Č. 8826.

Pojištění nemocenské. — Zaměstnanci veřejní. — Řízení správní. — Řízení před nss-em: I. Řozhodovati s konečnou platností o nemocenské pojistné povinnosti veřejných zaměstnanců podle zák. č. 221/25 přísluší ústřednímu sboru Léčebného fondu. — II. Výrok takový jest rozhodnutím úřadu správního podle § 2, odst. 1 zák. o ss.
(Nález ze dne 18. října 1930 č. 15979.)
Věc: Římsko-katolická ludová a měšťanská škola »Notre Dame« v Bratislavě (adv. Dr. Jindř. Goldberger z Prahy) proti Léčebnému — Č. 8826 —
1133
fondu veř. zaměstnanců v Praze (ředitel Dr. Kar. Johanovský) o nemocenské pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Na základě usnesení představenstva ústředního sboru Léčebného fondu veř. zaměstnanců v Praze z 26. června 1928 vyzval okr. sbor tohoto fondu pro město Bratislavu dopisem ze 4. července 1928 stěžující si školu, aby přihlásila všechny učitelky-mnišky, vyučující na této škole, k nemoc, pojištění podle zák. č. 221/25 od 1. června 1928, ježto učitelky ty podléhají nemoc, pojištění podle tohoto zák., neboť škola ta je veřejná, pojištění je obligatorní, a zákon nepřipouští výjimek. Nař. rozhodnutím představenstva Léčebného sboru veř. zaměstnanců nebylo vyhověno odvolání podanému z výměru toho stěžující si školou, z toho důvodu, že konaným šetřením u školského inspektorátu v Bratislavě bylo zjištěno, že učitelky-mnišky stěžující si školy jsou řádně kvalifikované učitelské síly, učí na veř. škole obecné a měšťanské a mají v případě nemoci zaručen nárok na služné po dobu jednoho roku. Ježto jmenované učitelky-mnišky splňují všechny podmínky zák. o nemoc, pojištění veř. zaměstnanců č. 221/25 a vl. nař. č. 144/26, podléhají nemoc, pojištění u Léčebného fondu. K okolnosti, že učitelky-mnišky by se chtěly zříci pojistné povinnosti, nelze přihlížeti, ježto zákon nepřipouští osvobození. Také námitka, že řehole má přísnou klausuru, a že učitelky-mnišky mohou opustiti klášter jen s papežským, resp. biskupským svolením, nemůže býti brána v úvahu, ježto řádový lékař jest, ev. může býti zároveň smluvním lékařem Léčebného fondu.
Uvažuje o stížnosti, podané do tohoto rozhodnutí z důvodu jeho nezákonnosti, musil si nss se zřetelem na ustanovení §§ 4 a 21 zák. o ss z povinnosti úřední i k námitce v. odvodním spise vznesené rozřešiti především otázku vlastní své příslušnosti k rozhodnutí sporu, o který v daném případě jde. Podle § 2 odst. 1 cit. zák. rozhoduje nss ve všech případech, kde někdo tvrdí, že byl nezákonným rozhodnutím neb opatřením některého úřadu správního ve svých právech zkrácen. Úřady správními, na jejichž rozhodnutí neb opatření lze si u nss stěžovati, jsou podle 2. odst. téhož § jak orgány správy státní, tak i orgány správy zemské, okresní a obecní. Odvodní spis namítá, že nař. rozhodnutí jest opatřením orgánu ústavu autonomního, a že proto nss není příslušným stížnost projednávati, neboť orgány Léčebného fondu veř. zaměstnanců nejsou úřady správními ve smyslu § 2 cit. zák. Sporným je, zda orgány jmenovaného fondu jsou orgánem státní správy, resp. úřadem správním podle 2. odst. § 2 zák. o ss, neboť není pochybnosti o tom, že nejsou orgánem správy zemské, okresní ani obecní.
