— Č. 8753 —
981
Č. 8753.
Živnostenské právo: Co jest rozuměti »prováděním stavby« a »řízením stavby« podle zák. o živnostech stavebních?
(Nález ze dne 22. září 1930 č. 21909/28.)
Věc: Bruno N. v K. proti zemské správě politické v Praze o přestupek zákona o stavebních živnostech.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Trestním nálezem osp-é v N. ze 14. dubna 1927 byl st-1 uznán vinným přestupkem § 22 živn. řádu, jehož se dopustil tím, že na několik novostaveb v N. po živnostensku dozíral, aniž měl k tomu potřebné oprávnění, a odsouzen k pokutě 200 Kč, po případě do vězení na 20 dnů. Odvolání z toho podanému nebylo nař. rozhodnutím vyhověno, ježto skutková povaha přestupku je seznáním stráže, výslechem svědků a úředním šetřením prokázána. K námitkám odvolání bylo podotknuto, že st-1 vydával nařízení o tom, jakého materiálu, jakých profilů travers, jakých oken je při stavbách použiti, a dozíral na technické provádění staveb, což však je vyhraženo koncesovanému staviteli. Dodáno, že přestupek není promlčen, ježto do 8. června 1926, kdy živn. úřad zakročil, neuplynulo 6 měsíců od ukončení stavby, resp. ode dne vyúčtování staveb.
Toto rozhodnutí naříká st-1 pro nezákonnost a vadnost řízení. — St-1 doznává, že kontrola vyúčtování stavebních živnostníků dála se během 6 měsíců před zahájením trestního řízení, namítá však, že takovou kontrolu nelze považovati ani za »provedení stavby« (Bauausfúhrung), ani za »řízení stavby« (Bauleitung), jakož i že nař. rozhodnutí spočívá na nesprávném výkladu těchto pojmů.
Ze správních spisů je patrno, že šlo o stavby pozemní. Stavby takové říditi a vlastním personálem prováděti je dle § 2 zák. o stav. živnostech oprávněn stavitel, v místech nevyňatých s omezeními, stanovenými — Č. 8753 —
v § 3 také mistr zednický a dle § 4 mistr tesařský, jde-li o stavbu, která svou podstatou jest konstrukcí dřevěnou. Podle §§ 2—6 min. nař. ze 7. května 1913 č. 77 ř. z. jsou také civ. inženýři prvých 7 kategorií vyjmenovaných v § 1 oprávněni v oboru přikázaném příslušné kategorii říditi provádění techn. prací v dotyčný obor spadajících a převzíti provádění jich (§ 2 č. 1 a 2). Oprávnění říditi stavby a je prováděti lze dosáhnouti jen autorisací jako soukromý technik aneb dosažením koncese k provozování stav. živnosti.
Mezi stranami není sporu o tom, že st-1 nemá žádného z těchto oprávnění a není oprávněn říditi stav. práce. St-1 však popírá, že stav. práce řídil. Co rozuměti jest řízením stavby, ani zákon č. 193/1893, ani normy o aut. civ. technicích, ani stav. řády výslovně nevymezují. Se zřetelem k tomu, že tyto normy požadují, aby stavby řídili jen kvalifikovaní živnostníci a aut. soukromí technici a že jím ukládají také odpovědnost za způsob provedení stavby, nutno jest míti za to, že k pojmu »řízení stavby« náleží všechny ony disposice, které průběh a způsob provedení té které práce určují. Sem náleží zejména disposice s dělníky provádějícími práce stavební. Je evidentní, že k pojmu řízení stavby nenáleží dozor, který vykonává stavebník v tom směru, zdali stav. živnostník, který převzal smluvně řízení a provádění určité stavby, dodržuje příslušná smluvní ujednání o řízení a provádění stavby, zejména pokud jde o druh materiálu, jehož má býti použito, jeho jakost atd. Zajisté nelze stavebníku upírati právo, aby si smluvně vyhradil určitý vliv i na samo provádění stavby, pokud ovšem takový vliv je s »řízením stavby«, o němž byla svrchu řeč, slučitelný. Výhrada ta může se zajisté vztahovati i na druh materiálu, jehož má stavbu provádějící v rámci předpisů stav. řádu a stav. konsensu použiti, na kvalitu jeho, na změny stavby, doplnění stav. plánů a provedení prací v nich nevyznačených. Rovněž je zcela nepochybno, že stavebník je oprávněn zkontrolovali si vyúčtování živnostníka, který stavbu řídil a provedl, a že kontrola ta nenáleží k pojmu »vedení stavby«. Nepochybno je také, že stavebník může veškerá tato svá práva prováděti zmocněncem.
V daném případě tvrdil st-1 v celém řízení správním, zejména také ve svém odvolání z trestního nálezu prvé stolice, že dozíral na stavby jako zmocněnec stavebníka a v této funkci hájil po dobu stavby jeho zájmy, zadával dodatečné objednávky na práce; které nebyly v plánu obsaženy, neb změny plánu, dozíral na provádění stavby v tom směru, zdali podnikatel stavby plní dojednání obsažená ve smlouvě se stavebníkem uzavřené, zjišťoval způsob provedení a množství vykonaných prací pro budoucí zúčtování. Dělníkům provádějícím stavební práce st-1 příkazů nedával, nýbrž obracel se jako zástupce stavebníka na živnostníky, kterým stavebník provedení stavby zadal.
Že by provedení staveb, které st-1 ve svém odvolání uvedl, a o nichž četnictvo šetření konalo, nebylo bývalo zadáno samostatným oprávněným živnostníkům stavebním, kteří byli podle zákona za provedení staveb odpovědni a disponovali s dělníky konajícími stav. práce, nebylo vzato v pochybnost, naopak celé řízení je založeno na předpokladu, že řízením a provedením staveb byli pověřeni oprávnění živnostníci stavební. Ježto činnost, kterou st-1 vyvíjel, nedá se subsumovati pod vedení a provádění stavby, a není vyhražena oprávněným živnostníkům stavebním, příčí se nař. rozhodnutí zákonu.