Č. 8879.

Zaměstnanci veřejní: I. Předpisů § 151, odst. 7 a 8 plat. zák. z r. 1926 o změně resp. zrušení výměrů o služebních příjmech nelze použiti v případech, ve kterých o služebních příjmech — Č. 8879 —
1253
státního zaměstnance bylo rozhodnuto způsobem judikátním.
II. Tříletí, za které ve smyslu § 151, odst. 8 plat. zák. č. 103/26 lze požadovati vrácení neprávem vyplacené částky služebních příjmů, počítati sluší zpět od změny nebo zrušení nesprávného výměru služebních příjmů.
(Nález ze dne 8. listopadu 1930 č. 17218.)
Věc: Josef P. v P. proti ministerstvu národní obrany o úpravu služebních požitků, vrácení přeplatku a doplatku pensijních příspěvků.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se týká placení pensijních příspěvků, se zrušuje pro vady řízení, v ostatních směrech pro nezákonnost.
Důvody: St-1 odslouživ v době od 1. října 1887 do 30. září 1888 jednoroční službu dobrovolnickou a vykonav jedno vojenské cvičení sloužil od 20. října 1892 jako praktikant, resp. důstojník justiční a stal se dnem 8. července 1917 plukovníkem, dnem 18. května 1920 pak generálem V. hodn. tř. Podle záznamu o postupu do vyšších požitků měl st-1 k 1. lednu 1920 požitky VI. hodn. tř. 4. stup. plat. Oběžníkem z 21. ledna 1922 bylo intendancím zem. voj. velitelstev sděleno, že služební dobu, kterou voj. gážisté ztrávili před svým jmenováním do V. hodn. tř. ve 4. stup. VI. hodn. tř., lze až do nejvyšší výměry tří let započísti pro postup do vyšších stupňů služného v V. hodn. tř. Toto ustanovení vztahuje se na voj. gážisty jmenované po 1. lednu 1920 do V. hodn. tř. Podle uvedeného záznamu dostal st-1 od 1. června 1920 (jmenován do V. hodn. tř. dne 18. května 1920) požitky V/2 hodn. tř. s přeslouženou dobou 5 měs., a od 1. ledna 1923 požitky V. hodn. tř. 3. stup. plat. Byv dne 28. října 1924 povýšen na generála IV. hodn. tř., žádal st-1 podáním ze 3. září 1925, aby mu podle § 5 čl. 6a služeb. předpisu H-II-1 byl od 1. října 1925 přiznán 2. plat. stup. IV. hodn. tř., ježto podle osobních výkazů zmíněným dnem nabývá na tento stupeň nároku. Na to byly st-li výměrem mno ze 14. prosince 1925 podle cit. služeb, předpisu přiznány požitky IV/2 hodn. tř. od 1. ledna 1926.
Dne 16. března 1926 byl st-li doručen účetní nález z 8. března 1926, v němž se praví, že st-1 na základě osobního výkazu podle Věstníku věcného 1924 č. 32 pobíral prozatímně od 1. října 1922 plat V/3 hodn. tř., že však podle definitivně přezkoušeného osobního výkazu má nárok na platy V/3 hodn. tř. od 1. ledna 1923. Přeplatek za dobu od 1. října do 31. prosince 1922 v částce 873 K byl st-li předepsán k náhradě.
Dne 16. ledna 1928 byl st-li doručen další účetní nález z 11. ledna 1928 v podstatě tohoto obsahu: »V osobním výkaze byla st-li započítána služ. doba prosloužená v VI/4 hodn. tř. plně do postupu v V. hodn. tř. ke dni jmenování generálem 18. května 1920, a byl mu ve smyslu bodu 265 V. V. 1924 č. 32 vyplacen doplatek na služné V/3 hodn. tř. od 1. ledna 1923. Podle vložky k osobnímu výkazu přezkoušené voj. odb. účtárnou dne 15. prosince 1927 (bod 181 směrnic V. V. 32/1924) náleží mu dnem 1. června 1920 plat V/2 hodn. tř., 1. června — Č. 8879 —
1254
1923 plat V/3 hodn. tř., 1. listopadu 1924 plat IV/1 hodn. tř. (jmenování do IV. hodn. tř. dnem 28. října 1924), 1. června 1926 plat IV/2 hodn. tř. Dekretem podle zák. č. 103/26 byl st-1 převeden do platu 2. stupnice stupně b) bez přesloužené doby. Podle výše uvedeného nároku na platy V. a IV. hodn. tř. má st-1 nárok na převod do II. stupnice stupně a) s přeslouženou dobou 2 roky, 6 měs. od 1. ledna 1926 a postoupil tedy dnem 1. července 1926 do platů 2. stupnice stupně b). Ve smyslu § 151 bodu 8 zák. č. 103/26 a ve smyslu nař. V. V. č. 47 bod 485 odst. 6 a 7 z r. 1926 ruší se dekret o služ. příjmech st-lových (st-1 vzal jeho přezkoumání na vědomí dne 16. března 1927) a vydává se mu dekret nový. Přeplacený rozdíl požitků 2. a 3. stup. V. hodn. tř. za dobu od 1. ledna do 31. května 1923 v částce 1561,40 Kč a mezi stupněm a) a b) 2. plat. stup. od 1. ledna do 30. června 1926 v částce 3000 Kč, a dále nedoplatek pens. příspěvku od 1. listopadu 1924 (zvýšení služného jmenováním do IV. hodn. tř.) do 31. prosince 1926 1065 Kč, úhrnem tedy 5626 Kč 40 h se předpisuje st-ii k zaplacení ve smyslu nař. § 7 služeb, knihy H-I-l.«
Námitky, které st-1 jak proti uvedenému účetnímu nálezu, tak i proti změně převodu do nových platů podal, byly nař. rozhodnutím zamítnuty a účetní nález potvrzen.
