Č. 8958.

Školství: I. Žádost o zřízení t. zv. školy nutné podle § 1 zák. č. 22 čes. z. z. z r. 1870 nelze zamítnouti proto, že ve vzdálenosti menší půl míle od místa, kde škola má býti zřízena, je jiná veřejná škola národní, jež pro dítky místa toho není školou povinnou ve smyslu § 9 cit. zák. — II. školu z pohodlí podle § 8 cit. zák. lze zříditi jen za souhlasu všech konkurenčních činitelů školy nové. — III. Při určení vzdálenosti jakožto zákonné podmínky zřízení školy nutné podle § 1 cit. zák. lze přihlížeti jen k cestám, které mají povahu pravidelné a použivatelné komunikace.
(Nález ze dne 20. prosince 1930 č. 17303.)
Prejudikatura: Ad II.: Boh. A 2298/23.
Věc: Obec L. (adv.. Dr. Zdeněk Hruška z Vys. Mýta) proti ministerstvu národní osvěty o zřízení samostatné školy.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud zamítá žádost za zřízení školy jako školy nutné po rozumu § 1 zák. z 19. února 1870 č. 22 z. z. čes., zrušuje se pro nezákonnost, v ostatním se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Po konaném šetření nevyhověla zšr v Praze dne 30. května 1925 žádosti obecního zastupitelstva v L. za vyškolení této místní obce ze školní obce p.-ské a za zřízení samostatné obecné školy v L. Odvolání, které z tohoto rozhodnutí podala obec L., zamítlo min. škol. výnosem z 30. července 1925.
K stížnosti obce L. zrušil nss nálezem ze 16. září 1927 č. 13563 toto rozhodnutí podle § 6 zák. o ss pro vadnost řízení, kterou shledal v nedostatku řádného odůvodnění. — Č, 8958 —
Po té doplnilo min. škol. skutkovou podstatu dalším šetřením a rozhodujíc poznovu zamítlo nař. výnosem odvolání obce L. jako neodůvodněné.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Ve správním řízení, ukončeném nař. rozhodnutím, nebyla na sporu otázka zřízení školní expositury na teritoriu stěžující si obce podle § 2 zák. č. 22 z. z. z r. 1870, nýbrž otázka zřízení samostatné veř. školy národní tamže. Jest proto neodůvodněná výtka stížnosti, jež spatřuje nezákonnost, resp. neúplnost řízení v tom, že se žal. úřad úmyslně vyhnul tomu, aby vyřešil otázku, jsou-li dány podmínky pro zřízení školní expositury.
Leč stížnost není důvodná ani pokud namítá, že žal. úřad neprávem odepřel zříditi na území stěžující si obce t. zv. školu z pohodlí. Podle § 8 shora cit. zák. nemá se nikdy dovolovati, školy národní násobiti, je-li to na újmu vhodnému zřízení a zdárnému vzkvětu potřebných škol (§ 1). Zabývaje se výkladem tohoto ustanovení, vyslovil nss již v nál. Boh. A 2298/23, že lze zříditi školu z pohodlí toliko za souhlasu všech konkurenčních činitelů této školy nové. Konkurenčním činitelem jest však podle zák. č. 16 z. z. z r. 1873 mimo jiné i země a nelze zřízení školy z pohodlí zpravidla povoliti, není-li prokázán souhlas tohoto konkurenčniho činitele. Žal. úřad vyslovil v nař. rozhodnutí v podstatě, že podmínky pro zřízení školy z pohodlí nejsou dány mimo jiné i proto, že odepřel dáti k tomu souhlas zsv. Stížnost proti tomu namítá, že zákonné předpoklady pro povolení t. zv. školy z pohodlí jsou dány, ježto stěžující si obec vzala na sebe zákonem požadovaný závazek zříditi a vydržovati školu, a že není ze spisů správních patrno, že by zsv v této věci rozhodoval. Leč touto námitkou nemůže stížnost vyvrátiti zákonnost nař. rozhodnutí v uvedeném směru. Neboť i kdyby existoval po právu závazek stěžující si obce ke zřízení a vydržování uvedené školy, pokud připadá náklad ten podle zákona na školní obec, nemohla by skutečnost tato nahraditi sama o sobě zákonný požadavek souhlasu býv. zsv-u jako konkurenčního činitele. Pokud stížnost tvrdí, že býv. zsv v Praze ve věci nerozhodoval, je tvrzení to v rozporu se správními spisy, neboť podle přípisu jmenovaného zsv-u z 19. května 1925 prohlásil tento konkurenční činitel, že nemůže z důvodů finančních svoliti k tomu, aby byla stěžující si obec vyškolena ze školní obce P. a aby v ní byla zřízena samostatná nová obecná škola. Jest proto stížnost, pokud tvrdí, že žal. úřad neprávem odepřel zříditi školu z pohodlí na území stěžující si obce, neodůvodněná.
