Č. 8788.

Úrazové pojištění: Sestává-li truhlářství ze dvou místně oddělených dílen, z nichž v jedné se pracuje ručně, v druhé se stroji, podléhají úrazovému pojištění i dělníci zaměstnaní v oddělení ručním.
(Nález ze dne 2. října 1930 č. 15096.)
Prejudikatura: Boh. A 278/19, 1138/22, 5876/26.
Věc: František B. v K. (adv. Dr. František Beneš z Kutné Hory) proti ministerstvu sociální péče (za zúč. Úrazovou pojišťovnu dělnickou v Praze Dr. Václav Mazánek) o úrazové pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Pravoplatným výměrem z 18. ledna 1922 č. kat.... uznala úrazová pojišťovna dělnická pro Čechy v Praze podnik »strojní truhlářství« Františka B. v K. na základě údajů dotazníku ze dne 2. ledna 1922 za povinný úrazovým pojištěním, protože se jedná o živn. podnik s motorem a zařadila jej od 29. listopadu 1921 do ústavního katastru pod shora naznačeným číslem dle titulu 425: »truhlářství, užívá-li se motorů úplného oddělení strojního obrábění dřeva od ručního truhlářství; podniky, ve kterých připadá nejvýše 15% úhrnné mzdy na strojní obrábění dřeva« — do nebezpečenské třídy VIII. a nebezpečenského procenta 39.
Dalším výměrem z 26. února 1926 byl úrazovou pojišťovnou dělnickou v Praze z podniku »strojního truhlářství« stanoven na podkladě revise mzdy konané dne 27. a 30. ledna 1926 z moci úřední za příspěvková období 1922/1 až včetně 1925/11 dodatečný pojistný příspěvek ve výši 3955 Kč 39 h s příslušnými 4% úroky z prodlení.
Zspv Praze nevyhověla rozhodnutím z 5. února 1927 odporu vznesenému podnikatelem proti posléze uvedenému výměru a potvrdila výměr — Č. 8788 —
1049
ten v podstatě proto, poněvadž v důsledku pravoplatného zařaďovacího výměru úrazové pojišťovny dělnické z 18. ledna 1922 vztahuje se povinné úrazové pojištění na všechny dělníky a učně v podniku st-lově zaměstnané bez ohledu na to, jsou-li či nejsou-li ve styku se zařízením strojním. Dále pak proto, poněvadž st-1 nevedl předepsaných mzdových záznamů a proto právem předepsány byly příspěvky z moci úřední.
Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. soc. péče odvolání st-lovu z důvodů rozhodnutí zsp-é podotknuvši k vývodům odvolatelovým ještě toto: »Námitka st-lova, že úrazová pojišťovna nebyla podle znění § 23 úr. zák. oprávněna vyměřiti mu na základě revise konané dne 27. a 30. ledna 1926 pojistné příspěvky za více uplynulých období než jen za druhé pololetí r. 1925, není v zákoně odůvodněna, neboť z pojistné povinnosti vznikající podle § 1 úraz. zák. ipso jure vyplývá, že i příspěvková povinnost v plném rozsahu počíná ode dne vzniku zaměstnání podléhajícího úrazovému pojištění. Přísluší tudíž ústavu právo, zjistiti revisí dodatečně za uplynulá období základ pro vyměření příspěvků, když podnikatel zamlčí mzdy osob podléhajících pojištění, jak v daném případě se stalo se mzdou dělnictva