O stížnosti uvažoval nss takto:
I. Nař. rozhodnutí obsahuje dva výroky. Jednak ruší prvotní výnos o převodu st-le do platů podle zák. č. 103/26, jednak provádí revisi úpravy st-lových požitků za dobu od 1. ledna 1920 do 31. prosince 1925, v obou případech v podstatě proto, že služ. příjmy byly nesprávně a chybně vyměřeny. Právní základ pro tento postup spatřuje žal. úřad v předpisu § 151 odst. 7 plat. zák., který dává úřadu právo, aby, byly-li zaměstnanci vyměřeny úřadem příjmy vyšší, než mu podle platných předpisů příslušely, výměr ten z moci úřední pozměnil nebo zrušil.
Stížnost naproti tomu tvrdí, že prvotní výměr o převodu st-le do platů podle zák. č. 103/26 odpovídal zákonu, ježto při stanovení výše služného k 1. lednu 1926 vycházel výměr ten ze správných předpokladů, zejména pokud přihlížel k tomu, že st-1 byl k 1. lednu 1926 rozhodnutím žal. úřadu ze 14. prosince 1925 zařazen do požitků IV/2 hodn. tř. Výtku tuto uznal nss důvodnou. Podle § 189 ve spojení s § 172 plat. zák. obdrží důstojníci jmenovaní do IV. hodn. tř. služné 2. platové stupnice a určí se výše jeho ve stupnici té podle doby, kterou by musili ztráviti s požitky této hodn. třídy, aby dosáhli platového stupně, v němž jsou v den účinnosti zákona. Jak patrno ze spisů správních, byly od 1. ledna 1926 st-li přiznány požitky IV/2 hodn. tř. rozhodnutím žal. úřadu ze 14. prosince 1925. K rozhodnutí tomu došlo v ten způsob, že st-1 podáním ze 3. září 1925 vznesl na úřad nárok, aby mu dnem 1. října 1925 byl přiznán 2. stupeň platový IV. hodn. tř., kterýžto nárok opíral st-1 o předpis § 5 čl. 6 a) služ. předpisu H-II-1 a o svůj osobní výkaz. Vyřídil-li žal. úřad podání toto rozhodnutím ze 14. prosince 1925 v ten rozum, že st-li byly podle služ. předpisu H-II-1 dnem 1. ledna 1926 přiznány platy IV/2 hodn. tř., rozhodoval tím úřad o určitém konkretisovaném na úřad vzneseném právním nároku, a rozhodnutí — Č. 8879 —
1255
to má charakter autoritativního rozhodnutí v tom směru, že st-1 měl od 1. ledna 1926 nárok na požitky IV/2 hodn. tř. Rozhodnutí toto bylo způsobilé založiti pro st-le účinky právní moci. Vymčřil-li tedy za tohoto stavu věci žal. úřad prvotním převodovým výměrem služ. příjmy st-lovy, vycházeje ze základu IV/2 hodn. tř., odpovídal postup ten zákonu a nelze tvrditi, že by služ. příjmy st-lovy byly vyměřeny chybně. Leč potom nebyl dán předpoklad, za kterého § 151 odst. 7 plat. zák. připouští zákrok úřadu a zrušení výměru o služ. příjmech, a porušil žal. úřad zákon, potvrdil-li zrušení původního převodového výměru.
Domnívá-li se žal. úřad, že mohl mocí § 151 odst. 7 plat. zák. odstraniti i rozhodnutí ze 14. prosince 1925 o přiznání požitků IV/2 hodn. tř., není názor tento ve shodě se zákonem.
