Č. 13023.

Policejní věci. — Shromažďovací právo: * Dojde-li při veřejném průvodu, pořádaném spolkem, k nepřístojnostem ve smyslu čl. 3 odst. 2 org. zákona č. 125/1927 Sb., lze pro zanedbání povinné péče podle tohoto ustanovení potrestati nejen předsedu spolku, nýbrž i všechny osoby, které ke konání pořadatelské služby při průvodu tom byly ustanoveny nebo službu takovou fakticky konaly.
(Nález z 21. října 1937 č. 13127/37.)
Věc: Alois B. v Mnichově u Mar. Lázní a spol. (adv. Dr. Otto Manner v Mar. Lázních) proti rozh. zem. úřadu v Praze z 20. a 21 září 1934 o policejních přestupcích.
Výrok: Naříkaná rozhodnutí z 21. září 1934, týkající se st-le Gustava E. a st-le Gustava D., se zrušují. Stížnosti ostatních st-lů se zamítají.
Důvody: Nař. rozhodnutími byla zamítnuta odvolání st-lů z výměrů okr. úřadu v Mar. Lázních z 11., 14., 16., 18., 22. a 24. srpna 1934, jimiž byli uznáni vinnými přestupkem čl. 3 odst. 2 zákona ze 14. července 1927 č. 125 Sb. a odsouzeni podle čl. 3 odst. 1 téhož zákona k pokutám od 1000 až do 5000 Kč, resp. do vězení od 3 do 14 dnů.
Jednaje o stížnostech na tato rozhodnutí podaných, vycházel nss z těchto úvah:
Po stránce objektivní skutkové podstaty uznal žal. úřad za zjištěno, že při slavnosti »domoviny«, kterou ve dnech 4. a 5. srpna 1934 konal v Mnichově u Mar. Lázní spolek »Bund der Deutschen in Böhmen« svým okresním sdružením v Mar. Lázních a místní skupinou v Mnichově, byla 5. srpna 1934 odpoledne v čele slavnostního průvodu nesena státní vlajka Gustavem Z., který je v místě všeobecně považován za člověka duševně omezeného, a že tato státní vlajka po skončeném průvodu byla na zahradě, kde se slavnost konala, nedbale zastrčena v koutě zahrady a později dokonce pohozena za plot této zahrady, a to v místě, kterého bylo účastníky slavnosti používáno za pissoir. —
Pokud jde o právní kvalifikaci přestupku st-lům za vinu kladeného, dlužno poukázati na to, že byli odsouzeni pro přestupek podle čl. 3 odst. 2 zákona č. 125/1927 Sb., nikoli tedy podle odst. 1 téhož článku, a že proto pro posouzení jejich trestnosti je nerozhodno, že ve výměru okr. úřadu, kterým byla slavnost povolena, nebyla na dodržení podmínek tam stanovených vyslovena zvláštní trestní sankce. Ke skutkové podstatě přestupku podle odst. 2 se vyžaduje nepřístojné jednání nebo chování. Nelze souhlasiti se stížnostmi, že pod tento pojem spadá jen jednání positivní a nikoli též pouhé opominutí učiniti něco, co žádá pořádek, klid, bezpečnost, dobrý mrav nebo slušnost. Je zřejmo, že výraz »jednání nebo chování« byl volen úmyslně tak široce, aby sem bylo možno pojmouti jakoukoli nepřístojnost, ať se na venek projevuje čímkoli, tedy jistě i pouhým opominutím (na př. jistě by sem spadalo demonstrativní nesmeknutí, resp. nepovstání při zvucích státní hymny a pod.).
Osobní zavinění jednotlivých st-lů nespatřuje žal. úřad v tom, že by se oni byli neuctivého nakládání se státní vlajkou přímo dopustili, ani v tom, že by k tomuto nakládání byli nějak, byť i jen pasivním chováním napomáhali, nýbrž jediné v tom, že oni majíce jako pořadatelé — ať již hlavní pořadatelé, spolupořadatelé, faktičtí pořadatelé — resp. jako starosta obce povinnost vystoupiti proti tomu, aby v rámci pořádané slavnosti nebyla státní vlajka zneuctěna, tuto svoji povinnost způsobem nepřístojným zanedbali, a že tímto zanedbáním byl porušen dobrý mrav a slušnost.
Proti zásadnímu právnímu názoru, z něhož tu žal. úřad vychází, že za udržení pořádku v úředně povoleném veřejném průvodě jsou zodpovědní pořadatelé, st-lé nic nenamítají, a také by. vzhledem k ustanovení § 3 odst. 3 a § 11 shrom. zákona z 15. listopadu 1867 č. 135 ř. z. důvodně nic namítati nemohli. V tomto směru popírají jednotliví st-lé pouze, že byli pořadateli, spolupořadateli, hlavními pořadateli slavnosti, resp. že měli povinnost a také možnost se postarati o to, aby ke zneuctění státní vlajky nemohlo dojiti. V tom směru dlužno u jednotlivých st-lů rozeznávati.
