—Č. 8745 —
963
Č. 8745.
Vodní právo. — Plavba: Není přestupkem vodního zákona, umístí-li stavební firma, provádějící regulační práce na Labi, svůj lodní park přes zimu v odpadní mlýnské strouze.
(Nález ze dne 17. září 1930 č. 2753.)
Věc: Ing. Zdeněk K. v P. (adv. Dr. Ant. Schauer z Prahy) proti zemské správě politické v Praze o přestupek vodního zákona.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním z 15. ledna 1926 stěžovala si firma »První válcové mlýny v Čechách J. K. nástupci v K.« u osp, že podnikatel staveb ing. Zdeněk K., provádějící regulaci Labe u J., umístil bez povolení své pracovní loďstvo k přezimování do její odpadní mlýnské strouhy a zavinil tím zacpání této strouhy ledovou tříští a vzdutí vody, které způsobily —Č. 8745 —
zastavení provozu ve mlýně firmy, a žádala, aby proti jmenovanému bylo zavedeno trestní řízení.
Po skončeném šetření vydala osp v B. výměr z 9. dubna 1926, jímž je vysloveno, že si inž. K. nevyžádal povolení k zakotvení svých lodí a bagrů a ponechání jich přes zimu v oné strouze, čímž se dopustil přestupku uvedeného v § 17 zák. o právu vodním, a že se proto odsuzuje dle § 71 téhož zák. k pokutě 200 Kč ve prospěch zemědělského fondu a uznává se mimo to dle § 72 téhož zák. povinným, odstraniti svémocně postavené pracovní stroje z mlýnské strouhy, pokud tam dle schváleného plánu na úpravu její zaměstnány nejsou, nahraditi firmě žalující škodu vzniklou jeho vinou, o níž — nedohodnou-li se strany o ní — nutno žalovati pořadem práva soudní cestou, protože při trestním řízení výpočet její předložen nebyl a nebylo tedy možno v řízení trestním o ní rozhodnouti, a konečně dle § 99 vod. zák. zaplatiti žalující straně výlohy procesní a sice 294 Kč 20 h za intervenci úředních orgánů a 2022 Kč 76 h jako výlohy jejího právního a technického zastoupení.
Nař. rozhodnutím byl svrchu uvedený trestní nález v poslední stolici potvrzen. Proti tomu je namířena stížnost podaná k nss. Výrok podle § 72 čes. vod. zák. není předmětem stížnosti.
Nss uvažoval o stížnosti takto:
Stížnost popírá, že skutková podstata deliktu je dána, a namítá, že st—1, i kdyby vskutku šlo o užívání vody nad meze obecného užívání podle § 15 vod. zák., nebyl povinen opatřiti si zvláštní vodoprávní konsens, poněvadž umístění pracovního parku používaného při regulačních pracích v labské vodě bylo kryto výměrem min. veř. prací, jímž byly regulační práce na Labi st-li zadány.
Dříve než mohl přistoupiti k otázce, zdali aktem úředním, jehož stížnost se dovolává, byl st-1 zbaven povinnosti opatřiti si vodoprávní konsens ve smyslu § 17 vod. zák., musil se nss především vypořádati s otázkou, zdali k umístění plovoucího pracovního parku st-lova ve vodě labské je podle cit. ustanovení zák. vodoprávního konsensu opravdu zapotřebí. Vypořádati se s otázkou touto bylo tím spíše nutno, ježto stížnost alespoň nepřímo popírá, že šlo tu o užívání vody, k němuž je vodoprávního konsensu zapotřebí. O základní otázce právě zmíněné uvažoval nss následovně:
Zákon vodní, vypočítávaje v § 15 přípustné způsoby obecného užívání veř. vod, neuvádí mezi nimi užívání vody k účelům plavebním.
Zejména neuvádí umístění plavidel na vodním toku. Z toho však neplyne, že takovýto způsob užívání vody veřejné lze považovati za »zvláštní užívání vody« ve smyslu § 17 vod. zák., k němuž je zapotřebí vodoprávního povolení podle tohoto zák. Neboť nesmí býti přehlíženo, že §§ 15 a 17 vod. zák. nevyčerpávají všech myslitelných způsobů užívání vody, zejména vody veřejné. Vodní zákonodárství, a to jak říšský zákon vodní tak český vodní zákon zemský, neupravují užívání veř. vod k účelům plavebním, nýbrž odkazují v té příčině (až na výjimku, která se týká jen zařízení přívozních — § 7 odst. 2 a po případě nouzového přistávání — §§ 8 a 9 na plavební akty, konvence, na zvláštní řády o plavbě vorové a lodní, na řády policie říční, na —Č. 8745 —
965
řády průplavní, jakož i na ostatní v té příčině vydané zvláštní zákony a nařízení.
