Č. 8836.

Honební právo (Čechy). — Řízení správní: I. Zsv, rozhoduje v cestě instanční o odvolání z výroku osk, kterým byla zrušena volba honebního výboru, jest oprávněn zrušení volby potvrditi z důvodů jiných, nežli které uvedla první stolice. — II. Říditi volbu hon. výboru podle § 9 čes. hon. zák. přísluší starostovi obce místní (politické), nikoli starostovi místnímu (osadnímu). — III. Pro otázku suspensivního účinku odvolání podaného z rozhodnutí osk ve věci honební podle čes. hon. zák. rozhodný jsou předpisy dvorského dekretu z 2. března 1799 sb. zák. polit. sv. 14 č. 19.
(Nález ze dne 21. října 1930 č. 16214.) — Č. 8836 —
1161
Prejudikatura: Boh. A 6927/27.
Věc: Augustiniánský konvent v Č. a spol. proti zemskému správnímu výboru v Praze o zrušení volby honebního výboru v B. a odepření odkladného účinku opravného prostředku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Osk v Č. se usnesla v sezení z 28. července 1927, zrušiti volbu výboru hon. společenstva v B. z 18. května 1927, ježto neodpovídá ustanovením § 9 lit. b) čes. zák. hon.
Týž úřad rozhodl usnesením ze 4. srpna 1927, že se prvuvedené usnesení doplňuje v ten rozum, že nepřísluší opravnému prostředku, případně do něho vznesenému, účinek odkládací, i sluší novou volbu hon. výboru provésti ihned; směrodatnou pro to jest okolnost, o níž zvěděla osk teprve nyní, že již od počátku běžícího roku hon. společenstvo v B. nemá hon. výboru po rozumu § 8 zák. hon.
Rekurs, jejž do uvedených obou rozhodnutí vznesli dnešní st-lé, zamítl zsv v Praze nař. výnosem jakožto bezdůvodný, neboť spornou volbu proti výslovnému ustanovení § 9 hon. zák. řídil představený osady B. a nikoli starosta obce S., k níž patří osada B. Jest tedy volba z tohoto jediného důvodu neplatná, a nebylo proto nutno zabývati se dalšími námitkami rekursu do průběhu a výsledku volby. — Jak plyne nepopřené z obsahu spisů, nebyl v době volby dřívější hon. výbor již k usnášení způsobilý. Právem tedy nepřiznala osk rekursu do svého rozhodnutí odkladného účinku, neboť hon. společenstvo nemůže býti bez zákonného zástupce (§§ 8, 12 zák. hon.). Po té stránce nelze se dovolávati ovšem, jak činí rekurs, říš. zákona č. 36/1876, nýbrž platí tu obdobně § 93 min. nař. ze 17. března 1855 č. 52 ř. zák.
Rozhoduje o stížnosti proti tomu podané, řídil se nss těmito úvahami:
Pokud jde o zrušení volby hon. výboru, vznáší stížnost především námitku, že prý nař. výnos rozhoduje o věci, která vůbec netvořila předmět rekursu, takže k takovému rozhodování, rozšiřujícímu předmět sporu, nebyla žal. instance rekursní oprávněna. Námitka tato, kterouž se vytýká, že žal. úřad překročil svou pravomoc instance rekursní, není důvodná.
Osk zrušila volbu hon. výboru, provedenou dne 18. května 1927. Rekursem st-lů byl vznesen na žal. úřad spor o to, stalo-li se zrušení volby právem čili nic. Rekursní stolice jest oprávněna, v mezích daných nař. rozhodnutím nižší stolice a rekursním petitem, zjištěnou skutkovou podstatu samostatně právně posouditi, nejsouc při tom omezena na přezkoumání důvodů nižší stolice. Byl tedy zsv oprávněn, na základě skutkové podstaty jím přijaté samostatně posouditi, byla-li volba provedena zákonným způsobem či nestalo-li se tak a je-li tedy zrušení její, vyslovené osk-í, po právu, aniž byl omezen na přezkoumání důvodů osk. Shledal-li zrušení volby důvodným, byť i z jiných důvodů nežli osk, nelze mluviti o tom, že rozhodoval o věci, která nebyla předmětem sporu, neboť na sporu byla právě otázka, bylo-li zrušení volby po právu čili nic.
Pokud jde o otázku, zdali žal. úřad ve věci právem uznal, že volba byla provedena jiným orgánem, než který jest k tomu zákonem povolán, — Č. 8836 —
třeba spatřovati ve výroku úřadu projev jednak právního názoru, že podle svrchu cit. § 9 volbu hon. výboru přísluší říditi »starostovi obce«, ježto by jinak volba byla neplatná, jednak názoru, že v konkrétním případě osoba, kteráž řídila řečenou volbu, nebyla »starostou obce« po rozumu cit. § 9, z čehož pak se podává závěr, že provedená volba jest neplatnou.