Jinak má se však věc, pokud žal. úřad odepřel povoliti zřízení samostatné veřejné školy národní na území stěžující si obce. Žal. úřad odůvodnil své zamítavé stanovisko v podstatě tím, že vzdálenost obce od okolních veřejných škol, t. j. školy v P. a S., nečiní po cestách tvořících pravidelnou komunikaci přes 4 km, a že proto nejsou dány předpoklady § 1 zák. č. 22 z. z. z r. 1870 o zřizování obligatorních škol národních. Stížnost shledává v tomto výroku nezákonnost a to především v tom, že řeše otázku, jsou-li dány zákonné předpoklady pro zřízení samostatné školy na území stěžující si obce, přihlédl žal. úřad ke komunikačním poměrům mezi ní a veřejnou školou národní ve S., ač s ní — Č. 8958 —
1437
není stěžující si obec v žádném školním svazku. Nař. rozhodnutí jest však po názoru stížnosti nezákonné dále i pokud kvalifikuje spojovací cestu mezi obcí P. a stěžující si obcí, jež popsána jest v protokole o komis. jednání z 15. listopadu 1923, za pravidelnou komunikaci ve smyslu nál. nss-u ze 16. září 1927 č. 13563 a dospívá vzhledem k povaze této cesty a její délce k závěru, že není uskutečněn předpoklad § 1 cit. zem. zák. č. 22/1870.
Nss uznal stížnost po této stránce důvodnou.
§ 1 zák. č. 22 z. z. z r. 1870 určuje: »Veřejná škola národní buď zřízena všude, kde v jedné osadě anebo v několika osadách, sedlištích nebo samotách v obvodu 1 míle položených dle pětiletého průměru jest více než 40 dítek školou povinných, kterým jest navštěvovati školu přes 1/2 míle vzdálenou.« Podle předeslaného jest na sporu otázka, kterou »školu přes půl míle vzdálenou« má ustanovení to na zřeteli, zda jest školou takovou každá škola řečené vzdálenosti od obce, v níž se veřejná škola národní má zříditi, či sluší-li školou tou rozuměti toliko školu, ke které jest dotčená obec dosud přiškolena a tvoří jednu školní obec. Žal. úřad odpovídá na otázku tu ve smyslu prvé alternativy, a dovolává se v tom směru nál. nss-u ze 16. září 1927 č. 13563. Činí však tak neprávem.
Podle § 9 zák. č. 22 z. z. z r. 1870 měj každá veř. škola národní přidělenou svou osadu (obvod), která se skládá z míst, částí míst a domů ke škole náležejících, a mají se kromě zvláštních okolností krýti meze školní obce s mezemi obvodu obcí. § 10 téhož zák. praví, že jest proto ustanoveno, že veškeré děti školou povinné a v mezích osady školní přebývající náležejí ke škole té osady, aby tyto děti byly zabezpečeny, že budou přijaty do školy
Ze souvislosti těchto ustanovení vysvítá, že jsou za účinnosti cit. zákona školní dítky nejen oprávněny, nýbrž i povinny docházeti do veř. školy národní, která jest zřízena v obvodu té školní obce, ve které přebývají. Důsledně nutno vycházeti i při výkladu pojmu »školy« v závětí § 1 shora cit. zák. z pojmu školy, jak byl vytvořen řečenými předpisy §§ 9 a 10 leg. cit. a nelze proto rozuměti za účinnosti zák. č. 22 z. z. z r. 1870 školou tou jinou školu, než školu, která jest pro určité dítky školou povinnou, čili jinými slovy školou, do které jsou děti ty povinny docházeti (srovn. nál. Boh. A 7462/28). Výkladu tomu není na závadu ani znění nál. ze 16. září 1927 č. 13563, kde se praví, že zákonnou podmínkou obligatorního zřízení t. zv. školy nutné jest mimo jiné i určitá minimální vzdálenost od existující takové školy v jiném místě. Nebyloť v tomto nálezu blíže vyznačeno, od které školy jest čítati minimální vzdálenost zákonem stanovenou, ani vysloveno, že sluší rozuměti řečenou školou každou školu v obvodu 4 km od místa (obce), kde se má zříditi nová veř. škola národní. K vyslovení takového názoru nezavdala také tehdejší procesní situace žádného podnětu, neboť školská správa popřela tehdy existenci zákonného předpokladu pro zřízení samostatné školy na území stěžující si obce toliko s hlediska vzdálenosti obce té od školy p.-ské.
