LXV. Domnělý kladný kompetenční konflikt, který prý vznikl sporem Měšťanské rolní pokladny v č. s městem č. mezi řádnými soudy
a okresní správní komisí v č.
(Usnesení ze dne 11. prosince 1930 č. 663/29.)
Výrok: Návrh se zamítá jako nepřípustný.
Důvody: Ve sporu u zemského civilního soudu v Praze zahájeném podala sice Měšťanská rolní pokladna v Č. určovací žalobu z 1. srpna 1920 proti městu Č., avšak při ústním jednání dne 16. června 1920 byla žaloba opravena a jako žalující strana uvedena »Rolní pokladna bývalých měšťanů v Č.« a byl změněn i původní žalobní návrh, který později byl zase znova upraven při ústním jednání dne 27. března 1925 a soudem připuštěn v tomto znění: Straně žalované nepřísluší vlastnické právo k pozemkům č. kat v Č., zapsaným ve vl. č. 309 pozemkové knihy kat. obce Č. a k pozemkům č. kat. . . . v Č., zapsaným ve vl. č. 570 pozemkové knihy kat. obce Č., a jest proto povinna se zdržeti ohledně nich jakýchkoli rušebních činů a nahraditi žalující straně náklady sporu vesměs do 14 dnů pod exekucí.«
Takto definitivně upravený žalobní nárok byl pak předmětem rozhodování řádných soudů, jemuž prvý soud rozsudkem z 15. května 1925 v celém obsahu vyhověl a vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem z 5. října 1925 potvrdil rozsudek prvého soudu, kdežto nejvyšší soud v Brně rozhodnutím z 24. června 1926 změnil rozsudky nižších soudů a žalobu zamítl.
Šlo tedy ve sporu před řádnými soudy po konečné úpravě žalobního návrhu jen o zjištění, že žalovanému městu Č. nepřísluší vlastnické právo k dotčeným pozemkům a žalující Rolní pokladna býv. měšťanu v Č. domáhala se sporem ochrany vlastnického práva proti jakýmkoli rušebním činům žalovaného města, v předpokladu, že ona jest vlastnicí sporných pozemků.
Žalobkyně (Rolní pokladna býv. měšťanů v Č.) totiž ve sporu tvrdila, že vlastnictví k pozemkům, o něž tu jde, nabyla sice »Měšťanská rolní pokladna v Č.« pravoplatným knihovním zápisem vlastnického práva a to ve vl. č. 309 poz. knihy č.-ské z 22. září 1849 podle rozsudku z 25. srpna 1843 a k pozemkům, zapsaným ve vl. č. 570 téže pozemkové knihy vkladem z 25. listopadu 1889 podle trhové smlouvy z 20. listopadu 1889 — že však žalobkyně jest právní nástupkyní Měšťanské rolní pokladny v Č., poněvadž prý tato byla usnesením valné hromady všech dosavadních členů přeměněna v nový spolek pod jménem nynější žalobkyně a že tato byla také ve vl. č. 309 a 570 poz. knihy kat. obce Č. jako vlastnice těchto nemovitostí knihovně poznamenána.
Bylo tedy řádným soudům řešiti spornou věc s tohoto hlediska právního, jež ve své podstatě tkví v poměrech soukromoprávních a rozhodnouti o otázce sporného soukromého vlastnictví k řečeným pozemkům a jeho ochraně, a v této působnosti, t. j. v rámci soukromoprávních zájmů byla též vydána rozhodnutí všech tří stolic řádných soudů a nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 24. června 1926 výslovně zdůraznil, že uvažování o tom, zda a jaký vliv má zákon, zrušující práva měšťanská č. 304/20 na správu takového majetku, nenáleží do rámce tohoto sporu a že pojmu vlastnictví, jako výhradně a neomezené moci nad věcí se nepříčí ani zákonná omezení této moci (§ 364 o. z. o.) z veřejnoprávních důvodů a že proto soudní rozhodování o vlastnictví ke sporným pozemkům nevylučuje zásadně další rozhodování správních úřadů o jejich správě a požívání se zřetelem k zák. č. 304/20.
