Č. 10116.

Obecní dávka z přechodného ubytování: 1. Požadavku publicity schválených dávkových pravidel (§43 ob. fin. novely č. 329/21) jest učiněno zadost, bylo-li veřejně vyhlášeno, že dávková pravidla byla schválena, a bylo-li současně uvedeno ve známost, že pravidla jsou veřejně vyložena k nahlédnutí. — 2. Ustanovení § 51 zák. č. 44/27 Sb. o osvobození od obecních dávek, vybíraných na podkladě nájemného, se nevztahuje na obecní dávku z přechodného ubytování podle vzorných pravidel vydaných vl. nař. č. 143/22. — 3. Nepředloží-li strana včas předepsaný výkaz o pronajatých místnostech, může úřad dávku vyměřiti podle pomůcek, které má po ruce, a strana nemá procesního nároku, aby úřad (obecní rada) si opatřil a použil určitých pomůcek.
(Nález ze dne 3. listopadu 1932 č. 16582.)
Prejudikatura: ad 2. Boh. A 8899/30.
Věc: Richard a Františka E. v M. (adv. Dr. V. Šťastný z Prahy) proti okresnímu úřadu v Mar. Lázních (za zúč. obec Ú. adv. Dr. A. Garkich z Mar. Lázní) o dávku z přechodného ubytování.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: Platebními rozkazy obecního úřadu v O. z 10. července 1929 byla st-lům vyměřena dávka z přechodného ubytování podle § 7 dávk. prav. schválených výnosem zsv-u z 1. prosince 1925 za rok 1928 částkou 9435 Kč a za rok 1929 částkou 2805 Kč. Odvolání st-lů žal. úřad v pořadí instancí zamítl.
Rozhoduje o stížnostech proti tomu podaných musel se nss nejdříve zabývati námitkou, že vybírání dávky z přechodného ubytování v Ú. postrádá vůbec zákonného podkladu, poněvadž dávková pravidla nebyla řádné v obci vyhlášena. Pokud stížnost tvrdí, že § 43 obecní finanční novely (č. 329/21) požaduje vyhlášení schválených dávkových pravidel v celém jejich znění, nemohlo stížnostem býti přisvědčeno. Paragraf 43 nemá takového výslovného předpisu, a požadavku publicity schválených dávkových pravidel, — kteroužto publicitu cit. ustanovení právě chce zaručiti, — jest učiněno zadost, bylo-li veřejně vyhlášeno, že dávková pravidla byla schválena, a současně uvedeno ve známost, že pravidla byla veřejně vyložena k nahlédnutí. Pokud však stížnost tvrdí, že vyhláška o schválení dávkových pravidel neobsahovala dodatku, že dávková pravidla jsou u obecního úřadu k veřejnému nahlédnutí vyložena, odporuje tvrzeni to spisům, podle kterých vyhláška z 2. ledna 1926 výslovně uvádí, že každý volič a poplatník v obci má právo po 14 dnů v pravidla ta v úředních místnostech obecních nahlédnouti.
Ve věci samé zastávají stížnosti názor, že obecní dávka z přechodného ubytování podle pravidel platných v O. a souhlasných se vzornými pravidly vl. nař. č. 143/22 spadá mezi dávky vybírané na podkladě nájemného, na něž se vztahuje předpis § 51 zák. č. 44/27, a proto že st-lé jsou ohledně svého domu v Ú. od této dávky osvobozeni.
Nss však vyslovil již v nál. Boh. A 8899/30 právní názor, že ustanovení § 51 zák. č. 44/27 o osvobození od obecních dávek, vybíraných na podkladě nájemného (nájemní hodnoty), nevztahuje se na obecní dávku z přechodného ubytování podle vzor. pravidel vydaných vl. nař. č. 143/22. Vzhledem k tomu padá však nejenom námitka stížností, že v daném případě nelze použiti zák. č. 43/28, nýbrž výhradně zák. č. 44/27, nýbrž jest také bezvýznamnou okolnost, zda v dávkových pravidlech jest udán účel, pro který výnosu dávky má býti použito, či nikoliv, a zda výnosu dávky skutečně pro zřízení a udržování ulic se používá a nelze posléze spatřovati ani vadu řízení v tom, že úřad opomenul uvésti, za jaké zvláštní výhody dávka se vybírá.
Jest nyní dále zkoumati v rámci námitek stížností, zda nař. rozhodnutí odpovídají dávkovým pravidlům jak po stránce meritorní, tak po stránce formelní.
