Č. 8925.

Zaměstnanci veřejní. — školství: Státní úředník, který byl dříve státním učitelem, nemá při pensionování nároku, aby ona částka učitelské služební doby, která vybývá nad dobu třemi dělitelnou a tedy přepočtenou v poměru 3:4 podle § 1 zák. č. 47/1870 ř. z., byla mu při vyměření pense honorována sazbou 2,4% a ne jen sazbou 2% za jeden rok.
(Nález ze dne 3. prosince 1930 č. 18770.)
Věc: František M. v P. (adv. Dr. Ivan Klouda z Benešova) proti ministerstvu školství a národní osvěty o vrácení přeplacených pensijních příspěvků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1, min. rada ve státní službě školské na Slov., byl ke své žádosti dekretem min. škol. z 23. dubna 1928 dán na trvalý odpočinek, maje podle popisu služby 41 roků, 2 měsíce a 15 dní započítatelné služební doby, která se skládala z těchto období: služba jako středoškolský učitel (profesor) 23 roků, 15 dní, k tomu přepočtením podle § 1 zák. z 9. dubna 1870 č. 47 ř. z. 7 roků, dále úřednická služba 7 roků, 8 měs., presenční služba vojenská 1 rok, válečná pololetí 2 roky, 6 měsíců.
Výnosem z 15. května 1928 vyslovilo min. škol., že z uvedené započítatelné služební doby se hodnotí pro nárok na výslužné podle § 1 zák. ze 14. května 1896 č. 74 ř. z., se zřením k čl. IV § 1 zák. z 19. února 1907 č. 34 ř. z. prvních 10 roků služby profesorské 40%, dalších 20 roků po 2% = 40% a doba služby úřednické a presenční služby vojenské 8 roků, 6 měsíců 21,6%, tedy celkem 38 roků, 6 měsíců 101,6%. Nepřihlíží-li se podle 3. odst. § 165 zák. č. 103/26 k vál. půlletím (2 roky, 6 měsíců), vybývá st-li dne 31. května 1928 z celkové jeho započítatelné služební doby v rozsahu 38 roků, 8 měsíců, 15 dní ve smyslu výše cit. ustanovení platového zákona období 2 měsíců, 15 dní pro dosažení nároku na plné výslužné (100% pens. základny). Vzhledem k tomu nebyl st-1 povinen platiti podle ustanovení 3. odst. § 165 plat. zák. a ve smyslu výnosu z 23. ledna 1928, č. 155537/27 (Věstník min. škol. 1928, č. 18) od 16. března 1928 vůbec pensijních příspěvků. Proto se činí opatření, aby st-li byly vráceny k jeho žádosti ze 4. května 1928 přeplacené pensijní příspěvky za měsíc duben a květen 1928 v celkové částce 600 Kč.
Proti tomu podal st-1 námitky z 11. června 1928, v nichž uvedl, že skutečnou službu profesorskou 23 roků, 15 dnů nutno děliti na dvě části a to a) 21 roků jako část přepočítatelnou podle zák. č. 47/1870, rovnající se tedy 28 rokům služby úřednické, dále b) 2 roky, 15 dnů jako část nepřepočítatelnou. Jest nemyslitelno a proti duchu pensijních zákonů, aby tato nepřepočítatelná doba při vyměření procenta byla zkracována tím, že by stejně jako doba přepočtěná byla honorována pouze 2%ty za rok, tedy méně než jest při službě úřednické (2,4%). St-1 zastával — Čís. 8925 —
1359
tudíž ve svých námitkách mínění, že prvních 10 služebních roků z přepočtené doby profesorské celkem 28 let, 15 dní dává 40%, dalších 18 roků přepočtené doby profesorské po 2%, t. j. 36% a ostatní doba nepřepočtěné služby profesorské, doba úřednické služby a služby presenční, jíž jest třeba k dosažení 100%ního nároku na výslužné per 9 roků, 6 měsíců po 2,4% že dává 24%, takže st-li vybývá nad tuto dobu ještě 1 rok, 2 měsíce a 15 dnů, po kterou již nebyl povinen platiti pensijní příspěvky a za kteroužto dobu mu nutno pensijní příspěvky vrátiti a nikoliv teprve za dobu od 15. března 1928.
