Schulz V., Listář náboženského hnutí poddaného lidu na panství litomyšlském v století XVIII. Historický archiv České Akademie č. 40. V Praze 1915. — Strana LI. a 511.
Otázka lidového hnutí na východě Čech lákala k sobě historiky naše již ode dávna. V posledních pak letech po větším příspěvku Adámkově (Listiny k dějinám lidového hnutí náboženského na českém východě v XVIII. а XIX. věku obsahující v I. díle listiny panství chroustovického, košumberského a rychmburského z let 1750—1782) vychází nová sbírka příspěvků k dějinám tohoto hnutí na Litomyšlsku péčí Schulzovou. Jsou to listiny čerpané ze staré registratury panství litomyšlského, kterou Schulz v poslední chvíli zachránil pro musejní archiv před rozemletím v papírně, které byla již prodána. Takový osud stihl již ostatně celou řadu starých vrchnostenských archivů, a s nimi zmizela historie panství i vsí k nim patřících. Z bohatého zdroje litomyšlské registratury vybral Schulz látku týkající se hnutí náboženského jednak před vydáním patentu na svobodu náboženskou, jednak po něm. Silný svazek obsahuje celkem 307 čísel z let 1717—1801. Z nich část první jedná tedy o posledních ještě pronásledováních nekatolíků v době Karla VI. a Marie Terezie, a stíhání emisarů, kteří šířili mezi lidem knihy nekatolické a pomáhali přes hranice pronásledovaným nekatolíkům. Mezi nimi řada listin se týče emisara Jiříka Vostrého, známé také postavy z Jiráskova Temna, který byl na panství litomyšlském chycen. Hlavní jádro pramenů týká se však doby po vydání patentu na svobodu náboženskou a poskytuje nám hojně zpráv, jak ve skutečnosti patent působil, jak nové obce evangelické se konstituovaly, jaké byly poměry mezi katolíky a nekatolíky a p. Je vskutku až s podivem, že po všech těch bouřích a krutých pronásledováních, které nekatolíci na Litomyšlsku pro- dělali po bitvě bělohorské, i na tomto panství, jak známo, také před tím v XVI. století, a po všech snahách i po vydání tolerančního patentu zmenšiti jich počet, na samém panství litomyšlském (mimo vsi městské) bylo nekatolíků roku 1783 přece 1616, z nichž 1093 přihlásilo se k vyznání helvetskému, 447 k víře beránkové a 75 jako deisté. Nekatolíci skoro vesměs měli své náboženství po předcích, udrželi se v něm ovšem zatemněně, kladouce hlavní váhu na liturgii, a tím se, jsouce ponejvíce potomky Bratří, nejvíce blížili helvetskému vyznání. — Historika zajímá zvláště beránková víra, kterou dle udání vyslýchaných „naši staří Čechové vyznávali". — Současně jeví se v seznamu uvedeném jako třetí položka deisté, veřejně sice v malém počtu, ve skutečnosti však dle zpráv vrchnostenských v počtu daleko větším. A konec vlády Josefovy a doba po ní přináší nejen na Litomyšlsku, nýbrž i jinde ve východních Čechách nové stíhání těchto lidových sekt, na které svoboda patentu se nevztahovala. Výslechy a trestání jich podávají plno zajímavostí. Prohlašujíť deisté o sobě pravidelně, že žádné víry nevyznávají, že věří v jediného stvořitele, ve věčnou moudrost, která jest v nich a oni v ní.
K listinám připojil vydavatel instruktivní úvod, ve kterém shrnul stručně hlavní výsledky listinami publikovanými podané, a tím usnadnil velmi jich použití. Publikace Schulzova podává hojně nových příspěvků k celé otázce prostonárodního hnutí náboženského, tak že jest cenným obohacením literatury otázky té se týkající.
J. Kapras.