— Č. 8782 —
1035
Č. 8782.
Obecní volby: Jakákoli úchylka od náležitostí kandidátní listiny předepsaných v § 25 obec. vol. řádu nezakládá již sama o sobě vadu, která by mohla míti vliv na výsledek volby (§ 56).
(Nález ze dne 1. října 1930 č. 1897/28.)
Prejudikatura: Boh. A 372/20 a 8737/30, opačně 3216/24 a 4855/29.
Věc: František P. a spol. ve V. (adv. Dr. Jos. Schlecht z Prahy) proti zemské správě politické v Praze o volby do obecního zastupitelstva.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: V námitkách proti volbě obecního zastupitelství obce V., vykonané 28. listopadu 1926, uvedli st-lé: I. Kand. listiny něm. vol. skupin byly opatřeny razítkem obecního úřadu barvy černé, stejnoměrné velikosti a to na témž místě. Česká kand. listina č. 6 opatřena byla odlišným razítkem obecním a to na jiném místě, fialové barvy, odlišné velikosti, jiného písma a odlišných značek, než ostatní kand. listiny. To odporuje předpisu § 25 řádu vol. Byla tím porušena čistota, svoboda a zejména tajnost volby. Vždyť většina českých voličů je v odvislém — Č. 8782 —
1036
postavení u něm. zaměstnavatelů a odlišností razítka vedeni, odevzdávali i čeští voličové německé listiny kandidátní. II. Vadný byl postup ve vol. komisi č. II., kde člen její dal akt vol. přerušiti a kde předseda volbu o své újmě bez příčiny proti předpisu §§ 30 a 42 dal o 1/2 hodiny prodloužiti, nedal vol. místnost, když vol. doba uplynula, uzavříti a nepostupoval dle § 42 vol. řádu.
Po šetření provedeném dle § 55 zák. č. 75/19 zamítl žal. úřad námitky ty jako neodůvodněné.
O stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost vytýká v prvé řadě, že nař. rozhodnutí nedbalo ustanovení § 25, 2. odst., poslední věty zák. č. 75/19. Dle ustanovení toho musi kand. listiny všech vol. skupin býti tištěny písmem stejné velikosti a téhož druhu, na papíru téže barvy, jakosti a velikosti, musí býti opatřeny razítkem obecního úřadu na témže místě a nesmějí míti odlišných znamení neb značek.
Tvrdíc, že exempláře kand. listiny č. 6 byly odlišně od ostatních kand. listin opatřeny razítkem obecního úřadu barvy fialové, na jiném místě než listiny jiné, odlišné velikosti, jiného písma a odlišných značek, dovozuje stížnost porušení § 25 zák. č. 75/19 a tím porušení zásady tajnosti voleb.
Žal. úřad zamítl námitky st-lů i z toho důvodu, že o vážném porušení tajnosti aneb svobody volby nebylo by v daném případě možno mluviti, ježto běželo tu o zcela nepatrnou odlišnost, která na svobodu a tajnost volby nemohla míti vliv, při čemž úřad vycházel ze zjištění, že obecní razítko na všech exemplářích kand. listin je na témže místě. Stížnost, jak z námitky její je patrno, stojí na stanovisku, že každá odchylka od ustanovení § 25, 2. odstavce, poslední věty je důvodem pro zrušení volby a vytýká, že úřad volby nezrušil.
