Nový civilní řád soudní o parlament.

Obdrželi jsme tento připiš od pražského advokáta:
V »Právní praksi« č. 8, na str. 256 glosujete předložení nového občanského zákoníka a poukazujete na nezájem zákonodárců v parlamentě.
Jako divák, resp. posluchač jsem sledoval zasedání poslanecké sněmovny dne 22. dubna t. r., kdy předložena byla osnova civilního řádu soudního, která byla uvedena obšírným rozborem ministra pro sjednocení zákonů dra Šrámka. Byl jsem po prvé v naší poslanecké sněmovně a zasedání jsem chtěl sledovati z pohnutek čistě odborných jako právník. Ani mne nenapadlo, že by se mohla moje představa o takovém zasedání (t. j. že poslanci při takové schůzi sledují se svých míst obsah jednání, projevy zpravodajů a pod.) nějak odchylovati od skutečnosti; lituji, že moje představa byla skutečně zklamána víc než bych byl kdy mohl očekávati.
Především působí trapně fakt, že vstupenky na galerii nevydává ve hlavním vestibulu vrátný nebo jiný zřízenec, nýbrž, návštěvník musí se namáhati znovu na ulici a do vedlejší budovy do I. patra, kde musí žádati v sekretariátě některé politické strany o dobrodiní vstupenky, jež jemu na ten den vydána. Nelze se tedy dostati do parlamentu bez přímé součinnosti politické strany ani jako pouhý posluchač. Bezděky působí to dojmem, jako kdyby tato formální obtíž měla působiti jako brzda nežádoucího přílivu a zájmu občanstva jako pozorovatelů parlamentního jednání.
Na galerii byli jsme vpuštěni asi po půlhodinném čekání, když mezitím ve všech prostorách sněmovny zněly již od 11. hodiny (na kteroužto dobu byl počátek schůze stanoven) nepřetržitě elektrické zvonky, vybízející pp. zákonodárce k tomu, aby se dostavili do zasedací síně. Hrstka posluchačů byla již dávno na galerii, když teprve až ke 12. hodině schůze byla předsedou sněmovny Malypetrem zahájena. Až do té chvíle zněly neustále elektrické zvonky. Bylo toho také zapotřebí, poněvadž když jsme byli vpuštěni na galerii, bylo v zasedací síni asi 30 mužů; to nebyli však pouze poslanci, nýbrž také četní zřízenci. Během hodiny tedy pozvolna shromáždilo se tak zv. plenům, dostavilo se i několik ministrů a zahájena byla schůze. Po některých předběžných formalitách, při nichž poslanci se navzájem zaměstnávali rozhovorem, přecházeli jednotlivě i ve skupinkách sem a tam, nevěnujíce pozornosti formalitám u stolku předsednického, vystoupil na řečnickou tribunu ministr Šrámek. Nemohu ani vyjádřiti, jak trapným dojmem působilo, že celé jeho expose o osnově civilního řádu soudního bylo předneseno ministrem ne pouze za naprostého nezájmu přítomných zákonodárců, ale dokonce pokračovali tito ve svých privátních rozhovorech tak jako při úvodních formalitách. Při tom byl ovšem hluk a šumot tak veliký, že na galerii bylo slyšeti jen některé části projevu ministra Šrámka, ačkoliv tento měl k disposici zesilovač zvuku. Při tom neustále jednotliví poslanci i skupinky jich v zasedací síni přecházeli s místa na místo, hovořili mezi sebou hlasitě, mnozí byli k řečníku obráceni zády, ba dokonce někteří četli i noviny; velkému zájmu těšilo se několik přítomných ministrů, u nichž střídali se jednotlivci i skupinky poslanců a vyřizovali své záležitosti, patrně důležitější než projednávaná osnova civilního řádu soudního. Když ministr Šrámek skončil svůj projev, ozval se obligatorní potlesk a přešlo se k dalšímu bodu jednání, při čemž celkový zájem poslanců pohyboval se přibližně na stejné úrovni jako dříve. Je pravda, že předseda několikráte zvonil se slovy »prosím o klid«; je-li již tento fakt napomínání poslanců při tak důležitém jednání sám o sobě podivný, je tím vážnější skutečnost, že předsedovi poslanecké sněmovny se nezdařilo ani zdaleka sjednati žádoucí stupeň pozornosti poslanců.
Účast poslanců byla dosti značná (dle odhadu asi 120—140 poslanců), ovšem nikoliv k vůli zájmu o osnovu civilního řádu soudního, nýbrž k vůli tomu, že po předložení osnovy provedena byla volba jednoho místopředsedy sněmovny, k níž musila býti nezbytná presence zajištěna. Při tom, abych tak řekl, se »svezl« i civilní řád soudní, aby ho nestihl osud osnovy občanského zákoníka, která se projednávala po prvé tak, jak se uvádí v čís. 8 »Právní prakse«.
V prostoru pro předsednictvo sledoval projednávání osnov civilního řádu soudního hlavní autor jeho, univ. prof. dr. Václav Hora, toho času i děkan právnické fakulty university Karlovy společně se svými hlavními spolupracovníky z ministerstva unifikací. Třebaže ministr Šrámek zdůraznil ve svém projevu zásluhu prof. Hory i jeho spolupracovníků o osnovu civilního řádu soudního, nenalezl se nikdo z přítomných, kdo by konstatoval, že hlavní tvůrce projednávané osnovy při zahajovacím jednání v parlamentě je přítomen.
Ani řečníkům osnovu komentujícím, nebyla věnována náležitá pozornost. Dále jsem již jednání nesledoval, ježto bylo velmi špatně rozuměti na galerii pro velký hluk, který působili přítomní poslanci vzájemnými rozhovory v zasedací síni při projednávání a projevech řečníků.
Četl-li jsem o několik dnů později, že také osnova zákona železničního nemohla býti dána na pořad schůze parlamentu pro nedostatečnou presenci, stává se neodbytnou otázka, je-li si parlament vědom své odpovědnosti vůči občanstvu. Bylo by však účelno, aby občanstvo užilo co nejhojněji výhody veřejnosti zasedání parlamentních schůzí a přesvědčilo se na vlastní oči a uši, jak ve skutečnosti plenární schůze parlamentu jsou konány.

Citace:

Nový civilní řád soudní a parlament. Právní prakse, měsíčník československých právníků . Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart , 1936-37, svazek/ročník 1, s. 287-288.