Proti vyslovenému názoru úřadu, že volba hon. výboru řízená jiným orgánem než »starostou obce« jest neplatnou, směřuje námitka, stížnosti, tvrdící, že případný takový nedostatek, ježto nespadá pod žádný z odstavců a) nebo b) § 9, nemůže býti pokládán za důvod neplatnosti provedené volby, nýbrž mohl by býti pouhou nezákonností, která jest beze vlivu, neprokáže-li se konkrétní účin na výsledek volby (Budw. 9125/1895). Stížnost tím tvrdí, že nezachování předpisu prvé věty § 9 nečiní samo o sobě, jak vyslovil úřad, provedenou volbu neplatnou. Než v tomto nazírání nemohl nss dáti stížnosti za pravdu. § 23 hon. zák. ukládá okr. výboru, aby z povinnosti úřední hleděl na to, aby zachovávány byly určité předpisy hon. zák., m. j. také předpisy § 9, a to všechny bez rozdílu. Z toho je patrno, že zákon chce míti tyto předpisy, a tedy také ustanovení prvé věty, dle níž volbu hon. výboru říditi má starosta obce, zachovány v každém případě. Důsledkem toho jest, že nezachování cit. předpisu činí — bez rozdílu, mělo-li vliv na výsledek volby čili nic — volbu takto provedenou neplatnou, tuto neplatnost může pak jak okr. výbor z moci úřední, tak i zsv, rozhoduje o platnosti volby v cestě instanční, uplatniti zrušením volby nezákonně provedené.
Proti názoru úřadu, že představeného osady B., jenž řídil řečenou volbu, nelze s hlediska prvé věty cit. § 9 pokládati za povolaný k tomu úřední orgán, namítá stížnost, že v osadě B., jež jest přičleněna k místní (politické) obci S., za osobu povolanou k řízení volby hon. společenstva slušelo pokládati místního (osadního) starostu (§ 108 obec. zříz.), jenž řečenou volbu skutečně řídil. Avšak stížnost činí tak ve zřejmém rozporu s doslovným zněním cit. § 9, podle něhož jest povolán říditi volbu hon. výboru starosta obce. »Starostou obce« možno však podle § 15 česk. ob. zříz. rozuměti toliko starostu obce místní (§ 1 ob. zř.) čili politické, nikoli však starostu jednotlivého místa, osady (§ 107 obec. zříz.), kterého obecní zřízení nazývá v § 108 představeným (starostou) místním. Na tomto jasném stavu zákona pak případná prakse, tvrzená stížností, že volbu hon. výboru řídívá starosta osadní, arciť by nic nemohla změniti. Je-li však takto hon. zákonem přesně a jasně určen orgán, který je příslušný řídtii volbu hon. výboru, pak jsou docela bez významu úvahy stížnosti o tom, kdo spravuje jmění osady a je-li řízení volby hon. výboru věcí obecní čili nic. Proto ani této námitce stížnosti nemohlo býti dáno za pravdu.
Úřad tedy právem prohlásil již z uvedeného důvodu provedenou volbu hon. výboru za neplatnou. Proto není vadou řízení, že se úřad nepodjal úvahy o dalších námitkách, jimiž rekurs dovozoval, že volba byla ostatně provedena za šetření zákonných předpisů, resp. že jiné nepravidelnosti, k nimž snad došlo, neměly vliv na výsledek volby. Pokud žal. rekursní stolice schválila postup prvé instance, že nebyl přiznán správnímu rekursu st-lů odkládací účinek, neshledal nss ani v tom nezákonného dotčení práv st-lů. Jeť po této stránce rozhodným předpis dvoř. dekretu z 2. března 1799 Sb. z. pol. sv. 14 č. 19 (Sb. z. j. č. 459), jenž, přiznávaje rekursům v politické cestě (»im politischen Wege«) — tudíž zřejmě i v oboru samosprávy — odkládací účinek, byl-li by jinak případný příznivý účin příslušného rekursu výkonem napadeného výroku předem zmařen, vylučuje tento odkládací účinek v případě, že běží o opatření z veř. zájmu a zejména o takové, při němž jest třeba provisoria nebo kde jest zakročiti z úřední moci. Aby hon. společenstvo mělo svůj výbor, ustanovuje, jeho utvoření, složení i dobu funkce upravuje a zachovávání příslušných norem podrobuje dozoru hon. úřadu z úřední moci český zákon honební nesporně s hlediska veř. zájmu na provozování honitby v §§ 8 a 23. V konkrétním případě funkční období býv. výboru honebního již prošlo, i byla po rozumu zákona nutnou volba nového hon. výboru; proto jest lhostejno, zdali snad — jak stížnost tvrdí — většina členů býv. hon. výboru byla ještě na živu. Úřad tudíž právem nepřiznal rekursu proti napadenému rozhodnutí, sledujícímu účel, aby došlo k řádnému provedení volby nového hon. výboru, účinku odkládacího.

Citace:

č. 8836. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 412-415.