Stížnosti uplatňuji pod č. 4 námitku, že obec nebyla oprávněna postupovati podle § 7 dávk. prav., s poukazem na ustanovení §§ 4 a 5 dávk. prav. Námitka takto povšechně formulovaná není však konkretisována tak, jak předpisuje § 18 zák. o ss. Pokud je tu vytýkáno jako vada řízení, že úřad nedbal předpisů § 7 dávk. prav., když nevzal zřetele na hlášení u policejního komisařství a na přiznání daňová, nemůže námitka ta býti uznána správnou.
Paragraf 4 dávk. pravidel ukládá pronajímateli, aby sestavil a obecnímu úřadu předložil výkazy o pronajatých místnostech nebo jejich součástech, resp. při pronájmech součástí bytů soukromých pro přechodný pobyt ohlásil obecnímu úřadu každý pronájem; v souvislosti s tímto předpisem určuje § 7, že může obecní (městská) rada podle svého volného uvážení předepsati dávku na základě pomůcek, které má po ruce, nepředloží-li pronajímatel včas předepsaného výkazu, nebo neohlásí-li pronajímatel soukromého bytu včas pronájem. Opomenutí předložení výkazů, po případě ohlášek předepsaných v § 4, má tedy za následek, že obecní rada, nejsouc vázána na součinnost strany, může dávku vyměřiti podle pomůcek, které má po ruce, a strana nemůže vznésti procesuální nárok, aby obecní rada při tom si zaopatřila a použila určitých pomůcek. Není tudíž vadou řízení, když úřad nepoužil přihlášek podaných u policejního komisařství, které nebyly předloženy st-li obecní radě v řízení o předpisu obecní dávky, nýbrž k účelům policejním, anebo přiznání daňových, která vůbec nebyla předložena obci, nýbrž zcela jinému úřadu a proto nebyla po ruce obecní radě.
Pod č. 6 uplatňují stížnosti, že st-lé nebyli nikdy vyzváni k oznámení pronájmů anebo k předložení výkazů. Takovéto výzvy však nebylo vůbec třeba, poněvadž § 4 dávk. prav. povinnost předložení tam uvedených výkazů, resp. ohlášek nečiní závislým na tom, aby dříve strana k tomu byla vyzvána. Bylo-li by této námitce v souvislosti s námitkou ad 4 rozuměti tak, že takového vyzvání bylo třeba, kdyžtě st-lům nebyla známa ustanovení § 4, stačí na to odpověděti, že, jak již shora vyloženo, dávková pravidla byla řádně vyhlášena, a že bylo tedy věcí st-lů, aby nahlédnutím do pravidel, které jim podle § 43 obec. fin. novely bylo vždy volno, opatřili si znalost předpisů § 4 dávk. prav.
Pod č. 2 uplatňují stížnosti, že jde v daném případě pouze o částečné živn. pronajímání, a poukazují v tom směru na vývody adm. rekursu.
K této, jakož i k námitce uplatňované pod č. 7 stížnostmi jest uvésti toto:
St-lé ve svém rekursu v bodu 2 a poukazem na svůj rekurs proti platebnímu rozkazu namítali, že v daném případě jde pouze o částečné živn. pronajímání, ježto mimo sezónu sami v domě obývají zvýšený přízemek a 1. patro a pouze v sezóně pronajímají lázeňským hostům tyto místnosti, jakož i místnosti v mansardě, tedy součástky svého soukromého bytu, takže doba pobytu nájemců pro otázku dávky jest důležitou.
Tuto námitku žal. úřad zodpověděl v negativním smyslu s odůvodněním, že pronajímání v zimě v M. L. vůbec nepřichází v úvahu, použití těchto místností v této roční době je lhostejno a proto, že v daném případě ohledně všech místností jde o pronajímání po živnostensku. Pokud tedy st-lé vznesli v rekursu námitku, která podle jejich pojetí směřovala proti výši dávky, byla tato námitka úřadem vyřízena, a nemůže se tudíž poznámka úřadu, že výše dávky není sporná, vztahovati na tuto námitku, nýbrž bylo tím zřejmě vyjádřeno, že nebylo st-li v odpor bráno číselné vyměření dávky. Že by st-lé také v tomto směru byli vznesli výtky, netvrdí stížnosti a také nelze to shledati v rekursech.

Citace:

č. 10116. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 500-502.