Č. 8857

.
Samospráva obecní (Slovensko): Obecní přirážka k nějaké dávce státní sdílí zásadně právní osud dávky, k níž se vybírá.
(Nález ze dne 27. října 1930 č. 398/29.)
Prejudikatura: Boh. A 4812/25, 5716/26, 8369/30.
Věc: Zemská úřadovna pro pojišťování dělníků v Bratislavě proti župnímu úřadu v Bratislavě o přirážku ke státnímu poplatku z převodu nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dávkové oddělení města Bratislavy vyměřilo st-li plat. rozkazem z 18. listopadu 1925 10%ní obecní přirážku k státnímu poplatku předepsanému částkou 14110 Kč 20 h z převodu nemovitostí mezi živými. —Č. 8857 —
1209
Odvolání z tohoto plat. rozkazu podané zamítl žal. úřad v pořadí instančním.
O stížnosti uvážil nss takto:
Žal. úřad nereagoval ve svém rozhodnutí na námitky rekursní, nýbrž zamítl odvolání z důvodů rozhodnutí obecního zastupitelstva, pokládaje zřejmě důvody ty za dostatečné k vyvrácení námitek rekursních. Strana se v odvolání domáhala osvobození od přirážky k státnímu převodnímu poplatku, odvolávajíc se na ustanovení § 202 zák. čl. XIX: 1907, který osvobozuje ji od veškerých dávek i budoucích, a poukazujíc na nál. Boh. F 2222/24. Tytéž důvody opakuje ve stížnosti, zdůrazňujíc zde dodatkem, že převodní poplatek státní a obecní přirážka k němu jsou dvě dávky úplně samostatné a na sobě nezávislé.
Ale právě tento názor stížnosti je nesprávný.
Jak bylo nss-em již opětně vysloveno, není obecní přirážka k nějaké dávce státní podle své podstaty, která ji charakterisuje právě jako »přirážku«, dávkou samostatnou, nýbrž pouhým adnexem základní dávky (srov. Boh. A 5716/26, 8369/30 a 4812/25). Z této podstaty její plyne, že sdílí zásadně právní osud dávky státní, k níž se vybírá.
Mohla by tedy st-lka v daném případě s úspěchem uplatňovati osvobození od sporné přirážky jenom, kdyby prokázala, že nepostihovala
ji konkrétní povinnost zaplatiti příslušný státní převodní poplatek,
k němuž přirážka předepsána, nebo že je tu zvláštní ustanovení zákonné, které přes to, že ji postihuje povinnost poplatková, ji osvobozuje od obecní přirážky (srov. nál. z 23. března 1927 č. 5741).
1)
V prvém směru st-lka nepopírá, že § 202 zák. čl. XIX: 1907 nedává jí osvobození od státního poplatku převodního, jak ostatně vysloveno i v nál. Boh. F 2222/24 ve stížnosti dovolaném, a nepopřela ve svém odvolání ani zjištění II. stolice, že její odvolání pro státní poplatek převodní bylo finančním ředitelstvím dne 25. prosince 1926 zamítnuto. Je-li takto zjištěno, že st-lku postihovala povinnost zapraviti základní převodní poplatek státní, plyne z toho, že ji též postihuje povinnost platiti příslušnou obecní přirážku k tomuto poplatku, leč by tu byl zvláštní osvobozující důvod stanovený specielně pro tuto obecní přirážku.
Nss se nemusel zabývati otázkou, bylo-li takovéto specielní osvobození stanoveno v § 202 zák. čl. XIX: 1907, neboť i kdyby tomu tak bylo, šlo by o předpis týkající se fin. hospodářství obcí, tento předpis spadal by však pod derogační klausuli § 57 ob. fin. novely č. 329/21, a nemohla by proto st-lka z něho nic dovozovati. V ob. fin. novele však není ustanovení, z něhož by st-lka svoje osvobození mohla čerpati.

V tomto dosud neuveřejněném nál. uvádí se mimo jiné:Když, jak není sporno, byla povinnost st-le k placení státního poplatku nemovitostního pravoplatně uznána, plyne z toho již povinnost k placení přirážky z tohoto poplatku. Poplatník mohl by bez ohledu na předepsání státního poplatku domáhati se osvobození od přirážky jenom tehdy, když by toto osvobození se netýkalo základu, totiž státního poplatku samého, nýbrž bylo vysloveno zvláště pro onu přirážku, na příklad kdyby usnesením obce byly stanoveny určité případy osvobození od přirážky. Takové osvobození však ani v zákoně ani v usnesení obce o vybírání přirážky vysloveno není a hledá-li je stížnost v zák. č. 331/22, jest na omylu, neboť tento zákon týče se pouze osob exterritoriálních, tedy osob fysických, nikoliv státu, nehledě ani k tomu, že podle odst. 2 § 1 má okruh osob, jakož i druh daní i dávek a míra osvobození býti stanoveny později ministerstvy tam blíže uvedenými.*

Citace:

č. 8857. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 460-462.