Námitkám těmto žal. úřad nař. rozhodnutím nevyhověl z těchto důvodů: »Rozdíl ve výpočtu, uvedeném v námitkách, proti výpočtu, obsaženému ve výměru z 15. května 1928, jeví se v tom, že se v námitkách přepočítává ze zjištěné st-lovy profesorské služební doby 23 roků, 15 dní podle 2. odstavce § 1 zák. z 9. dubna 1870 č. 47 ř. z. v poměru 3:4 toliko 21 roků, kdežto zbytek 2 roky, 15 dní se počítá jako doba služby úřednické a hodnotí se pro nárok na výslužné 2,4%. O připočítání zlomků z doby předchozí k době následující, zjišťuje-li se procentní sazba výslužného, platí však v souvislosti s ustanovením 5. bodu výnosu ze 4. července 1923 č. 50897 (Věstník min. škol. 1923, č. 111), nař. min. fin. z 11. března 1907 č. 65 ř. z., vydané k provedení čl. IV zák. z 19. února 1907 č. 34 ř. z. Podle 2. odst. čl. IV zmíněného nař. možno tudíž počítati jako dobu úřednickou ze zbytku st-lovy služby profesorské toliko část roku, t. j. 15 dní a nikoli celý zbytek 2 roky, 15 dní.
Proti tomu podána jest stížnost, o níž nss takto uvážil:
Na sporu jest otázka, zda st-li příslušelo osvobození od placení pensijního příspěvku podle § 165 odst. 3. zák. č. 103/26 teprve od 16. března 1928, jak tvrdí min. škol., anebo již od termínu dřívějšího, jak tvrdí stížnost.
Podle § 165 odst. 3 zák. č. 103/26 jsou zaměstnanci v činné službě povinni platiti pensijní příspěvek . . . ., dokud nedosáhli nároku na plné výslužné beze zřetele k době připočtené pro vyměření pens. požitků z titulu civilní nebo voj. služby za války.
K rozřešení daného sporu nutno tedy vyšetřiti, kdy st-1 nabyl nároku na plné výslužné s omezením právě uvedeným. Pro toto zjištění zůstává — jak mezi stranami nesporno — mimo zřetel 5 vál. pololetí ve smyslu zák. č. 457/19 a sestává tedy akt. služ. doba st-lova, započítatelná pro nárok na plné výslužné, podle toho, co shora uvedeno, z těchto složek: 1. služba učitelská v rozsahu 23 roků, 15 dnů, 2. služba úřednická v rozsahu 7 roků, 8 měsíců, 3. presenční služba vojenská 1 rok.
Nároku na plné výslužné nabývají státní zaměstnanci podle § 1 zák. ze 14. května 1896 č. 74 ř. z. zásadně po 40leté službě, poněvadž za prvých 10 roků služebních činí Výslužné 40% a za každý další rok 2% z tak zvané pensijní základny. Ze zásady této platí však dvě pro daný případ důležité výjimky a to a) potud, že podle § 1 odstavce 2. zák. z 9. dubna 1870 č. 47 ř. z. jest počítati »čas, jejž učitel ztrávil na některé škole státní. . . tím způsobem, že se vždy vezmou tři léta v této službě dokonaná za čtyři i tehdy, když by někdo z některé jiné služby — Čís. 8925 —
1360
státní přestoupil v takové učitelství nebo naopak« a b) potud, že podle čl. IV § 1 zák. z 19. února 1907 č. 34 ř. z. »civilním státním úředníkům a státním osobám učitelským, které nespadají pod předpis § 1 odst. 2. zák. z 9. dubna 1870 č. 47 ř. z., přísluší za prvých deset roků služebních 40% a za každý další rok služební 2,4% pensijní základny«, takže »se výslužné rovná pensijní základně již po 35 letech služebních«. Mezi stranami není sporno, že služební doby st-lovy uvedené shora sub 2. a 3. jest honorovati 2,4% za rok, dále, že doba ad 1. per 23 roků, 15 dnů činí při přepočtení podle § 1 odst. 2 zák. č. 47/1870: 30 roků a 15 dnů (21 X 4/3 + 2— 15); stejně není na sporu, že prvých 10 roků z této služební doby ad 1. jest honorovati 40%; na sporu je jenom, zda celou ostatní přepočtenou dobu učitelskou (20 roků 15 dnů) jest honorovati jen 2%, jak míní úřad, anebo zda 2% jest — jak míní st-1 — honorovati jenom dobu 28 roků, t. j. dobu fakticky přepočtěnou v poměru 3:4, kdežto dobu přebývající 2 roků 15 dnů jest honorovati 2-4%, jako tomu jest při době úřednické.
