Schranil R., Stadtverfassung nach Magdeburger Recht. Magdeburg und Halle. (Gierkes Untersuchungen zur deutschen Staats-und Rechtsgeschichte, Heft 125.) Breslau 1915. Stran XII. а 379.
Právo a organisace magdeburská má pro české právo svůj význam
jako právo největší části měst v České koruně, třebas později značnou
část tohoto svého území ztratilo na právo pražské. Z toho důvodu mají
studie o magdeburských poměrech význam i pro naše právní otázky. Neboť
třebas při recepci magdeburského práva městského v českých zemích, jak správně ukázal Zycha, jde především o recepci tamního práva soukromého a trestního, ukazují sdělení právní a naučení právě z nejstarší doby, že ani organisace nebyla bez významu, třebas ovšem na pozdější vývoj měla vliv čím dále tím menší.
Schranil přináší svou prací významný příspěvek k dějinám zřízení magdeburského jednak v Magdeburce samém, jednak v Halle nad Sálou. Autor probírá nejprve městskou ústavu magdeburskou a to především moc a právo arcibiskupa jako pána města, jeho orgánů purkrabího, šoltysa a šéfů, různá finanční práva pána města (trhy, clo, mince a j.) a závěrkem této stati ukazuje, jak od XIII. do XV. století zvolně ustupovaly význam a moc arcibiskupa a jeho orgánů před samosprávou městskou, která se pak stává zvláště významnou pro celé městské zřízení magdeburské.
V druhé části líčí autor, jak vznikl svazek měšťanský, jaké rozdíly byly mezi měšťany, a co to byla půda městská. Od XIII. století hlavním zástupcem obce stává se rada, jejíž zřízení průběhem doby se prohlubuje, a v jejíž čelo dostává se purkmistr. Vedle rady jest veliká obec, a různé orgány podružné, zvláště organisace cechovní.
Podobným postupem jako v Magdeburku sleduje autor v druhé hlavní části osudy zřízení městského v Halle.
V konečném shrnutí výsledků práce ukazuje autor, že třebas v jednotlivostech v obou městech, která lze nejlépe označiti jako sesterská, byl rozdíl, v základních rysech vývoj děje se shodným způsobem. Za základní dvě otázky ústavy městské obou měst považuje autor vyrovnávání mezi principem vrchnostenským a společenstevním a vytvoření se obce v korporaci. Dle něho základem moci obce není ani sbor šéfů ani rada, nýbrž obec sama, jako soubor všech občanů, kteří ve svém shromáždění vykonávali jisté funkce. Vývojem zmenšuje se vliv pána města na správu, zvláště když úřad šoltysa dostal se do svazku lenního a Stal se dědičným. Tím se šoltys dostal do obce samé, jsa primus inter pares, a současně s mizením vlivu pána města stoupal význam obce, která z pouhé jednotky místní a osobní stala se korporací. A teprve když již korporace ta tu je, dochází ke zřízení rady, jako hlavního orgánu samosprávy městské, při čemž pořáde vedle ní zůstává šoltys a šéfové. Rada má správu a hospodářství, šéfové soud, tyto dva orgány zůstávají proto vedle sebe a projevují se i ve tvoření práva (Recht und Wilkür). A ještě jednu karakteristickou známku magdeburské městské ústavy třeba uvésti; neplatila tam zásada Luft macht frei.
Práce Schranilova tvoří dle jeho předmluvy pouze část větší práce, která měla pojednati o městském zřízení měst magdeburským právem se řídících. Z různých důvodů vydal autor prozatím jen základní její část svrchu uvedenou. Některých vývodů jeho bude lze dobře upotřebiti i pro naše poměry.
J. Kapras.