zaměstnaného v roku 1922, 1924 a 1925 při ručním truhlářství a jak též to potvrzeno revisním protokolem ze 30. ledna 1926. Neprovedením okamžité revise nezaniká tudíž pozdější právo ústavu, přezkoumati dodatečně předpis úrazových příspěvků a předepsati diferenční příspěvky. Pokud se týče způsobu, jakým se má státi vyměření příspěvků na základě § 1 odst. 7 zák. č. 29/09 ř. z., ponechává zákon ústavu na vůli vžiti za základ buď data předešlých období příspěvkových anebo jinaké šetření. Není v rozporu s tímto ustanovením, vyměřil-li ústav příspěvky v tomto případě v roce 1923 na základě mzdových záznamů a v letech 1922, 1924 a 1925 podle poměru skutečných mezd k nemocenským příspěvkům. Tvrzení st-lovo, že nemocenské příspěvky jsou nesprávně uvedeny, nebylo tím prokázáno a nemohlo tudíž býti k němu přihlíženo.«
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss:
Odpor se spisy a vadnost řízení, pokud se týče i nezákonnost, spatřuje st-1 především v tom, že dodatečné příspěvky z truhlářství ručního nemohly býti právem vyměřeny, poněvadž prý jeho podnik ručního truhlářství nebyl vůbec zařazen pravoplatně. Při tom vychází st-1 ze stanoviska, že jen jeho truhlářství strojní bylo pravoplatným výměrem zařazovacím úrazové pojišťovny dělnické v Praze z 18. ledna 1922 uznáno za podnik podléhající úrazovému pojištění, kdežto prý truhlářství ruční umístěné zcela odděleně v místnostech v prvém poschodí, zařazeno nebylo, když přece jde o dva zcela samostatné, od sebe oddělené podniky, jež nemají nic společného, ježto také přístup zaměstnanců z truhlářství ručního do strojního je vyloučen, takže nelze mluviti vůbec o nějakém nebezpečenství pro zaměstnance ručního truhlářství.
Takto formulovanou výtkou musel se ovšem nss zabývati a rozhodnouti, je-li správná námitka stížnosti, že zařádění netýkalo se onoho jeho podnikání, které ve stížnosti označuje jako truhlářství ruční. Shledal pak nss, že tato námitka stížnosti je bezdůvodná. — Č. 8788 —
1050
Podle ustálené judikatury nss-u, jakož i ss-u pokládati sluší za podnik po rozumu § 1 úraz. zák. souhrn všech prací a činností, které slouží k docílení jednotného účelu podnikového. Při tom nezáleží na místní poloze jednotlivých provozoven o sobě, nýbrž jen na tom, aby jednotlivé provozovny, třebas od sebe úplně oddělené, navzájem činily nejen hospodářsky, nýbrž i technicky jednotný celek (sr. Budw. 6272, 5111 A, 6677 A, 10300 A, 10967 A, 11111 A a Boh. A 278/19, 1138/22 a 5876/26).
V daném případě uvedl st-1 v dotazníku z 2. ledna 1922, který byl základem k vydání klasifikačního výměru shora citovaného, že jeho závod (odborné truhlářství) složen jest ze dvou oddělení, a to ze strojovny na obrábění dřeva, která jest umístněna v přízemí, a z dílny truhlářské v prvém poschodí, a že nevedl dosud zvláštní mzdové záznamy pro každé toto oddělení.