Posuzuje tuto stížnost, řídil se nss ve shodě s usnesením odborného plena z 2. června 1930, které bylo vyžádáno podle § 8 jedn. řádu č. 209 ř. z. z r. 1907, právním názorem, že jakákoliv úchylka od náležitostí kandidátní listiny v § 25 voleb, řádu do obcí předepsaných nezakládá již sama o sobě vadu, která může míti vliv na výsledek volby (§ 56 cit. zák.). Podle toho nestačí tedy jakákoliv úchylka od dotčených náležitostí kand. listiny, aby eo ipso byla dána vada vol. řízení, odůvodňující zrušení volby. Tím odchýlil se nss od právního názoru, který v dřívějších nálezech, zejm. Boh. A 3216/24, 4855/25 zaujal, a podle něhož sluší jakýkoliv poklesek proti ustanovení cit. § 25 považovati v námitkovém řízení podle § 56 řádu volení v obcích za všech okolností za důvod zrušení volby. K revisi dosavadní judikatury přiměly nss úvahy následovní:
Otázka, kdy a pokud jest volbu v řízení námitkovém zrušiti, upravena jest v 1. odst. § 56 voleb, řádu č. 75/19 tímto způsobem:
»Zjistí-li úřad o námitkách rozhodující takové vady řízení volebního, které mohou míti vliv na výsledek volby, zjistí-li zejména, že byla vážně porušena svoboda, čistota nebo tajnost volby, zruší buď celé volební řízení nebo příslušnou jeho část «. Již gramatická skladba tohoto odstavce dává zřetelně poznati, že v souvětí: »Zjistí-li úřad takové vady řízení volebního, které mohou míti vliv na výsledek volby — Č. 8782 —
1037
zruší buď celé volební řízení nebo příslušnou jeho část«, stanovena jest všeobecná zásada, kdežto věta: »zjistí-li zejména, že byla vážně porušena svoboda, čistota nebo tajnost volby,« obsahuje pouhou aplikaci oné všeobecné zásady na určité zvláště závažné vady, a že tedy pro tyto vady nestanoví nějakou zásadu zvláštní, od oné všeobecné zásady odchylnou.
Úmysl zákona, plynoucí zřejmě z ohledu na volební ekonomii, směřuje patrně k tomu, aby volba nebyla rušena pro jakoukoliv vadu, která se zběhla v řízení volebním. Zákon chce rušení volby omeziti jen na případy, kdy vada řízení volebního jest pro výsledek volby relevantní, t. j. na případy, kdy vada mohla míti vliv na výsledek volby. Podle toho nemá se volba rušiti pro vadu, která in concreto na výsledek volby vůbec vliv míti nemohla. Podle všeobecné zásady zákonem prohlášené je tedy právní význam vady řízení vol. pro rušení volby toliko podmínečný a nikoliv absolutní.
Že od této vůdčí zásady, stanovené v zájmu volební ekonomie, nechce se zákon odchýliti ani když jde o vady záležející v porušení některé ze tří základních maxim, ovládajících volební řízení, t. j. svobody, čistoty nebo tajnosti volby, jest patrno nejen z dotčené již gramatické skladby prvního odstavce § 56, kde jedna věta uvádí všeobecné pravidlo, druhá věta pak slovem »zejména« uvádí příklad na toto pravidlo; je to patrno i ze samého textování zákona, který i při porušení té či oné z uvedených tří základních maxim, pojí zrušení volby výslovně jen k porušení »vážnému«. Že však obratem »porušení vážné« nemá býti vyjádřeno nic jiného, nežli právě onen potenciální vliv vady na výsledek volby, nelze důvodně pochybovati. Nejpřirozenější výklad je ten, že jde tu jen o zkrácený způsob vyjádření onoho vztahu vady řízení volebního k výsledku volby, který ve všeobecné zásadě jest vyjádřen celou vztažnou větou: »které mohou míti vliv na výsledek volby«. Mluví pro to nejenom dotčený již poměr věty jednající o porušení jedné z řečených tří maxim volebních, k větě prohlašující všeobecnou zásadu, mluví pro to také úvaha, že není možno se domysliti, který jiný moment měl by to býti, jenž by porušení některé z oněch tří maxim vol. řízení kvalifikoval na porušení vážné. »Vážnost« vady a její potenciální »vliv na výsledek volby« dlužno tedy považovati za vlastnosti zcela totožné, a může podle toho i porušení svobody, čistoty nebo tajnosti volby vésti jen tehdy a potud ke zrušení volby, jestliže a pokud jest schopno aspoň potenciálního vlivu na její výsledek. V tomto smyslu byl ostatně zákon nss-em původně vykládán (srov. Boh. A 372/20) a usnesením plenárním z 2. června 1930 se nss jen k původnímu svému názoru opět vrátil, nejsa s to, aby pro setrvání při opačném názoru nalezl důvody dosti přesvědčivé.