Předpisem tímto bylo stanoveno, že byly-li zaměstnanci vyměřeny úřadem služ. příjmy vyšší, než mu podle platných předpisů příslušely, může býti výměr z moci úřední pozměněn nebo zrušen, byly-li příjmy chybně vyměřeny následkem nesprávného použití platných předpisů, do jednoho roku, byly-li příjmy chybně vyměřeny na podkladě nesprávné skutkové podstaty, do tří roků po doručení výměru. Byl-li výměr z moci úřední pozměněn nebo zrušen proto, že úřad vycházel z nesprávné skutkové podstaty, lze požadovati dle § 151 odst. 8 cit. zák. vrácení neprávem vyplacené částky nejvýše za uplynulou dobu tří roků. Totéž platí, byly-li zaměstnanci omylem vyplaceny služ. příjmy vyšší než mu příslušely.
Podle znění řečeného ustanovení § 151 odst. 7 má v předpisu tom zákonodárce na zřeteli jen případy, ve kterých státnímu zaměstnanci byl doručen výměr o vyšších služ. požitcích, než na které měl nárok, a postihuje tedy případy, v nichž určení (vyměření) služ. příjmů se stalo výměrem. Výklad tento plyne nejen z toho, že zákon mluví o služ. příjmech, které byly zaměstnanci »vyměřeny«, nýbrž i z toho, že počítá lhůtu, ve které změna výměru se připouští, od »doručení nového výměru«. Vychází tedy zákon z předpokladu, že o úpravě (vyměření) služ. příjmů vydán a doručen byl zaměstnanci zvláštní výměr. Smysl zákona je zřejmý. Chce cit. předpisem umožniti státní správě, aby mohla z moci úřední opraviti nesprávné výměry o služ. příjmech a uvésti je v soulad se zákonem, na druhé straně přihlíží však i ke státním zaměstnancům a zabezpečuje jim právní jistotu co do úpravy materielní stránky jejich služ. poměru. Cit. ustanovení plat. zák. nedotýkají se však těch případů, ve kterých se úprava služ. příjmů stala předmětem rozhodování o určitém na úřad vzneseném nároku, a ve kterých tedy úřad služební příjmy zaměstnancovy upravil nikoli z moci úřední pouhým výměrem, nýbrž autoritativním, právní moci schopným výrokem. V případech takových nelze arciť mluviti o pouhém »výměru« (vyměření) služ. příjmů ve smyslu § 151 odst. 7 a 8 plat. zák., a ježto ze zákona není patrna snaha podrobiti reformující činnosti úřadů správních i taková rozhodnutí judikátní, kterými určitý právní poměr podle zásad dosud platných upraven byl způsobem autoritativním, zakládajícím účinek materielní právní moci, nelze na případy takové předpisů těchto vůbec vztahovati. — Č. 8879 —
Ježto pak, jak výše bylo dovoženo, rozhodnutí žal. úřadu ze 14. prosince 1925 bylo takovým judikátním rozhodnutím, nemohl ovšem žal. úřad nař. rozhodnutím rozhodnutí ze 14. prosince 1925 zrušiti a právní posici st-lovu tímto rozhodnutím založenou zhoršiti. Nař. rozhodnutí nemá proto, pokud se týká st-lových služ. příjmů od 1. ledna 1926 počínajíc, opory v zákoně. V důsledku toho padá i výrok žal. úřadu o náhradě přeplatků za dobu od 1. ledna do 30. června 1926 v částce 3000 Kč a jest nař. rozhodnutí i v této části nezákonné. II. Nař. rozhodnutím předepisuje se st-li k náhradě ještě další peníz 1561 Kč 40 h pod titulem přeplaceného rozdílu požitků 2. a 3. stupně V. hodn. třídy za dobu od 1. ledna do 31. května 1923. St-1 namítá promlčení tohoto přeplatku ve smyslu § 151 odst. 7 a 8 plat. zák. uváděje, že v případě zániku náhradní povinnosti promlčením by odpadla potřeba zabývati se ostatními vývody stížnosti, ježto se st-li jedná jedině o to, aby byl zbaven uložené mu povinnosti restituční.
O této námitce nss uvážil:
Vrácení neprávem vyplacené částky ukládá zákon v § 151 odst. 8 plat. zák. státnímu zaměstnanci ve dvou případech a to: 1. byl-li výměr o služ. příjmech pozměněn nebo zrušen proto, že úřad vycházel z nesprávné skutkové podstaty a 2. byly-li zaměstnanci omylem vyplaceny služ. příjmy vyšší, než mu příslušely.
V obou případech připouští však zákon vrácení neprávem vyplacené částky nejvýše za uplynulou dobu tří roků. Případ § 151 odst. 9, který jedná o zavinění státního zaměstnance ve příčině výplaty vyšších služ. příjmů, dán není, a jest se tedy nss-u zabývati otázkou, jaký smysl má ustanovení § 151 odst. 8 plat. zák. o uplynulém tříletí.
