotlivé procesní úkony, prozatím jako zmocněnce připustiti, že mu však může spolu naříditi, aby plnou moc k těmto procesním úkonům opravňující aneb schválení strany dodatečně předložil, při čemž ovšem až do projití lhůty k tomu ustanovené má s vydáním žádaného rozhodnutí neb opatření posečkati.
Usnesením v odpor vzatým rozhodl první soudce o námitce žalovaných, že žalující X. jako správce konkursní podstaty, nevykázav se ve smyslu § 147. k. ř. zmocněním konkursního komisaře k podání žaloby do období před likvidačním stáním spadající, není formálně k vedení sporu oprávněn — že takového zmocnění zapotřebí není, poněvadž správce konkursní podstaty k podání žaloby, kterou odporovati chce právním činům úpadcovým, bez rozdílu, spadá-li do období před likvidačním stáním nebo do období po něm následujícího jest ipso jure podle § 16. odp. zák. zmocněn a že ne- má k tomu zapotřebí zmocnění konkursního komisaře, po případě usnesení výboru věřitelstva. Než soud rekursní nemůže sdíleti názor prvního soudce, že § 147. lit. a) k. ř., pokud jedná o odporování právním činům úpadcovým, byl zrušen ustanovením § 16. odp. z. jakožto zákona pozdějšího a neshledává stanovisko, jež první soudce v důvodech svého rozhodnutí zaujal, správným. Konkursní řád ze dne 25. prosince 1868, čís. 1. ř. z. z r. 1869 v § 147. pod písmenem a) vypočítává mezi jednáními, jež správce podstaty před stáním likvidačním pouze se svolením konkursního komisaře a po likvidačním stání pouze na základě usnesení výborem věřitelstva a jím samým vydaného předsevzetí smí, odporování práv- ním činům úpadcovým, kdežto v § 16. odp. z. ze dne 16. března 1884, č. 36 ř. z. je stanoveno, že k odporu, ať si žalobou nebo obranou, povoláno jest věřitelstvo, zastoupené správcem podstaty, což se v zásadě kryje s ustanovením § 76. k. ř., že správce podstaty jest zástupcem věřitelstva.
Porovná-li se § 16. odp. zák., jenž také v jistých případech právo odporu reálním věřitelům přiřknul, s § 32. odp. zák., jenž mimo konkurs přiznává právo odpůrčí každému věřiteli, jehož pohledávka jest vykonatelná, nutně dospěti se musí k názoru, že zákonodárce prvním odstavcem § 16. odp. zák. určil pouze, jak také z příslušných vládních motivů na jevo vychází, subjekt sporu odpůrčího, že totiž v odpůrčím procesu vystoupiti může co žalobce správce konkursní podstaty jakožto v § 76. k. ř. ustanovený zástupce věřitelstva. tedy co osoba k podání odporu v době konkursního řízení jedině oprávněná.
Ježto, jak právě vysvětleno bylo, § 16. odp. zák. stanoví pouze postavení, jaké správce podstaty co zástupce věřitelstva v odpůrčím sporu zaujímá, není tímto §. změněn, jak první soudce nesprávně za to má, § 147. a) k. ř., pokud se vztahuje k odporováním právním činům úpadcovým, neboť opačný náhled, který zmocnění správce podstaty k zahájení sporu odpůrčího přímo z § 16. odp. zák. vyvozuje, nemůže pro to podati vysvětlení, proč dle § 147. k. ř. k jiným méně důležitým právním jednáním v tomto §u vypočteným vyžaduje se zvláštního zmocnění se strany konkursního komisaře, pokud se týče výboru věřitelstva, kdežto k odporování právním jednáním úpadcovým by toho třeba nebylo.
S toho hlediska slušelo k rekursu žalovaných stížné usnesení první stolice v celém obsahu (§ 527. c. ř. s.) zrušiti a prvnímu soudci naříditi, aby stávající nedostatek zmocnění žalobce k vedení právní rozepře ve smyslu § 6. c. ř. s. vyžádáním potřebného zmocnění, správně dodatečného schvalovacího usnesení výboru věřitelstva, ve smyslu § 147. k. ř. a § 38. c. ř. s. odstranil, k tomu přiměřenou lhůtu ustanovil, po případě vedle § 7. a 38. c. ř. s. rozhodl a jednaje dále podle zákona při konečném rozhodnutí i k útratám rekursu přihlédl. (§ 52. c. ř. s.)
Revisijní stížnosti správce konk. podstaty třetí stolice nevyhověla, připojivši tyto
důvody:
Usnesení v odpor vzaté jest ospravedlněno důvody k němu
připojenými, zákonu úplně přiměřenými. § 16. zák. odp. označuje toliko podmět nároku odpůrčího, jde-li
o odpor proti právním jednáním v řízení konkursním.
Praví se, že v konkursu, nehledě k výjimce v dotčeném článku zákona stanovené, nárok odpůrčí vznésti má nikoliv jednotlivý věřitel, nýbrž jen věřitelstvo, správcem podstaty dle § 76. k. ř. zastupované.
Změna oněch předpisů řádu konkursního, jimiž práva správce podstaty se omezují a zejména změna předpisu § 147. al. a) k. ř. nebyla nikdy zamýšlena a nelze se jí dočísti ani ze znění § 16. zák. odp. ani z materialií zákona.
Nepravíť zákon nic jiného, než že nárok odpůrčí má býti vznesen správcem podstaty jako zástupcem věřitelstva.
Za jakých podmínek se tak státi může, stanoví však řád konkursní.
Uvádí-li se v rekursu dovolacím, že v případě daném nelze docíliti usnesení výboru věřitelstva proto, že všichni členové výboru věřitelstva, vyjma jediného náhradníka, byli žalováni, dlužno proti tomu vytknouti, že by ovšem nebylo možno, přiměti žalované k tomu, aby učinili usnesení jako členové výboru věřitelstva, kdyžtě jejich předpojatost je zjevná, že však v případě takovém stejně, jako kdyby vůbec nebylo výboru věřitelstva, dle analogie § 147. k. ř. dlužno komisaře konkursního pokládati za oprávněna, aby dal povolení k vedení rozepře, pokud se týče, aby o příslušné žádosti správce podstaty věcně rozhodl. —
(Rozh. ze dne 23. července 1907, č. 9857.)
Flieder.

Pozn. zasíl. Stejné rozhodnutí viz ve sbírce U. G. W. pod. č. 10667 a 10824, opačné pod č. 12405. Názor shora projevený souhlasí také s uvedením Steinbachova komentáře k zákonu odp. ve vydání 3. na str. 114.

Citace:

I ku vznesení žaloby odpůrčí má si správce konkursní podstaty před obecným stáním likvidačním vyžádati zmocnění komisaře konkursního. .... Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1907, svazek/ročník 16, číslo/sešit 6, s. 295-298.