K zákonu o drobných pachtýřích

dle zákona ze dne 27. května 1919 č. 318 sb. z. a nař.

Ačkoliv, již více než půldruhého roku uplynulo ode dne vyhlášení zákona o zajištění půdy drobným pachtýřům, nelze popříti, že provedení zákona toho a převedení knihovního vlastnictví pachtované půdy do vlastnictví pachtýřů u většiny soudů nepokračuje žádoucím tempem. Že na tom soudy nenesou vinu, je nesporno.
Agendy soudní neubylo, naopak stále přibývá, takže nelze paušálně vinu svalovati na soud, nýbrž spíše na nedosti šťastné řešení praktického provádění zákona.
Provádění děje se oficielním soudním řízením, a nelze se diviti, že referenti nenalézají dosti času k úmornému studiu komplikovaných situačních plánů а k vyšetřování spletitých poměrů s držbou pozemků spojených, obzvláště k řešení a přiznávání četných aktivních i passivních služebností pozemkových a cest s držbou pachtovaných pozemků souvisících.
A tu mám za to, že bylo by značně uspíšilo provedení této pozemkové reformy, kdyby bylo právním zástupcům dáno více příležitosti do jednání zasáhnouti.
Bude velice poučnou statistika vydaná o tom, jakým způsobem osvědčila se funkce důvěrníků dle § 16. zák. zřízených. Kdyby byly soudům k ruce skutečně vhodné a kvalifikované osoby, pak jistě byla by spolupráce jich velmi mnoho práce soudům odňala, leč dosavadní zkušenost ukazuje, že pokus zavésti vliv laický i do řízení oficiosního, značně zklamal.
A tu sama sebou vtírá se otázka, zda nebylo by věci samé velmi dobře prospělo, kdyby notářům provádění reformy této svěřováno býti mohlo aspoň u soudů zatíženějších tak, že by notář připravil soudu potřebný materiál i s návrhem usnesení přiznávacích, zjišťoval a stanovil aktivní i passivní služebnosti pozemků, byla-li docílena dohoda o ceně nabývací, k čemuž on jistě velmi by přispěl, stanovil a vypočetl ceny přejímací, a vůbec připravil látku tak, že by nejen soudy okresní, v jichž obvodě pozemky leží, nýbrž i soudy knihovní přihlášky dle návrhu notáře per descibatur z návrhu jeho lehce vyřizovati mohly.
Nestalo se — a snad právě získaná zkušenost poučí, že neprávem v reformách agrárních opomíjen jest stav, jemuž provedení reforem těchto v prvé řadě svěřováno býti mělo.
Součinnost notářů v tomto směru byla by jistě vítána nejen se strany soudů, ale i dosavadních, majitelů půdy a pachtýřů, kteří by velmi rádi nesli neveliké poměrně výlohy výkonu notáře jako soudního komisaře, jelikož by se pak jistě mnohem dříve stali vlastníky půdy.
Zákon ze dne 27. května 1919 č. 318 sb. z. a nař. o zjištění půdy drobným pachtýřům jest jedním z nejradikálnějších, nejsociálnějších a nejspravedlivějších zákonů agrárních, a nelze ani zdaleka srovnati reformační pokusy v oboru tom států jiných.
Přes veškeré chyby, jichž těžko bylo lze se vyvarovati bez předchozí zkušenosti, nelze než nazvati zákon ten šťastným rozřešením současných nesrovnalostí, majících oporu v tvrdém pojmu nedotknutelnosti soukromého práva vlastnického, při čemž odpadá nutnost zkoumati oprávněnost přihlášky o skutečné potřebě půdy.
Kdo cizí půdu po 18 let drží a vzdělává, nejlépe dokumentuje oprávněnou touhu po ni.
Jelikož jediná se o novellisaci zákona tohoto, dovolím si poukázati k několika momentům, jež by opomenuty býti neměly:
