Č. 8881.

Spolkové právo: I. Ustanovení § 113, odst. 2 ústav. listiny lze se dovolati i pro zákaz utvoření spolku nového. — II. Lze spolek nově se tvořící zakázati z toho důvodu, že podle stanov je totožný se spolkem, který byl podle § 113 rozpuštěn?
(Nález ze dne 11. listopadu 1930 č. 16651.)
Prejudikatura: Boh. A 2559/23.
Věc: František S. a spol. v K. (adv. Dr. Ludv. Krieg z Prahy) proti ministerstvu vnitra o založení spolku.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Zsp pro Slezsko výměrem z 25. května 1927 zapověděla podle § 6 zák. z 15. listopadu 1867 č. 134 ř. z. utvoření spolku pod jménem »Místní odbočka Éinigkeit v K. spolku Deutschei Kulturverband«, ježto zřízení proponovaného spolku podle účelu a zařízení svého v tomto případě jeví se býti protizákonným a protiprávným z těchto důvodů: »Zplnomocněný komisař Čsl. republiky pro Ratibořsko, opíraje se o § 24 zák. z 15. listopadu 1867 č. 134 ř. z. a o § 113 úst. listiny rozpustil na základě úředně zjištěných skutečností výnosem z 15. května (správně srpna) 1924 spolek »Ortsgruppe K. des Deutschen Kulturverbandes« se sídlem v K., poněvadž tento nepolitický spolek rozvíjel činnost politickou, čímž překročil stanovami určený obor své působnosti a porušil tak veřejný řád. Podle § 113 úst. listiny upravují výkon práva spolčovacího zákony. Takovýmto zákonem jest i ústavní listina sama, která dovoluje rozpuštění spolku, když jeho činností byl porušen veř. pokoj i řád. Z toho následuje, že spolek může býti též zakázán, když nově tvořící se spolek má býti bezprostředním znovuzřízením spolku, který rozpuštěn byl proto, že svojí činností porušoval veřejný řád. Totožnost nově tvořícího se spolku prokázána jest totožností stanov jeho se stanovami spolku rozpuštěného, při čemž nepadá nijak na váhu, že stanovy nyní jsou sepsány v jazyku státním, kdežto stanovy rozpuštěného spolku byly německé. Totožnost proponovaného spolku se spolkem rozpuštěným jest dále dokázána funkcionáři spolku rozpuštěného. Konečně vychází totožnost obou spolků na jevo z jejich názvů, neboť zamýšlený spolek má nésti název »Místní odbočka Éinigkeit v K. spolku Deutscher Kulturverband«, a jméno rozpuštěného spolku znělo »Ortsgruppe K. des Deutschen Kulturverbandes«. Poněvadž spolek »Ortsgruppe K. des Deutschen Kulturverbandes« — Č. 8881 —
1261
ztratil pravoplatným rozpuštěním nárok na právní existenci, nelze utvořiti na témže základě, t. j. s obsahově stejnými stanovami spolek nový. K tomu se podotýká dále, že pokračování činnosti ve spolku úředně rozpuštěném jest přestupkem § 36 spol. zák., a je v podstatě stejné, pokračuje-li spolek rozpuštěný jako takový ve své činnosti, nebo má-li se pod pretextem nového spolku umožniti pokračování v činnosti předešlé. Podle toho, co bylo uvedeno, byl by tedy spolek »Místní odbočka Einigkeit v K. spolku Deutscher Kulturverband« podle účelu a zařízení svého proti zákonu a proti právu a odporoval by tudíž § 6 zák. z 15. listopadu 1867 č. 134 ř. z. o právu spolčovacím.«
Výměr ten byl nař. rozhodnutím potvrzen z důvodů v něm uvedených a v dalším uvážení, že odvolání samo ani nepopírá totožnost nově zakládaného spolku se spolkem rozpuštěným, jemuž takto má býti umožněno pokračovati v činnosti, pro niž byl rozpuštěn, takže nesporně jeví se zařízení nového spolku jako opatření nezákonné a právu se příčící.
Uvažuje o stížnosti podané na toto rozhodnutí zabýval se nss nejprve námitkou, že nař. rozhodnutí se chybně odvolává na § 113 úst. listiny, neboť tohoto ustanovení, ve kterém výslovně se mluví jen o rozpuštění spolku, nelze použiti na zákaz založení spolku. Nss neuznal tuto námitku odůvodněnou, setrvav na právním názoru, který vyslovil v nál. Boh. A 2559/23, že ustanovení druhého odstavce § 113 úst. listiny lze se dovolati i pro zákaz utvoření spolku nového.
