Č. 8867.

Samospráva obecní. — Zaměstnanci veřejní: Usnesení obecního zastupitelstva, kterým toto na základě zák. č. 443/19 rozhoduje o pensijních nárocích obecního úředníka podle tohoto zákona ustanoveného, není třeba veřejně vyhlásiti ve smyslu § 12 odst. 2 a § 6 odst. 4 obecní finanční novely č. 329/21.
(Nález ze dne 31. října 1930 č 2215.)
Prejudikatura: Boh. A 251/19, 997/21, Boh. F 2874/23.
Věc: Firma Carl Rudolf B. v P. proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúč. Emila K. v P. adv. Dr. Arn. Sommer z Karl. Varů) o včasnost opravného prostředku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Obecní zastupitelstvo v P. se usneslo v zasedání konaném dne 22. dubna 1927, aby ředitel hudební školy Emil K. byl od 1. května 1927 dán do výslužby a byly mu stanoveny pensijní požitky částkou 9360 Kč ročně. Vyhláškou z 23. května 1927, vyvěšenou dne 31. května 1927, bylo usnesení to veřejně vyhlášeno.
Stěžující si firma podala z řečeného usnesení dne 13. června 1927 odvolání, jež osk ve V. rozhodnutím z 30. listopadu 1927 zamítla z důvodů meritorních. Další odvolání zamítl zsv v Praze nař. výnosem jako bezdůvodné a zároveň z úřední povinnosti změnil rozhodnutí osk v ten smysl, že odvolání dnešní st-lky z usnesení obecního zastupitelstva v P. z 22. dubna 1927 se odmítá jako opožděné. V odůvodnění uvedeno v podstatě, že usnesení obecního zastupitelstva o pensionování obecního úředníka, kterému přísluší charakter úředníka veřejnoprávního, není aktem, který by bylo podle positivního předpisu zákona veřejně vyhlašovati. Rovněž ani z povahy věci neplyne, že by veř. vyhlášení tohoto aktu bylo podmínkou, aby dotyčný akt proti poplatníkům obecním mohl vstoupili v účinnost. Usnesení obecního zastupitelstva v P. z 22. dubna 1927, jímž byl Emil K., obecní úředník veřejnoprávního charakteru, přeložen do výslužby a stanoveny mu pensijní požitky, stalo se ve schůzi veřejné; prohlášením tohoto usnesení ve schůzi předsedou, t. j. konstatováním, že určitý návrh je usnesením obecního zastupitelstva, počala tedy účinnost tohoto usnesení vůči poplatníkům. Uplynutím 14. dne po usnesení končila pak podle ustanovení § 99 obec. zříz. naříkatelnost aktu toho pro poplatníky, čili usnesení to nabylo proti nim formelní právní moci. Na věci nic nemění, že obecní starosta dotyčné usnesení přece vyhlásil veř. vyhláškou z 23. května 1927, která byla vyvěšena dne 31. května 1927, neboť před tím již dotyčné usnesení obecního zastupitelstva nabylo proti st-li právní moci v důsledku positivního předpisu — Č. 8867 —
1227
obecního zřízení. Poněvadž pak odvolání bylo podáno po uplynutí 14denní lhůty rekursní, která končila dne 6. května 1927, jest odvolání uznati za opožděné.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Na sporu jest otázka, zdali rekurs stěžující si firmy proti usnesení obecního zastupitelstva v P. z 22. dubna 1927 o pensionování ředitele hudební školy Emila K. byl podán včas, či zda jest jej považovati za opožděný. Stížnost se opírá o ustanovení §§ 11 a 12 obec. fin. novely č. 329/21 v souvislosti s předpisem § 6 odst. 4 téhož zák. a dovozuje, že usnesení obecního zastupitelstva z 22. dubna 1927 se týkalo nového, v obecním rozpočtu neobsaženého vydání, pročež bylo třeba je veřejně vyhlásiti, a odvolací lhůtu jest počítati teprve ode dne tohoto veř. vyhlášení. Nss nemohl tomuto názoru stížnosti přisvědčiti.
Předpis § 10 cit. ob. fin. novely stanoví, že vydání, které v rozpočtu (§ 8 odst. 2) není obsaženo, nemá býti učiněno, není-li zároveň jeho úhrada pravoplatně zabezpečena. V dalších odstavcích upravuje cit. paragraf případ, navrhne-li takové vydání obecní rada, a § 11 pak dává předpis o řízení, které nutno zachovati, vychází-li návrh na takové vydání od někoho jiného. Účel řečených ustanovení je zřejmě ten, abv hospodaření obce nevybočilo bez nutného důvodu z rámce rozpočtu a nebyla porušována rozpočtová rovnováha. Rozpočet obsahuje však závazné direktivy jen pro hospodaření obce. Mohou se tudíž ustanovení §§ 10 a 11 cit. zák. vztahovati jen na taková usnesení obecního zastupitelstva, která mají povahu hospodářských opatření, naproti tomu nelze oněch předpisů použiti na taková usnesení, jimiž obecní zastupitelstvo na základě jemu příslušející rozhodovací pravomoci ve veřejnoprávních věcech stran autoritativně upravuje konkrétní právní poměry. V těchto vztazích rozhoduje obecní zastupitelstvo nikoliv jako orgán hospodářské správy obecní, nýbrž jako judikující úřad, pro nějž mohou býti závazný jen příslušné právní normy bez ohledu na obsah rozpočtu.
Podle obsahu spisů správních byl Emil K. usnesením obecního zastupitelstva z 12. února 1923 ustanoven definitivním obecním úředníkem ve smyslu zák. o obecních úřednících č. 443/19. Usnesením z 22. dubna 1927 provedlo obecní zastupitelstvo na základě pravomoci, jež mu příslušela podle zák. č. 443/19 a v mezích zákonů a usnesení obecního zastupitelstva, pro služební poměr Emila K. směrodatných a závazných, úpravu jeho nároků plynoucích ze služ. poměru. Takovéto usnesení není však hospodářským opatřením, jež by bylo vázáno obecním rozpočtem, nýbrž je svou právní povahou rozhodnutím vydaným ve veřejnoprávní věci stran o právech a povinnostech strany, jemuž naopak rozpočet obecní musí se přizpůsobiti.
Netřeba se zabývati otázkou, zda obecním poplatníkům přísluší z usnesení obecního zastupitelstva, jejichž předmětem je rozhodováni o právech a povinnostech obecního úředníka, vůbec právo odvolací. Tolik je však podle toho, co nahoře vyloženo, jisto, že takový správní akt nelze subsumovati pod ustanovení §§ 10 a 11 cit. zák. Pak neplatí však pro něj ani ustanovení § 12 odst. 2 cit. zák. a není tudíž třeba taková usnesení veřejně vyhlašovati. Není-li však pro takové usnesení ani zde ani jinde veřejné vyhlášení předepsáno a nevyžaduje-li se ani jeho individuelní intimování poplatníkům — což stížnost ani netvrdí — pak počala rekursní lhůta plynouti ode dne, kdy bylo ono usnesení ve veř. schůzi učiněno, byť i veř. vyhlášení jeho, které nebylo po zákonu potřebné, ve skutečnosti se stalo (srovn. Boh. A 251/1919, 997/1921).
Ježto stěžující si firma podala odvolání dne 13. června 1927, tedy — počítajíc ode dne učiněného usnesení — teprve po uplynutí zákonné 14tidenní lhůty rekursní, jest odvolání opožděno a nař. rozhodnutí ve shodě se zákonem.

Citace:

č. 8867. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 478-480.