1. Pachtýř může sice žádati za přiznání služebností, spojených s vlastnictvími pozemku propachtovaného jako se statkem panujícím, a na práva, jež na ostatních pozemcích propachtovatelových za trvání pachtu vykonával (§ 2.), leč neučinil-li tak v přihlášce (§ 13. ad 6), jest již otázkou, zda vzhledem k praeklusivní lhůtě § 12. možno pachtýři ve smyslu tom ohlášku doplniti. Co však když opomenutím ani během řízení přiznávacího služebnosti pozemkové, obzvláště služebnosti cest řádně a úplně vyšetřeny, a vzhledem k tomu přiznány nebyly? A že případů takových bude jistě velmi mnoho, jsem jist. Doporučovalo by se zákonem výslovně stanoviti, že pachtýř, pokud jinak stanoveno nebylo, nabývá pozemek s těmi všemi právy i povinnostmi ohledně ostatních pozemků propachtovatelových, jež v době vydání zákona vykonával a trpěl, i když oprávnění a závazky tyto usnesením dle § 17. zvlášť přiznány nebyly.
— 93 — . Mezi podáním ohlášky a vyřízením její dle § 17. nastaly změny v osobě žadatele bud tím, že oženiv se, postoupili nedílnou polovici neb část maje tiku svého druhému manželi, neb majetek, s nimž pacht spojen byl, zcizí, zeře, atd.
Doporučovalo by se zákon v tom doplniti, že jest oprávněn žadatel až do doby vydání usnesení dle § 17. obláčku svoji meniti, po případě práva z ní vzešlá za podmínek odst. 3. § 1. zák. na osoby jiné za souhlasu soudu přenésti.
3. Nezřídka se stává, že požadované pozemky náleží dvěma různým soudům knihovním, avšak tak, že třeba jen nepoměrně malá část náleží soudu druhému.
K usnadnění manipulace doporučovalo by se § 21. v tom změniti, že ceny přejímací neb příslušné části jich (§ 11.) složití, dlužno u soudu knihovního, pak-li by soud, v jehož obvodě pachtovaný pozemek leží, z důvodů vhodnosti k cíli tomu jiný soud neoznačil.
O rozporech, jevících se v tom, že odmítány jsou přihlášky na pozemky náležející záduší, farám a církvím, podané u úřadů patronátních, nikoliv u beneficiáta neb současně též u tohoto, nemíním se šířiti, a nesdílím názor některých soudů o oprávněnosti námitek s poukazem na kollektivní zastupování statku tohoto beineficiátem i patronem.
Dle instrukce pozemkového úřadu proveden bude v nejbližší době příděl půdy rozptýlené, to jest půdy, kde uplatněním a přiznáním nároků dlouholetých pachtýřů byla hospodářská jednotka neb část její tak roztříštěna, že nehodí se k dalšímu řádnému hospodaření, ani k účelnému a plánovitému provádění pozem. reformy.
Příděl ten proveden bude dle zákona přídělového ze dne 30. ledna 1920 č. 80 sb. z. a nař. pozemkovým úřadem na základě přihlášek, podaných ustanovenému pozemkovým úřadem komisaři.
Z největší části jedna ti se bude o příděl oné části půdy, kterou majitel zpachtoval pachtýřům, ti však pro nedostatek předpokladů zákona o zajištění půdy drobným pachtýřům zpachtovamé pozemky dle zákona tohoto nabýti nemohli, neb ohlášky včas nepodali.
Pozemky tyto však leží ponejvíce mezi pozemky, jichž vlastnictví zákonem o zajištění půdy drobným pachtýřům pachtýřům těmto uznáno bylo.
Při zhotovování situačních plánů na tyto rozptýlené pozemky již byl vzat zřetel, pozemky tyto při provádění zákona o drobných pachtýřích nejen řádně podřadími čísel katastrálních byly označeny, nýbrž i výměra jich řádně zjištěna a vypočtena.
Bude proto lze plánů těchto i k účeli příděle půdy rozptýlené použíti.
Z důvodů pracovní ekonomie by se však doporučovalo, aby i usnesení o přídělu, této rozdrobené půdy vyhraženo bylo soudům, v jichž obvodu pozemky tyto leží a jež reformu prve uvedenou provádí neb prováděly, aspoň potud, pokud zájemníci domáhati se budou půdy té z toho důvodu, že ji v pachtu drží.
A zajisté jen v zájmu věci, a v zájmu rychlého a řádného provedení přídělu tohoto by se doporučovalo, aby při této příležitosti § 183. not. ř. z 21. května 1855 č. 94 ř. z. doměněn byl v tom smyslu, že soud přípravné práce k provedení agrárních reforem a podání návrhů svěřiti může notářům jako soudním komisařům.

Citace:

K zákonu o drobných pachtýřích. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1920, svazek/ročník 2, číslo/sešit 10, s. 101-102.