Nss shledal stanovisko žal. úřadu správným.
Výhodu honorování jednoho roku služebního nad dobu prvých 10 roků dvěma celými a čtyřmi desetinami procenta, zavedenou článkem IV § 1 odst. 1 zák. č. 34/1907 ř. z., dává tento zákon podle svého znění — jak shora bylo uvedeno — jenom státním úředníkům a těm státním osobám učitelským, které nespadají pod předpis § 1 odstavce 2 zák. č. 47/1870 ř. z.; zákon vyjímá tedy z výhody té státní osoby učitelské, které pod předpis § 1 odstavce 2 zák. č. 47/1870 ř. z. spadají. Poněvadž zákon na uvedeném místě blíže nerozeznává, stihá tato výluka veškerou učitelskou dobu služební, která spadá pod předpis § 1 odst. 2 zák. č. 47/1870; výhodnějšího počítání podle zák. č. 47/1870 jest však účastna celá služ. doba učitelská, ovšem jenom způsobem tam blíže vyznačeným, totiž tak, že jen za každé dokonané tři roky se čítají roky čtyry, kdežto doba (přebytek doby) nedosahující plných 3 roků se čítá normálně. Tím však není řečeno, že by takovýto přebytek nebyl »služební dobou učitelskou, spadající pod předpis zák. č. 47/1870«, a platí tedy také strap takového přebytku výluka § 1 zák. č. 34/1907, takže i tato doba se honoruje 2% za rok.
Tento výklad má také oporu v úvaze, že zákon poskytuje osobám učitelským v poměru k ostatním státním zaměstnancům značnou výhodu v počítání jejich služební doby a že právě proto je vylučuje opět z výhody příznivějšího honorování jednotlivých roků služebních (2,4% místo 2%).
Žal. úřad tedy postupoval správně, když celou st-lovu služební dobu profesorskou (nad prvých 10 roků) hodnotil jen 2% za rok.
Že by pak výpočet žal. úřadu byl nesprávný v jiném směru, stížnost netvrdí.
Proti právě podanému výkladu nelze se důvodně dovolávati toho, že prý je nemyslitelno, aby doba nepřepočítatelná (a nepřepočtěná) podle předpisů o hodnocení služby profesorské započítatelné i pro nárok na výslužné, byla nad to zkracována a hodnocena jako doba přepočtená, t. j. toliko 2%, tedy ještě hůře nežli doba skutečně ve službě profesorské ztrávená a dokonce ještě hůře nežli doba úřednická. Zákon č. 34/1907 vylučuje dobu učitelskou, spadající pod předpis § 1 odst. 2 zák. č. 47/1870, — jak bylo již uvedeno — vůbec a bez výhrady z výhody honorování vyšším procentem (2-4) za rok; hůře než doba úřednická se pak doba učitelská nehodnotí, když přec učitel za 23 efektivních roků služebních nabude nároku na 80%ní výslužné, úředník však jenom na 71-2%.
Stejně nelze pro názor stížnosti čerpati nic z ustanovení bodu IV min. nař. z 11. března 1907 č. 65 ř. z., poněvadž — nehledě ani k tomu. že by nařízení nemohlo platně měniti stav ze zákona plynoucí — předpis 1. odst. tohoto bodu IV. nemá, jak z jeho znění patrno, vůbec na mysli služební dobu odslouženou ve vlastnosti úředníka nebo učitele, o nichž mluví bod I. a II. cit. nař., nýbrž započítatelnou dobu jinou a poněvadž podle odstavce 2. téhož bodu IV. lze do následující služební periody připočítati jenom »části roku«.

Citace:

č. 8925. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 610-613.