Čís. 3574.

Zločinem podle § 81 tr. zák. jest již násilné zprotivení se vrchnostenské osobě v úmyslu, zmařiti úřední (služební) úkon jí prováděný, již pokus o způsobení protiprávního účinku, leč by šlo o jednání takového rázu a směru, že jimi nemohl býti onen úkon nikdy a za žádných okolností zmařen.
Skutková podstata nevyžaduje ani určité Intensity ani delší doby fysického násilí; stačí jakýkoliv odpor, který by musela vrchnostenská osoba vynaložením vlastních sil přemoci, kdyby chtěla úřední výkon vůbec provésti.
(Rozh. ze dne 5. září 1929, Zm I 21/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu v Hoře Kutné ze dne 15. listopadu 1928, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem veřejného násilí podle § 81 tr. zák. mimo jiné z těchto
důvodů:
Opodstatněním výtky, že rozsudek jest zmatečný podle § 281 čís. 9 písm. a) tr. ř., jest jen námitka, že jde v souzené trestní věci »o eklatantní příklad nezpůsobilého prostředku, který podle uznaných zásad jak judikatury, tak v literatuře vylučuje trestnost.« Námitkou tou není stížnost v právu. Skutková podstata zločinu podle § 81 tr. zák. nevyžaduje — jak zrušovací soud již opětovně vyslovil (srovnej zvláště rozhodnutí č. 1340, 2635, 3309 sb. n. s.) — ani určité intensity ani delší doby fysického násilí, pokud se týče fysického násilí takového stupně, že vrchnostenská osoba není s to, by je zdolala, takže se jím pokračování ve výkonu služby znemožňuje; stačí jakýkoliv — těla osoby vrchnostenské přímo nebo nepřímo se dotýkající — odpor, který by musila osoba ta vynaložením vlastních sil přemoci, kdyby chtěla úřední výkon vůbec provésti. Zločinem jest podle jasného doslovu § 81 tr. zák. již násilné zprotivení se vrchnostenské osobě v úmyslu, zmařiti úřední (služební) úkon jí prováděný, již pokus o způsobení protiprávního účinku. I kdyby se vzhledem k této podstatě, zločinu připustilo, že pro výklad pojmu násilného vztažení ruky jest použiti zásad ustálených ve výkladu pojmu skutku vedoucího ke skutečnému vykonání podle § 8 tr. zák., bylo by lze vyloučiti z onoho pojmu jen jednání ke zmaření úředního (služebního) úkonu naprosto a povšechně nezpůsobilá, jednání takového rázu a směru, že jimi nemohl úkon ten nikdy a za žádných okolnosti býti zmařen. Takovou absolutní nezpůsobilost souzeného skutku stížnost netvrdí; naopak odvozuje nezpůsobilost jednání stěžovatelčina, ruší ti, správněji zmařiti úřední výkon, ze značného stáří a chorobného stavu stěžovatelky a z přítomnosti výkonným orgánem přibraných četníků, tedy ze zvláštních okolností případu, pro které nemohl výsledek, o kterém zákon mluví jen ve vyznačení účelu trestného jednání, nastati ani z jednání povšechně, neboli za jiných okolností, zejména za jiného tělesného stavu pachatelova k přivodění tohoto výsledku způsobilého.

Citace:

č. 3574. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 464-465.