Čís. 3648.

Slabší inteligence a zaostalost ohraničené ve srovnání s normálním vývinem stupně věku od 10 asi přes 14 let nebrání podle § 151 čís. 3 tr. ř. svědeckému výslechu, jsou však důvodem vylučujícím přísahu svědeckou (§ 170 čís. 5 tr. ř.).
(Rozh. ze dne 30. října 1929, Zm II 217/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném sezení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského porotního soudu v Uher. Hradišti ze dne 7. června 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem násilného smilstva podle § 125 tr. zák., zrušil napadený rozsudek porotního soudu v odsuzující části a věc vrátil témuž soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Pokud zmateční stížnost uplatňuje důvod zmatečnosti podle § 344 čís. 4 tr. ř. proto, že Anna H-ová byla vůbec slyšena jako svědkyně, jest bezdůvodná. Opírá se o předpis § 151 čís. 3 tr. ř., poukazujíc na slabomyslnost Anny H-ové, pro kterou prý nemůže svědčiti. Slabomyslnost snaží se dovoditi podle spisu Dr. Slavíka »Soudní lékařství« a z tvrzených rozporů ve znaleckém posudku Dr. H-a a Dr. D-a; dále samovolně dokazuje srovnáváním jiných výsledků průvodního řízení nevěrohodnost Anny H-ové, čímž ovšem neprokazuje žádnou zákonnou překážku proti jejímu výslechu jako svědkyně, která byla by dle § 151 čís. 3 tr. ř. dána jen tehdy, kdyby bylo zřejmo, že Anna H-ová v době, kdy měla svědectví vydati, pro tělesný nebo duševní svůj stav není s to, aby pravdu vypověděla. Takového stavu však v době jejího výslechu nebylo, neboť slabší inteligence a její zaostalost, jak byly opětovné soudními lékaři zjištěny a ve srovnání s normálním vývinem ohraničeny stupněm věku od 10 asi přes 14 let, nebyly takového stupně, že by v čas výslechu její vědomí zakalovaly, takže by nebyla v stavu pravdu vypověděti. I zmateční stížnost zdůrazňuje vlastně jen nutnou opatrnost při hodnocení výpovědi takových osob, která ovšem sama o sobě není překážkou jejich svědeckého výslechu. Poukazuje-li zmateční stížnost na význam epileptického záchvatu pro poruchy duševního stavu před ním i po něm, jest zmateční stížnost odkázati k tomu, že ani netvrdí epileptický záchvat, udavší se v době kolem výslechu svědkyně, kteráž doba pro posouzení překážky podle § 151 čís. 3 tr. ř. jest rozhodnou. I když se uvažuje o významu toho, že znalci uvedli, že osoby slabomyslné mohou selhat jen z návodu jiných osob, je to zase jen okolnost rozhodná vzhledem k případným jiným výsledkům řízení při posuzování věrohodnosti výpovědi již složené, není to však překážkou, by taková osoba, vůbec vyslýchána býti nemohla, neboť nelze pro pouhou, tu okolnostmi ostatně ani nijak neosvědčenou možnost, že snad z návodu jiné osoby by pravdu nevypovídala, tvrditi, že není s to, by pravdu vypověděla. V tomto směru není tedy uplatňovaný zmatek dán.
Jiný význam má však zjištěný stav svědkyně Anny H-ové pro posouzení, zda podle zákona směla a mohla býti vzata do přísahy. Zmateční stížnost v tomto bodě právem uplatňuje zmatek podle § 344 čís. 4 tr. ř., neboť tím, že do přísahy byla vzata, byl porušen předpis § 170 čís. 5 tr. ř., jenž zakazuje pod neplatností přísahy vzíti do přísahy osobu, jejíž, schopnost vnímati nebo se upamatovati je značně seslabena. Výtka tato jest odůvodněna, neboť vzhledem k posudku znalců-lékařů o tělesném o duševním stavu svědkyně Anny H-ové nelze uznati, že její vnímavost byla taková, že by dopouštěla podle § 170 čís. 5 tr. ř. její vzetí do přísahy. Pro tento zmatek, jeví se nezbytně nutným, by hlavní přelíčení bylo znovu provedeno a lze proto rozsudek podle § 5 nov. k tr. ř. zrušiti již na tomto základě v neveřejném sezení za souhlasu generální prokuratury.

Citace:

č. 3648. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 609-611.