V § 7 čes. vod. zák. stanoví se shodně s § 7 říš. zák. vod. č. 93 ř. z. z r. 1869 výslovně takto: »Pokud a jak se může užívati vod veřejných k plavení na vorech a na lodích, ustanovuje se aktami a smlouvami v příčině toho učiněnými, též zvláštními řády plavení na vorech, na lodích, po řekách a kanálech a jinými zvláštními zákony a nařízeními v té příčině vydanými.«
Podle toho vylučují oba vodní zákony zásadně vnitrozemní plavbu z dosahu své úpravy a odkazují v té příčině na normy zvláštní (srv. Mayerhofer-Pace sv. 5. Handbuch fůr den polit. Verwaltungsdienst, 5. vydání, str. 1104). Vodní zákony nejsou tedy v zásadě zákony o užívání vody veřejné k účelům plavebním, a normy práva plavebního nelze v zákonech vodních hledati. Je-li však z dosahu zákona vodního užívání vody k účelům plavebním vůbec vyloučeno, nevztahuje sě na ně samozřejmě ani ustanovení § 17 čes. vod. zák. a důsledně nemůže se na ně vztahovati ani ustanovení § 71, které jedná o přestupcích zákona a nařízení upravujících »právo vodní«, t. j. právo vodní ve smyslu tohoto vod. zák. Není proto přestupkem tohoto vod. zák., co spadá pod pojem plavby ve smyslu zvláštních norem práva plavebního.
Záleží tedy jen ještě na tom, zdali čin st-li za vinu kladený náleží do rámce »plavby« ve smyslu těchto zvláštních norem. V té příčině lze ponechati stranou starý navigační patent z 31. května 1777 (znovu vyhlášený guberniální vyhláškou z 31. března 1835 č. gub. 1301,otištěný v české prov. sb. zák. pod č. 89). Stranou lze ponechati i mezinárodní plavební akty labské z 23. ledna 1821 a z 30. srpna 1843, otištěné v české prov. sb. zákonů z r. 1822 str. 58 resp. z r. 1844 str. 1886, ježto obsah všech těchto norem nedotýká se otázky, o kterou jde. Naproti tomu lze nalézti znaky pro vymezení pojmu »plavby« v řádech policie říční, kteréž, pokud pocházejí z doby po vydání zákona vodního, jsou v zásadě kryty §em 7 tohoto zák. (srov. Peyrer, Das oesterreichische Wasserrecht, III. vydání str. 168). Podobně jako již »policejní reglement« pro lodní plavbu labskou a vltavskou v Král. Českém, vyhlášené guberniem pod č. 61.211 r. 1841 (Sb. čes. prov. zák. sv. 23 č. 340, § 10 a násl.), podle gub. dekretu č. 4628 z r. 1846 (sb. čes. prov. zák. sv. 28 č. 44) částečně v platnosti zachované, a jako řád policie říční pro Vltavu, vydaný vynesením místodržícího z 10. února 1854 (zemský věstník pro král. České r. 1854 odd. II. č. 6) (zejména § 6), a dále jako řád plavební a říční policie pro horní Labe, vydaný cit. již gub. dekretem z 11. února 1846 č. 4628 (Sb. čes. prov. zák. sv. 28 č. 44) v § 8 a 9, tak též konečně i policejní řád pro plavbu a vorařství na Labi od Mělníka dolů, vydaný min. nař. ze 3. března 1894 č. 39 ř. z. v §§ 24, 25 a 26, dávají vesměs předpisy netoliko o plavbě v užším slova smyslu, nýbrž také o přistávání a zakotvování lodí a vorů. Náleží tedy nejen podle povahy věci, ale i podle výslovných norem právních přistávání a zakotvování lodí a vorů k pojmu plavby, čili k pojmu »užívání vody k plavení (§ 7 vod. zák.).
Zdali vůbec a zejména podle dotčených předpisů plavebních byl st-1 oprávněn zakotviti svůj plovoucí pracovní park na určitém místě, zdali mohl tak učiniti bez povolení či potřeboval-li k tomu povolení úředního, je pro dnešní spor zcela lhostejno, záležíť jedině na tom, zdali zakotvení a vůbec umístění plavidel ve vodě, jejíž veřejná povaha je mimo spor, spadá pod pojem »užívání vody k plavení na lodích«. O tom však nemůže býti pochybnosti již vzhledem k svrchu cit. předpisům policie plavební, kdyžtě na zvláštní povaze a zvláštním účelu plavidla (na př. lodí bagerních a j.) nezáleží, pokud nejde o nic jiného než o plavební užívání vody. Ale pak nemůže čin kladený st-li za vinu vůbec tvořiti skutkovou podstatu deliktu vodoprávního ve smyslu § 71 čes. vod. zák., zejména nemůže býti vodoprávním deliktem skutek záležející v tom, že st-1 umístil svůj plovoucí park v labské vodě, nevyžádav si k tomu vodoprávního konsensu podle § 17 vod. zák., neboť jde o způsob užívání vody, na který, jak svrchu bylo vyloženo, vodní zákon a zejména ustanovení jeho § 17 se nevztahuje.
Trestní nález nař. rozhodnutím potvrzený nemá tedy v předpisech vodního zákona, na jehož základě byl vydán, opory, pročež bylo nař. rozhodnutí zrušiti, aniž bylo třeba zabývati se dalšími, jmenovitě též procesními námitkami ve stížnosti formulovanými.