Přímými pořadateli slavnosti byly ovšem oba spolky, jež slavnost připravily a jež také společně o povolení této slavnosti u úřadu zakročily. Při tom je nerozhodno, že výměr, kterým pořádání slavnosti bylo povoleno, byl doručen toliko spolku okresnímu jakožto jednotce organisačně vyšší a místní skupině nadřaděné. Stalo se tak zřejmě jen proto, že okresní svaz má své sídlo v témže místě jako úřad a že se předpokládalo, že okresní svaz svoji místní skupinu o povolení slavnosti vyrozumí. Že zejména úřední výměr nemá onen restriktivní význam, jaký se mu jednotliví st-lé snaží dáti, plyne již z toho, že se v něm žádost místní skupiny o povolení ke spolupořádání slavnosti nezamítá, ba ani slovem se nenaznačuje, že by tato skupina se pořádání zúčastniti nesměla, ač by to bylo bývalo třeba, kdyby společná žádost obou spolků byla měla býti příznivě vyřízena jen pro jeden z nich.
Za činnost vyvíjenou spolky jsou podle zákona v prvé řadě zodpovědni předsedové spolků, kteří jsou povoláni za spolek jednati. Proto také byli v daném případě předsedové dvou spolků povinni, jednak již ze zákona, jednak také z příkazu daného cit. výměrem okr. úřadu, vynaložiti veškeru možnou péči a pozornost na to, aby během slavnosti nedošlo ke zneuctění státní vlajky. Že za těchto okolností se žádný z nich — podle vlastního doznání — nestaral o to, kdo ve slavnostním průvodu státní vlajku ponese a kam tato státní vlajka po skončeném průvodu bude uložena, zakládá již samo o sobě zanedbání povinnosti oněm spolkovým funkcionářům vůči státní vlajce uložené. Okolnost, že pak následkem této nedbalosti došlo skutečně ke zneuctění státní vlajky, kvalifikuje sama o sobě opominutí její za chování, resp. jednání nepřístojné, a ježto není sporu o tom, že vše to se událo na místech veřejných a že tím byla porušena slušnost a dobrý mrav, což také vyvolalo veřejné pohoršení, je tím skutková podstata inkriminovaného přestupku dána.
Neobstojí tu ani jejich námitka, že neměli možnost všechno sami zaříditi. Nehledě k tomu, že uvedená povinnost byla jedním z hlavních jejich úkolů, o který se měli v prvé řadě osobně postarati, byli by při nejmenším měli tyto svoje úkoly přenésti s přesnými instrukcemi na určité svoje pomocníky, tedy byli by při nejmenším určitým osobám musili uděliti speciální rozkazy, že mají na místo nich zaříditi, aby státní vlajka byla v průvodu nesena osobou, jež není stižena žádnou závadou, aby po skončení průvodu byla uložena na takovém místě, které by bylo nejen důstojné, nýbrž i znemožňovalo svémocné a nepozorované nakládání s ní osobami nepovolanými, a aby pomocníci ti také na splnění těchto příkazů řádně dozírali. Že by však byli tuto minimálně nutnou míru opatrnosti zachovali, to žádný z nich ani netvrdí.
Za tohoto stavu jsou námitky těchto st-lů, že vzhledem k místu, jež zaujímali v průvodu, nemohli ani viděti, kdo státní vlajku nese, a že také na zahradě jim nebylo hlášeno žádné nepřístojné nakládání se státní vlajkou, bezpředmětné a slušelo proto stížnosti těchto st-lů, t. j. Antonína W. a Karla Z., zamítnouti pro bezdůvodnost.
Avšak péče o zachování pořádku ve veřejných průvodech není po zákonu omezena jen na uspořadatele jejich, nýbrž stihá i osoby, které při průvodu samém mají funkce pořadatelů v užším smyslu, t. j. osob určených k tomu, aby třebas i jen v jednotlivých úsecích průvodu dbaly o udržení pořádku. Cit. zákon mluví v § 11 o »Leiter und Ordner«. Dlužno proto u jednotlivých dalších st-lů zkoumati, měl-li žal. úřad pro svůj úsudek, že byli pořadateli průvodu, resp. slavnosti vůbec, dostatečný podklad ve správních spisech.