S hledisek svrchu získaných dlužno tedy posuzovati i vady, které záležejí v porušení předpisů daných v § 25 odst. 2 řádu volení o úpravě kand. listin. Ustanovení toto, které jest zřejmě dáno, ne-li výhradně, tož aspoň v prvé řadě na ochranu tajnosti volby, má toto znění: kandidátní listiny všech volebních skupin musí býti tištěny písmem stejné velikosti a téhož druhu, na papíru téže barvy, jakosti a velikosti, musí býti opatřeny razítkem obecního úřadu na témže místě a nesmějí míti — Č. 8782 —
žádných odlišných značek nebo znamenk. Ježto podle zásady svrchu zjištěné i poklesek proti tomuto předpisu bude lze jen tehdy uznati za vážný, může-li míti vliv na výsledek volby, je třeba uvážiti, za jakých předpokladů jest možnost vlivu takovéto vady na výsledek vůbec myslitelná. Bylo již řečeno, že předpis § 25 odst. 2 je zcela nepochybně dán především na ochranu tajnosti volby. Nelze také pochybovati, že tajností volby má býti zabezpečena svoboda a nepřímo také čistota volby, jakož vůbec všecky ony tři postuláty jsou velmi úzce spjaty. Zákon chce voličovi až do posledního okamžiku (t. j. až do okamžiku odevzdání hlasovacího lístku) zabezpečiti úplně svobodný výběr jedné z vyhlášených kand. listin. Aby toho docílil, snaží se dáti mu všemožné záruky, by jej netoliko uchránil proti skutečnému vyzrazení jeho volby, nýbrž také, aby jej upevnil v přesvědčení, že volba jeho vyzrazena nebude. Neboť nemaje této jistoty, mohl by volič býti vydán duševnímu nátlaku ohrožujícímu svobodu jeho výběru. Poklesek proti předpisům, jež mají zabezpečiti tajnost volby, může tedy míti vliv na výsledek volby, jestliže je s to, aby měl vliv na voličovo rozhodnutí. Jde-li však o porušení některého z předpisů daných na ochranu tajnosti volby, jež dle své povahy vůbec není anebo třeba jen za konkrétní situace nebylo způsobilé, aby na svobodné rozhodnutí voličovo nějak působilo, nemůže býti řeči o vážném porušení tajnosti volby. Nejinak měla by se věc, kdyby volič sám porušení tajnosti volby přivodil, vzdávaje se dobrovolně a vědomě ochrany, kterou mu zásada tajnosti volby chce poskytnouti.
Poklesek proti předpisu § 25 řádu volení o uniformitě kand. listin, sloužících jako lístky hlasovací, mohl by podle toho býti důvodem pro zrušení volby jen tehdy, kdyby šlo o různosti, způsobilé vyvolati ve voliči pochybnosti, zdali jeho volební tajemství bude zachováno. To bylo by však lze říci nejvýše o různostech, které i při šetření zákonných opatrností, předepsaných pro hlasování (§ 38 vol. řádu), jsou třetím osobám poznatelné. Nebylo-li však šetřeno opatrností právě dotčených, sluší v takovémto případě pravou a hlavní příčinu voličovy nejistoty hledati již v tom, že opatrnosti, zabezpečující tajnost hlasovacího aktu, byly zanedbány. Různost, která při šetření předepsaných opatrností při aktu hlasovacím jest poznatelná toliko voliči samotnému, není naproti tomu způsobilá, aby porušila zásadu tajnosti volby.