Spornou otázku právní povahy orgánů těch nutno rozřešiti na základě zák. č. 221/25 o nemoc, pojištění veř. zaměstnanců. Zákonem tím byl zřízen zvláštní fond, nazvaný Léčebný fond veřejných zaměstnanců, se sídlem v Praze, jako právnická osoba za tím účelem, aby prováděl nemoc, pojištění podle tohoto zák. (§ 13), jež jest pojištěním nuceným, a pojistná povinnost osob jemu podrobených, vyplývající ze zákona, jest tedy obligatorní povinností veřejnoprávní (§ 1). — Č. 8826 —
Nemoc, pojištění jest podle své podstaty integrující součástí pojištění sociálního, za jakou je pokládá také zpráva sociálně-politického výboru k vl. návrhu (tisk 1062) zák. o nemoc, pojištění veř. zaměstnanců (tisk 2177). Pojištění sociální prohlašuje důvodová zpráva k původnímu vl. návrhu zák. o nemoc, pojištění státních zaměstnanců v odstavci II. (tisk 1062), který byl předchůdcem zák. č. 221/25, za zařízení, které slouží celkovému prospěchu státnímu, všem, kdož přímo jsou ho účastni, a státnímu veškerenstvu, jehož podstatnou částí jest vedle třídy dělnické, pracující rukou, i třída úřednická, pracující duševně. Vybudování nemoc, pojištění státních a jim na roven postavených veř. zaměstnanců jako součásti pojištění sociálního uznává podle toho stát za činnost konanou ve všeobecném veř. zájmu a takto za svou povinnost, kladenou mu ve vývoji moderního evropského státu jako za jednu složku jeho veřejnoprávních úkolů. Oborem veř. sociálního pojištění rozšiřuje stát činnost veř. správy státní na nové obory, které jí byly dosud celkem vzdáleny. Její provedení mohl stát arciť svěřiti vlastním svým orgánům. Neučinil však tak z různých důvodů politických, národohospodářských, finančních a jiných, nýbrž vytvořil za tím účelem pro určitý úsek této veř. správy veřejnoprávní korporace, spočívající v podstatě na principu zájmové samosprávy, na které přenesl úkoly dotčené sociální správy. Jednou z nich vedle mnoha jiných, zřízených pro různé obory veř. nuceného pojišťování, jest pro obor nemoc, pojišťování veř. zaměstnanců Léčebný fond, zřízený zák. č. 221/25, ve kterém vedle živlu autonomního zúčastněn jest i živel správy státní, spojující takto ve zvolené formě veřejnoprávní korporace zásadu autonomie se zásadou správy státní s cílem sociálně-politickým, dobročinným, všeužitečným (srov. cit. důvodovou zprávu bod V.).
Myšlenka uznávající zařízení a organisování nemoc, pojištění veř. zaměstnanců za povinnost veř. státní správy, zračící se v uvedené zprávě důvodové, došla výrazu také v zákoně samém tím, že vláda byla zmocněna, aby přispěla Léč. fondu na zřizování lázní, odborných léčeben, ozdravoven, útulen a pod. ústavů, podle postupu zařizování jeho humanitních institucí částkou 5000000 Kč, a že stát poskytl také bezúročnou zálohu na úhradu nákladů spojených s počátečním zařízením a působením Léčebného fondu (§ 37). K opatřování prostředků potřebných k plnění úkolů vytčených v zákoně o Léč. fondu platí stát jako zaměstnavatel polovinu pojistného a za své zaměstnance, nemající peněžité mzdy, pojistné celé (§ 30). Stát vyhradil si na provádění úkolů Léč. fondu přikázaných a na jeho správu rozsáhlý a rozhodující vliv tím, že v orgánech fondu, jimiž jsou podle § 14 ústřední sbor a jeho představenstvo, jakož i okresní sbory, má své zástupce a to v 28 členném ústředním sboru 4 zástupce státní správy, z nichž po jednom členu a jeho náhradníku jmenuje min. vnitra, min. fin., min. soc. péče a min. zdrav. (§ 15 odst. 2), v pětičlenném představenstvu předsedu, kterým jest zástupce min. soc. péče (§ 15 odst. 3); v čele pěti členného okr. sboru jest pak přednosta okr. úřadu nebo jeho zástupce (§ 16 odst. 1). Oprávnění a povinnosti okr. sborů může ústřední sbor přenésti za předpokladů vytčených v § 21 na okr. úřady. Státní správa — Č. 8826 —
1135
má mimo to podle zák. zaručen dozor na ústřední sbor, jejž vykonává min. soc. péče (§ 27), který schvaluje také roční uzávěrku a výroční zprávu představenstva (§ 28 odst. 3), dále předpisy o zvláštním podpůrném fondu (§ 35 odst. 3). Jmenování vedoucího úředníka a odpovědného účetního podléhá rovněž schválení min. soc. péče (§ 23 odst. 2). Hospodaření Léč. fondu jest podrobeno všeobecným předpisům o kontrole hospodaření státního (§ 28 odst. 4). Kromě toho podléhají důležitější usnesení ústředního sboru schválení min. soc. péče a min. fin. (§§ 28 odst. 2, 34 odst. 2, 36 odst. 4). Léč. fond spravují jako jeho orgány (§ 14) ústřední sbor a jeho představenstvo (§ 15) s kompetencemi vytčenými v §§ 20, 21 a 23.