Žal. úřad zakázal utvoření pobočného spolku »Einigkeit« v K. z toho důvodu, že je podle svého účelu a zařízení v rozporu s platným právním řádem. Tento rozpor spatřuje žal. úřad v tom, že zmíněná pobočka je bezprostředním znovuzřízením spolku úředně rozpuštěného, jemuž takto má býti umožněno pokračovati v činnosti, pro niž byl rozpuštěn. Odhodlal se tedy úřad k nař. opatření, dospěv k závěru, že pobočka »Einigkeit« nehodlá sledovati účel, který je vyznačen ve stanovách předložených úřadu, nýbrž že je zařízena za tím účelem, aby pokračovala v činnosti, která byla důvodem úředního rozpuštění spolku »Ortsgruppe K. des Deutschen Kulturverbandes« v K., takže skutečným jejím účelem je provádění programu, který se příčí veř. pokoji a řádu. Není tudíž nař. rozhodnutí odůvodněno pouze tím, že stanovy nového spolku jsou totožný se stanovami spolku rozpuštěného a že zakladateli nového spolku jsou osoby, které byly funkcionáři spolku rozpuštěného, jinými slovy, že rozpuštěný spolek má býti znovu zřízen. Shledává-li stížnost důvod zákazu spolku »Einigkeit« jedině v oné totožnosti stanov obou spolků a zakladatelů nového spolku s funkcionáři spolku rozpuštěného, neposuzuje obsah nař. rozhodnutí správně.
Proti právnímu názoru žal. úřadu, že je v rozporu s § 6 spol. zák., zřizuje-li se spolek, jehož skutečným účelem je prováděti program, který se příčí veř. pokoji a řádu, neformuluje stížnost námitek, za to však namítá, že úřad neprávem má za to, že nový spolek má sledovati účel, pro který byl dřívější spolek rozpuštěn, označujíc předpoklad úřadu, že nový spolek, právě tak jako dřívější, svůj obor činnosti vyznačený stanovami překročí, za pouhou fikci, o kterou zákaz spolku opříti nelze. Jde tedy o to, měl-li úřad ve správních spisech dostatečnou oporu pro úsudek, že účel nového spolku, vyznačený v předložených stanovách jest jen předstíráním a že nový spolek hodlá ve skutečnosti provozovati činnost příčící se veř. pokoji a řádu, která byla důvodem rozpuštění spolku »Ortsgruppe K. des Deutschen Kulturverbandes« v K.
Tento úsudek opírá úřad o zjištění, že stanovy nového spolku jsou totožný se stanovami spolku rozpuštěného, že jména obou spolků jsou totožná a že zakladatelé nového spolku jsou osoby, které byly vedoucími funkcionáři spolku rozpuštěného.
Pokud se stížnost obrací proti správnosti uvedených zjištění žal. úřadu, musil ji nss uznati za nepřípustnou (§§ 5 a 6 zák. o ss), neboť v tomto směru nebránili se st-lé ve správním řízení, ačkoliv již rozhodnutí I. stolice bylo založeno na uvedených skutečnostech.
Zbývá otázka, je-li zjištění, že stanovy nového spolku jsou totožný se stanovami spolku rozpuštěného, že jména spolků jsou totožná a že zakladateli nového spolku jsou osoby, které byly vedoucími funkcionáři spolku rozpuštěného, postačitelným základem pro závěr, že nový spolek chce provozovati činnost, pro kterou byl dřívější spolek úředně rozpuštěn, a že tedy účel vytčený ve stanovách jest jen předstírán. Nss musil na tuto otázku odpověděti záporně. Skutkové momenty zjištěné žal. úřadem nemohou samy o sobě odůvodniti závěr, že nový spolek bude provozovati činnost příčící se veř. pokoji a řádu, neboť oznamují-li zakladatelé spolku, že budou provozovati činnost vytčenou ve stanovách, které předkládají úřadu, nutno toto jejich oznámení pokládati za správné, pokud arci tu nejsou skutečnosti, z nichž lze usuzovati jinak. Pouhá okolnost, že zakladatelé oznamují utvoření spolku, který po stránce osobní a co do obsahu stanov se kryje se spolkem úředně rozpuštěným, nikterak neopravňuje k úsudku, že nový spolek nebude se říditi stanovami, které se úřadu předkládají, nýbrž že bude provozovati činnost zcela jinou, která je v rozporu s veř. pokojem a řádem, když tu nejsou okolnosti, z nichž lze usuzovati, že oznámení zakladatelů spolku předložené úřadu je v rozporu se skutečnými poměry. Jestliže podle toho žal. úřad způsobem procesně bezvadným nezjistil a v nař. rozhodnutí neuvedl takových okolností, ze kterých by se dalo souditi, že účel pobočky »Einigkeit« v K. jest jen předstírán a že pravým jeho účelem je prováděti činnost, která se příčí veř. pokoji a řádu, založil svoje rozhodnutí na řízení neúplném, tedy podstatně vadném.

Citace:

č. 8881. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 512-514.