St-l Wolfgang Z. při svém výslechu z 13. srpna 1934 výslovně doznal, že jako tajemník okresního sdružení v Mar. Lázních byl také spolupořadatelem slavnosti, která se konala 4. a 5. srpna 1934 v Mnichově. St-l Alois B. doznal 14. srpna 1934, že v průvodu pořádal děti, že tedy byl také pořadatelem průvodu. Také Engelbert H. doznal 10. srpna 1934, že při slavnosti 5. srpna 1934 pořadatelem byl, že přijal příkaz jemu udělený, aby sám určil osobu, která má v průvodu nésti státní vlajku, a že svolil k tomu, aby vlajku nesl Gustav Z. Obdobně je tomu u st-le Antonína F., kdyžtě tento st-l sám doznal, že byl vůdcem průvodu, v jehož čele kráčel zároveň jako průvodce praporečníka — Gustava Z., nesoucího státní vlajku. U těchto st-lů měl tedy žal. úřad v jejich vlastním doznání dostatečný podklad pro úsudek, že pořadateli slavnosti byli, a proto také — podle toho, co bylo svrchu uvedeno — byl oprávněn uznati na jejich trestní zodpovědnost za nepřístojnosti, jež se během průvodu udály. Jsou proto stížnosti těchto st-lů bezdůvodné.
Naproti tomu u Gustava E. nemohl soud nalézti, že by pro odsouzení tohoto st-le byl měl žal. úřad dostatečný zákonný podklad. Na rozdíl od úřadu prvé stolice, která klade všem st-lům též za vinu, že se včas nepostarali o dostatečně početné vyvěšení státních praporů, a jež v té příčině u st-le E. viděla hlavní provinění v tom, že se snažil přemluviti četníka, aby příkaz okr. úřadu v tomto směru nebral příliš vážně, omezil se žal. úřad na to, že nepřístojné jednání st-lů připjal jen ke zneuctění státní vlajky ve slavnostním průvodu a na zahradě. V tomto směru však st-l již během řízení i ve svém odvolání popřel jakoukoli účast, zejména tvrdil, že nebyl funkcionářem žádného z obou spolků, které slavnost pořádaly, že také ani při průvodu ani při zahradní slavnosti mu nebyla svěřena žádná funkce a že ji ani fakticky nevykonával. Přiznal jen, že žádost o povolení slavnosti donesl z ochoty ke st-li Gustavu W. jako předsedovi okresního sdružení k okr. úřadu v Mar. Lázních, že na uvítacím večírku v předvečer slavnosti obstarával veškerá čísla programu a že za tímto účelem již dříve vyjednával s některými členy místní skupiny mnichovské. Slavnosti samé se zúčastnil jen jako prostý člen, resp. host. Tato jeho tvrzení nebyla během řízení ničím vyvrácena. Pak ale neměl žal. úřad pro svůj úsudek, že tento st-l byl spolupořadatelem slavnosti, ve spisech dostatečného podkladu a proto také jeho názor, že i tento st-l byl povinen proti zneuctění státní vlajky zakročiti, a neučinil-li tak, že se dopustil jednání nepřístojného, spočívá na řízení v podstatě vadném. Bylo proto rozhodnutí, jímž byl st-l Gustav E. odsouzen, zrušiti podle § 6 zákona o nss č. 164/1937 Sb.
Pokud jde posléze o Gustava D., uznal žal. úřad, že tento st-l nebyl pořadatelem slavnosti, činí jej však zodpovědným za vytýkané nepřístojnosti jako starostu obce, v níž byla slavnost konána. Leč povinnosti, jejichž porušení se tomuto st-li klade za vinu, nejsou v odůvodnění nař. rozhodnutí přesně vymezeny. Z oné části, kde se zdůrazňuje, že každý jednotlivec je povinen projevovati vůči státní vlajce svrchovanou úctu a zabrániti jakémukoli jejímu zneuctění, by se zdálo, že st-l byl uznán vinným a potrestán, protože viděl nepřístojné zacházení se státní vlajkou a nezabránil mu dovoleným způsobem, takže nesplnil občanskou povinnost, kterou má každý jednotlivec. Naproti tomu další část, ve které se klade váha na to, že st-l byl starostou města, v němž se konala slavnost, při níž došlo k nepřístojnému zacházení se státní vlajkou, a kde se z toho, že byl starostou města, dovozuje povinnost vynaložiti veškeru péči, aby nedošlo k nějaké urážce státní vlajky, mluví spíše pro výklad, že se st-li klade za vinu porušení povinností, uložených jemu jako starostovi města předpisy obec. zřízení. Ježto však při každé z těchto eventualit by pro st-le vyplynula jiná intensita i rozsah povinností na něm požadovaných, a poněvadž také proti každé z těchto obou eventualit mohl by se jinak brániti, dlužno shora vytčenou nejasnost nař. rozhodnutí, ježto nejen st-li ztížila účinnou obranu, nýbrž i nss znemožnila spolehlivé přezkoumání rozhodnutí toho, uznati za podstatnou vadu řízení. Bylo proto také rozhodnutí, jímž byl Gustav L. odsouzen, zrušiti rovněž podle § 6 zákona o nss č. 164/1937 Sb. —

Citace:

Čís. 389 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1940, svazek/ročník 21, s. 262-264.