— Č. 8761 —
999
Č. 8761.
Pojištění nemocenské: Předpis § 12, posl. odst. zák. čl. XIX: 1907 neukládá náhradu podpůrného nákladu zaměstnavateli, který přihlásil povinně pojištěného zaměstnance včas, ale s nižší mzdou.
(Nález ze dne 25. září 1930 č, 14777.) — Č. 8761 —
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v Nitře proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění Jana K.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Platebním výměrem ze 14. května 1926 předepsala okresní dělníky pojišťující pokladna v Nitře Josefu B. v J. ve smyslu §12 zák. čl. XIX: 1907 náhradu útrat, vzniklých jí podporováním zaměstnance Jana K., a to rozdíl stravné podpory mezi mzdovou třídou III. a V. od 13. března do 24. dubna 1926 částkou 172 Kč, poněvadž správnou mzdu jmenovaného zaměstnance přihlásil opožděně a po jeho onemocnění. — Okr. úřad v Nitře výměrem ze 14. září 1926 odvolání zaměstnavatelovu nevyhověl a potvrdil plat. výměr pojišťovny. — Min. soc. péče nař. rozhodnutím vyhovělo dalšímu odvolání zaměstnavatelovu, zrušilo rozhodnutí okr. úřadu a osvobodilo Josefa B. od povinnosti zaplatiti požadovanou částku 172 Kč.
Na toto rozhodnutí si stěžuje okr. nemocenská pojišťovna v Nitře jako právní nástupkyně okresní dělníky pojišťující pokladny v Nitře. Poukazuje ve stížnosti na to, že cit. § 12 zák. čl. XIX: 1907 neukládá zaměstnavateli jen povinnost přihlásiti svého zaměstnance k nemoc, pojištění během 8 dnů ode dne vstupu do zaměstnání, ale ukládá mu povinnost přihlásiti v této době i jeho skutečné požitky. Z toho dle náhledu stížnosti vyplývá, že nejen zaměstnavatel, který své přihlašovací povinnosti v předepsané lhůtě vůbec nevyhoví, je povinen, nastane-li pojistný případ ještě před přihlášením, nahraditi celý náklad vzniklý léčením opožděně přihlášeného pojištěnce, ale že i zaměstnavatel, který tomuto zákonnému ustanovení jen částečně zadost učiní, je povinen z toho vzniklé následky snášeti v té míře, pokud ustanovení tomu nevyhověl. Ježto je nesporné, že v daném případě zaměstnavatel svého zaměstnance K., kterého zaměstnával od 10. ledna 1926, přihlásil u pokladny dne 12. ledna 1926 s požitky III. mzdové třídy, ač měl požitky podle V. mzdové třídy, s kterými požitky jej přihlásil opožděně až 21. dubna 1926, a ježto jmenovaný zaměstnanec onemocněl ještě před přihlášením tímto dne 13. dubna 1926, je zaměstnavatel dle názoru stížnosti ve smyslu cit. § 12 povinen pokladně nahraditi útraty, vzniklé podporováním jmenovaného a to rozdílem nemoc. III. a V. mzdové třídy částkou 172 Kč. Stížnost proto navrhuje, aby nař. rozhodnutí bylo zrušeno pro nezákonnost.
O stížnosti nss uvážil:
Předpis posledního odstavce § 12 zák. čl. XIX: 1907, jehož se dovolává jak žal. úřad tak i stížnost, ukládá zaměstnavateli, který neučiní přihlášení v předepsané lhůtě, aby zaplatil útraty, které povstanou podporováním včas nepřihlášené osoby, pojistné povinnosti podrobené, následkem onemocnění nastalého před přihlášením.
Předpis ten má — se zřetelem k tomu, že nemoc, pojištění osoby, zaměstnané na základě poměru pracovního, služebního nebo učňovského podle § 1 odst. 1 zák., nastává ex lege, t. j. již nastoupením zaměstnání, za účel zajistiti, aby zaměstnavatel přihlašovací povinnosti vyhověl, má tedy povahu pořádkové pokuty, pozůstávající právě v tom, že nedbalý zaměstnavatel musí nésti podpůrný náklad, který by jinak šel na vrub nemoc, pokladny. Již proto, že předpis ten má povahu pořádkové pokuty a tvoří výjimku z pravidla §§ 50 a násl. cit. zák., že podporování onemocnělého pojištěnce jde na vrub pojišťovny, jest nutná jeho striktní interpretace.
Předpis ten však podle svého znění stíhá jedině opomenutí včasné přihlášky, nestanoví nikterak, že by zaměstnavatel, jenž přihlásil nižší mzdu, byl povinen hraditi pokladně rozdíl mezi dávkami placenými dle skutečné mzdy a dávkami, jež by pojištěnci příslušely podle mzdy přihlášené. (Takováto sankce byla pojata teprve do zák. č. 221/24, ve znění novely č. 184/28.)
Pro názor stížnosti, že náhrada rovnající se diferenci nemocenského mzdových tříd stihá zaměstnavatele tehdy, když svého zaměstnance přihlásil sice včas, ale s nižší mzdou, není tudíž ve znění cit. normy opory.
Tvrditi pak, že »opomenutí včasné přihlášky« se pojmově rovná »přihlášce s nesprávnými údaji o mzdě«, není zajisté možno. Zákon sám tyto dva pojmy nikde nesměšuje, ba při stanovení přestupků tohoto zák. přesně rozeznává mezi opomenutím včasné přihlášky a přihláškou s nesprávnými údaji o mzdě, jež uvádí v §§ 187 a 188 jako skutkové podstaty dvou různých přestupků.
Právní názor zde vyložený zastává i žal. úřad v nař. rozhodnutí, nemohl proto nss shledati, že by odporovalo zákonu.