Z těchto zákonných ustanovení vyplývá, že Léč. fondu veř. zaměstnanců jako veřejnoprávní korporaci, provádějící nucené veřejnoprávní nemoc, pojištění jich podle zák. č. 221/25, svěřena byla státem určitá část veř. správy sociální. Orgánům této veřejnoprávní korporace, pokud obstarávají úkony veř. správy sociální, přikázané jim zákonem č. 221/25, nelze v této jejich funkci upírati právní povahu orgánů správy státní ve smyslu § 2 zák. o ss, neboť obstarávají takto úkoly, jež by jinak musil vykonávati stát svými vlastními orgány. Orgány fondu jsou dle § 14 cit. zák. ústřední sbor a jeho představenstvo a okresní sbory. Orgány ty jsou tedy orgány této veřejnoprávní korporace, které ji spravují a plní takto úkoly veř. státní správy sociální v oboru nemoc, pojišťování veř. zaměstnanců. Proto nutno orgánům těm, pokud vydávají rozhodnutí ve své veřejnoprávní funkci orgánů Léčebného fondu jako nositele pojištění, provádějícího nemoc, pojištění veř. zaměstnanců, přiznati charakter orgánu státní správy, to tím spíše, že jejich pravoplatná rozhodnutí jsou také exekučními tituly podle exekučního řádu, vykonatelnými soudní exekucí (§ 43). Poukazuje-li odvodní spis k tomu, že představenstvo fondu jest orgánem ústavu autonomního, nemá tento poukaz pro otázku, o kterou jde, právního významu a na věci nic nemění, ježto při posouzení této sporné otázky jest rozhodné toliko, zda Léčebný fond a jeho orgány pověřeny jsou takovými funkcemi, jež spadají do oboru veř. správy státní.
Nař. rozhodnutí vyslovilo s konečnou platností, že učitelky-mnišky, působící na škole stěžujícího si ústavu, podléhají nemoc, povinnosti pojistné podle zák. č. 221/25. Jest tedy výrokem správního úřadu podle § 2 zák. o ss, jímž autoritativně s konečnou platností a s účinkem právní moci bvla založena povinnost stěžujícího si ústavu přihlásiti učitelkv-mnišky k nemoc, pojištění podle cit. zák. Rozhodnutí taková podléhají kognici nss-u, pokud není v zákoně ustanoveno jinak, lato jiná ustanovení obsažena jsou v §§ 40 až 42 zák. č. 225/21, leč o rozhodnutí takové, na něž by se vztahovaly předpisy tam dané, zde neběží. Ježto podle hořejších úvah jde o výrok, který jest naříkatelný stížností u nss-u, jest tím dána příslušnost nss-u, aby o podané stížnosti rozhodl.
Nař. rozhodnutí vytýká stížnost jeho nezákonnost z důvodů věcných. Nss musil však dříve, než se pustil do přezkoumání jeho s tohoto hlediska, zabývati se z povinnosti úřední otázkou, zda nař. rozhodnutí bylo vydáno úřadem k tomu po zákonu kompetentním, při čemž uvážil toto:
Ze shora vylíčeného děje jest zřejmo, že okr. sbor Léč. fondu vyzval dopisem ze 4. července 1928 stěžující si ústav, aby přihlásil všechny učitelky-mnišky, vyučující na jeho škole, k nemoc, pojištění podle zák. č. 221/25. Výzva tato jest podle svého obsahu a povahy výzvou čelící k tomu, aby dotčené osoby byly pojištěny pro případ nemoci a aby se jim tak dostalo léčebné péče podle cit. zák., jest tedy opatřením okr. sboru, do jehož působnosti přísluší podle § 24 č. 1 bdíti nad prováděním léčebné péče v okresu. Do opatření toho podal stěžující si ústav stížnost. Podle § 20 č. 9 zák. č. 221/25 jest vyhraženo ústřednímu sboru rozhodovati s konečnou platností o stížnostech do opatření okr. sborů. Z toho plyne, že o stížnosti podané do řečeného opatření okr. sboru byl podle cit. ustanovení povolán rozhodnouti ústřední sbor, a nikoli představenstvo jeho, které podle § 23 vykonává jen usnesení ústř. sboru, vyřizuje běžné právní věci, zastupuje Léč. fond proti třetím osobám a úřadům a propouští zaměstnance. Jak z obsahu nař. rozhodnutí, tak i z předložených správních spisů jest zřejmo, že o stížnosti, podané do opatření okr. sboru ze 4. července 1928, nerozhodl ústř. sbor, nýbrž, jak se tam všude výslovně uvádí, jeho představenstvo, které však k tomu po zákonu vzhledem k ustanovení § 20 č. 9 nebylo kompetentní. Překročilo tedy představenstvo nař. rozhodnutím meze své zákonné příslušnosti. Nař. rozhodnutí musilo býti proto zrušeno podle § 7 zák. o ss již z tohoto důvodu, aniž se nss mohl obírati věcnými námitkami ve stížnosti proti němu uplatňovanými.

Citace:

č. 8826. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 384-388.