St-1 namítá, že zákon má tu na mysli dobu, za kterou bylo placeno, a ježto se jedná o služební požtiky za dobu od 1. ledna do 31. května 1923, dovozuje, že v roce 1928 nemohlo již vrácení požitků za tuto dobu vyplacených býti předepisováno. Naproti tomu stojí žal. úřad v nař. rozhodnutí na stanovisku, že požitky st-lovy byly až do přezkoušení osobního výkazu vypláceny toliko zálohou, jejíž promlčení dosud nenastalo. Stanovisko toto precisuje blíže úřad ve svém odv. spise v ten rozum, že přezkoušením osobního výkazu (dne 16. října 1925) se částky zálohou poskytnuté pokládají za vyplacené dnem přezkoušení, při čemž prý mohou býti stále neprávem vyplacenými a mohou býti požadovány zpět po dobu zákonem stanovenou, kterou však nutno čítati ode dne, kdy jako skutečné požitky byly vyplaceny, t. j. ode dne přezkoušení osobního výkazu. Má tedy žal. úřad za to, že pro nárok státu na vrácení přeplatku rozhodnou jest okolnost, zda od přezkoušení osobního výkazu uplynula doba tří let.
Nss dal v tomto směru za pravdu st-li.
Jest sice pravda, že z pojmu zálohy služebních požitků plyne, že zálohou vyplacené požitky mohou býti požadovány zpět bez jakéhokoliv omezení, ježto se právě nejedná o služební požitky ani o otázku nároku na ně, nýbrž právě jen o zálohu, která nestojí v cestě definitivní úpravě požitků a jejich súčtování. Leč v daném případě nešlo již o súčtování zálohy, nýbrž o vrácení požitků, které st-li byly definitivně přiznány. Bylť osobní výkaz st-lův skupinou pro přezkoušení osobních výkazů při voj. odb. účtárně přezkoušen dne 16. října 1925 a tím požitky — dotud zálohou vyplácené — se staly požitky definitivními a to za celou dobu předchozí.
V § 151 odst. 8 plat. zák. připouští se vrácení neprávem vyplacených služebních příjmů nejvýše za uplynulou dobu tří roků. Zákon nestanoví tu počátek nějaké promlčecí doby, jak ji mylně konstruuje žal. úřad, nýbrž stanoví jen tolik, že použije-li úřad zmocnění jemu zákonem daného, a zruší-li výměr o služ. příjmech z důvodů nesprávné skutkové podstaty nebo zjistí-li, že omylem vyplácí služ. příjmy vyšší, může zaměstnanci uložiti vrácení neprávem vyplacené částky jen za uplynulá tři léta, nikoli však za léta dřívější. Počítá se tedy ono tříletí zpět od změny nebo zrušení onoho nesprávného výměru, resp. zpět od onoho opatření, kterým úřad zjistiv nesprávnou výplatu, výplatu tuto opraví. Nezáleží na tom, zda úprava oněch nesprávných služebních příjmů spadala ještě do tohoto tříletí a měla účinek zpětný.
Není tedy nař. rozhodnutí ani v oné části, pokud jde o vrácení přeplatků za dobu od 1. ledna do 31. května 1923 ve shodě se zákonem, a to již proto, že ukládá st-li vrácení přeplatků za dobu delší než za uplynulá tři léta a slušelo je i v této části zrušiti dle § 7 zák. o ss, aniž bylo potřebí, aby se nss zabýval i dalšími vývody stížnosti a zejména i otázkou právní moci účetního nálezu z 8. března 1926 st-lem nadhozenou.
III. Jde tedy ještě o nedoplatek pensijního příspěvku za dobu od 1. listopadu 1924 (zvýšení služného jmenováním do IV. hodn. tř.) do 31. prosince 1926 v částce 1064 Kč.
Podle spisů správních byl nedoplatek pensijního příspěvku za uvedenou dobu v účetním nálezu z 11. ledna 1928 motivován zvýšením služného jmenováním do IV. hodn. tř. Ve svém odvolání proti tomuto účetnímu nálezu podaném namítal st-1, že se mu nedoplatek pensijního příspěvku od 1. září 1924 do 31. prosince 1926 předepisuje neprávem. K této námitce odvolání nezaujal žal. úřad vůbec stanoviska a zamítnuv rekurs st-lův v celku neodůvodnil ve svém rozhodnutí onu jeho část, která se týká placení pensijního příspěvku za zmíněnou již dobu. Tím ztížena byla st-li obrana a nss-u možnost přezkoumání nař. rozhodnutí v této jeho části, jak po stránce skutkové, tak i po stránce právní, a nezbylo proto než nař. rozhodnutí v této části zrušiti dle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 8879. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 504-509.