Výměrem osk v Č. ze 16. března 1927 bylo vyhověno žádosti městské rady v Č. o přikázání správy fondu Měšťanské rolní pokladny v Č, obci č.-ské a byla jí přikázána správa movitého i nemovitého jmění této pokladny a užitky ze jmění plynoucí přikázány do obecní pokladny s výhradou práv na užitky měšťany nabytých ve smyslu § 3 zák. č. 304/20.
V návrhu na řešení kladného kompetenčního konfliktu doličuje Měšťanská rolní pokladna v Č., že konflikt záleží v tom, že prý si samosprávný úřad osobuje příslušnost k rozhodování o otázce vlastnictví ke sporným pozemkům, tedy o otázce práva soukromého.
Osk v Č. ve svém vyjádření poukazuje k rozdílnosti předmětu,, o němž rozhodovala sama s jedné strany a řádné soudy se strany druhé, neshledávajíc tu kompetenčního konfliktu. Město Č. ve svém vyjádření zdůrazňuje, že Měšťanská rolní pokladna v Č. již neexistuje, nemajíc vůbec ani zastoupení na venek a že zejména není oprávněn ji zastupovati Viktor W. a poukazuje dále k tomu, že tu také není tvrzeného konfliktu mezi řádnými soudy a samosprávným úřadem, ježto jejich rozhodnutí netýkají se ani téže záležitosti ani týchž stran. Nejvyšší soud v Brně poukázal ve svém projevu k odůvodnění rozhodnutí z 24. června 1926.
Z vylíčeného stavu věci plyne, že nejvyšší soud ve skutečnosti uznal příslušnost správních úřadů k rozhodování o správě a požívání jmění Měšťanské rolní pokladny v Č., pokud se zakládá na veřejnoprávních předpisech a sleduje ochranu veřejných zájmů a že si neosoboval práva rozhodovati o této otázce. Naproti tomu nelze ani z výměru osk v Č. vyčisti, že by si osobovala příslušnost, rozhodovati o otázce práva vlastnického k pozemkům, zapsaným ve vl. č. 309 a 570 poz. knihy kat. obce č.-ské, jak se tvrdí v návrhu na řešení kompetenčního konfliktu, neboť osk neřeší vůbec otázku práva vlastnického s hlediska zájmů soukromoprávních, nýbrž jen otázku správy fondu a užitků Měšťanské rolní pokladny v Č. s hlediska veřejnoprávního, opírajícího se o předpisy zák. č. 304/20 a přikazuje správu jmění a to nejen pozemků, nýbrž i veškerého movitého majetku Měšťanské rolní pokladny — obci č.-ské.
Rozhodnutí řádných soudů s jedné strany a se strany druhé úřadu samosprávného mají styčný bod pouze v tom, že se týkají těchže pozemků, avšak neběží tu o tutéž záležitost, nýbrž o různé záležitosti i co do právních podmětů, ježto v řízení sporném byla žalující stranou »Rolní pokladna býv. měšťanů v Č.«, která nebyla rozhodnutím nejvyššího soudu uznána za totožnou s »Měšťanskou rolní pokladnou v Č.«, ani za její oprávněnou nástupkyni — kdežto samosprávný úřad rozhodoval o záležitosti původní »Měšťanské rolní pokladny v Č.« v poměru k obci Č.
Také věcně upravují jak řádné soudy, tak i nález osk různé právní poměry a z různých právních důvodů a titulů a to každý z těchto orgánů v mezích své vlastní příslušnosti a nelze při tom přehlédnouti, že v soudním sporu nebylo rozhodnutím nejvyššího soudu ani vlastnické právo k sporným pozemkům přiznáno »Rolní pokladně bývalých měšťanů v Č.«, ani jeho ochrana, nýbrž že byla žaloba její věcně zamítnuta.
Hledí-li se však k úkonům a k podstatě jejich nálezů, nelze dospěti k závěru, že by si oba osvojovaly příslušnost k rozhodování o téže záležitosti a proto nelze také mluviti o kladném kompetenčním konfliktu mezi nimi, pro nějž není tu zákonných podminek § 4 zák. z 2. listopadu 1918 č. 3 Sb. Bylo proto návrh Měšťanské rolní pokladny v Č. podle § 6 tohoto zák. jako nepřípustný zamítnouti.