Třeba ovšem ještě uvážiti, že kand. listiny jednotlivých vol. skupin mohly by býti do té míry odlišně vypraveny, že by tyto odlišnosti (na př. odznaky a pod.), byť i bez ohrožení tajnosti volby, byly s to, aby vykonávaly na voličovo rozhodnutí ještě v poslední chvíli nějaký agitační vliv. Kdyby takováto odlišnost nějak stupňovala onu různost kand. listin, která je dána již jejich různým jmenným obsahem a různým označením vol. skupiny, slušelo by v zásadě připustiti, že může na svobodné rozhodnutí voličovo působiti.
V případě dnešního sporu neběží však o nic jiného, než o různé umístění, různé zbarvení, různou velikost a písmo razítka obecního úřadu na kand. listinách jedné vol. skupiny. Že by tato celkem nepatrná odlišnost kand. listin byla sama o sobě s to, působiti na svobodné rozhodnutí voličovo, buďsi v ten způsob, že by vzbudila v něm obavu vyzrazení volby, tedy porušení tajnosti volby, nebo že by nějakým nepřípustně kaptivujícím nebo odstrašujícím způsobem působila na jeho mysl a tím na svobodu jeho volby, není možno tvrditi a st-lé ostatně ve své stížnosti ani sami netvrdí. Neboť stížnost, vycházejíc z mylného právního názoru, že jakýkoli sebe menší poklesek proti předpisu § 25 vol. ř. o uniformitě kand. listin je již sám o sobě právním důvodem pro zrušení volby, neuplatňuje, že k oné jen podružné odlišnosti ve vzhledu obecního razítka přistoupila ještě nějaká další okolnost, která by mohla onu odchylku kvalifikovati na vadu vol. řízení, schopnou vlivu na výsledek volby.
Za tohoto stavu věci nebylo ani zapotřebí, aby se nss dotýkal otázky, zdali a do jaké míry záleží také na kvantitě vlivu, který vada musí míti, aby mohla působiti na výsledek volby, t. j. do jaké míry záleží na tom, zdali vytknutá vada působila na tak veliký počet voličů, aby tím výsledek volby mohl býti dotčen. Z příčin právě vyložených nemohl nss uznati vytýkanou úchylku od předpisu § 25 vol. ř. za vadu schopnou vlivu na výsledek volby.
V druhé námitce vytýká stížnost, že podstatná vada vol. řízení spočívá v tom, že v II. vol. komisi neprávem komise prodloužila hlasování o 1 hodinu, což § 41 vol. řádu dovoluje jen, jsou-li tu okolnosti, jež znemožňují pokračovati ve vol. jednání, usnese-li se na tom komise a bylo-li prodloužení veřejně a způsobem v místě obvyklým vyhlášeno. V daném případě se ani nestalo usnesení komise, ani vyhlášení. Vada spočívala i v tom, že komise nedala ve 12 hodin, kdy volba správně měla skončiti, uzavřití volební místnost.
Tu třeba především konstatovati, že námitky ty byly v řízení správním formulovány jinak.
Námitky v řízení vznesené zamítl pak úřad s odůvodněním, že komise byla dle § 41 vol. řádu oprávněna usnésti se na prodloužení doby hlasování, když svými poradami hlasování pozdržela, a že prodlouživši dobu hlasování o 1 hodinu nebyla povinna dáti vol. místnost již o 12. hod. uzavřití. Vychází tedy úřad od skutkového předpokladu, že komise usnesení o prodloužení vol. doby dle § 41 vol. řádu vskutku učinila. Stížnost tvrdí, že usnesení se nestalo, aniž však vytýká, že v řízení, jež předcházelo vydání nař. rozhodnutí, zběhla se nějaká vada. Pak ovšem dle toho, co svrchu řečeno, musí i nss od tohoto zjištění vycházeti, když ani po té stránce nějakých vad řízení neshledal.
Ale pak námitka, že vol. místnost nebyla uzavřena o 12. hod., a že proto volily i osoby, které do 12. hodiny se k volbě nedostavily, míjí se cíle, poněvadž usnesna-li se komise na prodloužení doby volební, bylo místnost volební uzavříti teprve, když tato prodloužená doba volební uplynula.