Již z údajů tohoto dotazníku plyne jasně, že běží o jediný podnik truhlářský, který složen jest ovšem ze dvou oddělení, jinak od sebe úplně oddělených. Na základě těchto údajů uznala pak úrazová pojišťovna dělnická v Praze podnik tento jakožto podnik živn. s motorem (sr. § 1 odst. 4 č. 2 úraz. zák.) za povinný pojištěním a zařadila jej dle titulu 425 do nebezpečenské třídy VIII. Na tom nemění nic označení podniku jako »strojního truhlářství«. Výrazem tímto, povahy technicko-administrativní, výměr ústavu jen zdůraznil, že běží o truhlářství, při němž se používá strojů, pokud se týče motorů (sr. § 1 odst. 4 č. 2 úraz. zák.), nebylo však a nemohlo býti účelem tohoto označení dáti výraz myšlence, že podrobuje se pojistné povinnosti jen truhlářství strojní, nikoliv truhlářství ruční, když přece běží jen o dvě zvláštní výrobní oddělení, jež slouží dohromady docílení jednotného účelu, totiž zhotovení zboží truhlářského, prodeje schopného. Nařízení min. vnitra ze 6. července 1914 č. 143 ř. z., směrodatné pro klasifikaci podniků, rozlišuje pod tituly 425, 425 a), 425 b) a 426 truhlářství jako jednotný podnik podle toho, zda se při něm používá motorů čili nic. Při podnicích pak truhlářských, užívajících motorů, liší nařízení toto dále, je-li strojní obrábění dřeva jako zvláštní výrobní oddělení odděleno úplně od ručního truhlářství. Nelze však ze znění tohoto schématu, jemuž doslovně se přimyká klasifikační výměr ústavu, dovozovati, že by tu míněno bylo pouze oddělení strojní jako samostatný podnik; skutečnost, že v konkrétním případě strojní provoz jest úplně oddělen od provozu ručního, má vliv jen na otázku zařazení jednotného podniku do různých tříd nebezpečenských, pokud se týče i nebezpečenského procenta.
St-1 ve svých námitkách proti výměru ústavu obsahujícímu dodatečný předpis pojistných příspěvků vůbec nemluvil o samostatných dvou podnicích, nýbrž zdůrazňoval tam pouze, že jeho strojní dílna je naprosto samostatná a úplně oddělená od ruční dílny, a že zaměstnanci posléz uvedené dílny nepřijdou vůbec ve styk se strojní dílnou. Teprve během řízení správního zaujal stanovisko, že jest majitelem, resp. spolumajitelem dvou podniků, aniž pro tento svůj úsudek uváděl v podstatě jiné důvody, než jaké uvedl ve svých námitkách. Tyto skutečnosti jím namítané jsou však v daném případě zcela irelevantní, poněvadž, jak již bylo shora dolíčeno, nezáleží o sobě na místní poloze, pokud se týče souvislosti nebo odloučení jednotlivých oddílů výrobních, když v ruční dílně v I. poschodí položené dohotovují se součástky truhlářských výrobků, zpracované již strojně v přízemí, takže podle povahy věci běží tu o jednotný podnik nejen s hlediska hospodářského, nýbrž i technického. Je-li tomu tak, pak podléhají úrazovému pojištění všichni dělníci podniku i tehdy, je-li rozdělen na několik oddělení a jsou-li dány předpoklady pojistnou povinnost zakládající dle § 1 odst. 4 č. 2 úraz. zák. jen při oddělení jednom, v daném případě v oddělení strojním (sr. Boh. A 278/19, 1138/22 a 5876/26, z nálezů pak ss-u Budw. A 5111 a A 7304, které specielně se vztahují na truhlářství strojní a ruční).
Nelze proto shledati ani vadným ani nezákonným nař. rozhodnutí, pokud konstatovalo, že pravoplatný výměr klasifikační vztahuje se nejen na oddělení strojní, nýbrž i ruční. Z toho pak plyne nutný důsledek v nař. rozhodnutí vyjádřený, že musí býti za základ výpočtu úrazových příspěvků vzata mzda všech zaměstnanců podniku, tedy i mzda zaměstnanců ručního truhlářství. Nesplnil-li podnikatel včas své povinnosti uložené mu §em 21 úraz. zák. a odepřel-li předložiti výpočty o výši pojistného, vztahující se na celý podnik, pokud se týče odepřel-li ústavu předložiti mzdové záznamy pojímající také zaměstnance ručního oddělení, jež povinen byl dle § 1 zák. z 8. února 1909 č. 29 ř. z. vésti a uschovati aspoň po dobu 5 let, nelze upírati ústavu oprávnění předepsati po rozumu § 23 odst. 4 úraz. zák. a § 1 odst. 7 zák. č. 29/1909 ř. z. z úřední moci pojistné příspěvky za prošlé období příspěvkové.

Citace:

č. 8788. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 300-303.