Z vylíčeného vysvítá, že za účinnosti zák. č. 22/1870 jest zákonnou podmínkou zřízení tak zv. školy nutné ve smyslu § 1 cit. zák. vedle určitého počtu dítek školou povinných zákonem stanovená vzdálenost od školy, která je povinnou pro školní dítky místa, v němž se má nová škola zříditi, čili jinými slovy vzdálenost přes půl míle od školy, k níž jest dosud místo to podle § 9 zák. č. 22 z. z. z r. 1870 přiškoleno.
Jak mezi stranami nesporno, byla stěžující si obec přiškolena v době vydání nař. rozhodnutí k školní obci p.-ské a byla tedy pro děti bydlící na jejím území povinnou školou veř. škola národní v P. Neměl proto žal. úřad při rozhodování o žádosti stěžující si obce za zřízení samostatné školy bráti zřetele ke škole ve S. a komunikačním poměrům mezi touto a teritoriem stěžující si obce. Porušil proto žal. úřad zákon, odepřel-li povoliti zřízení řečené školy proto, že není stěžující si obec vzdálena od školy ve S. přes 4 km. Při tom neměl nss příčiny zkouinati, jaká by byla situace, kdyby školská správa změnila obvod veř. školy národní ve S. přiškolením stěžující si obce.
Leč nař. rozhodnutí neobstojí po právu ani pokud postrádá splnění zákonného předpokladu co do vzdálenosti stěžující si obce od školy v P.
Již ve shora cit. nálezu ze 16. září 1927 vyslovil nss, že zákonnou podmínkou obligatorního zřízení t. zv. školy nutné jest mimo jiné i určitá vzdálenost od školy v jiném místě po cestě školními dítkami používané a tedy po cestě tvořící pravidelnou komunikaci a na níž chůze není ztížena podstatnými překážkami. Sluší proto při určování zákonné vzdálenosti přihlížeti jen k těm komunikačním spojům, které mají povahu pravidelné a použivatelné komunikace a lze za takovou pokládati jen souvislou cestu schůdnou dětmi v každé době. Jest na bíledni, že používání určité cesty samo o sobě nemůže propůjčiti jí charakter používatelnosti ve smyslu právě řečeném a nemůže tedy řečená skutečnost cestu tu charakterisovati jako pravidelnou a řádnou komunikaci.
Jak patrno z obsahu nař. rozhodnutí, přihlédl žal. úřad při zkoumání vzdálenosti stěžující si obce od školy p.-ské k cestě popsané v protokolu z 15. listopadu 1923; zjistiv, že této cesty používají školní děti výlučně, dospěl žal. úřad k závěru, že jest cestu tu považovati za pravidelnou komunikaci. Podle toho vycházel tedy žal. úřad z názoru, že se stává určitá cesta již tím, že jest fakticky používána školními dětmi při cestě do školy, řádnou komunikací ve smyslu shora naznačeném a že jest v této relaci bez významu, v jakém jest cesta ta stavu a jaké vykazuje vlastnosti. Leč tím ocitlo se nař. rozhodnutí v rozporu s § 1 zák. č. 22 z. z. z r. 1870 a jest i druhý jeho důvod založen na nesprávném výkladu tohoto předpisu.

Citace:

č. 8958. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 687-690.