— Č. 8718 —
Č. 8718.
Pojištění nemocenské, invalidní a starobní:
I. Osoby, které na základě dřívější služby veřejné (státní atd.) požívají odpočivných nebo zaopatřovacích požitků, nejsou z tohoto důvodu vyloučeny z pojištění podle 5 lit. a), resp. § 6 lit. a) zák. č. 221/24.
— II. U osoby, která má doživotní důchod z dřívějšího poměru služebního a která provozuje nějaké zaměstnání námezdní, lze zaměstnání to kvalifikovati jako vedlejší ve smyslu § 2 odst. 1 zák. č. 221/24, je-li zaměstnání to při porovnání s celkovou hospodářskou a sociální situací osoby té podružným.

(Nález ze dne 3. září 1930 č. 13655.)
Prejudikatura: Boh. A 4268/24, 7563/28.
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v Žilině proti župnímu úřadu v Turč. Sv. Martině o pojištění nemocenské, invalidní a starobní.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje dílem pro nezákonnost, dílem pro vady řízení. — Č. 8718 —
893
Důvody: Okr. nem. pojišťovna v Žilině předepisovala Štěpánu K., děkanu v 0., pojistné nemocenské, invalidní a starobní za hospodyni Marii R. Jeho žádosti z 26. června 1927, aby Marie R. byla vyňata z pojištění nemoc., inval. a starobního, okr. nemoc, pojišťovna v Žilině výměrem z 2. srpna 1927 nevyhověla a současně vyslovila pojistnou povinnost jmenované zaměstnankyně.
Okr. úřad v Žilině výměrem z 18 října 1927 stížnosti zaměstnavatelově vyhověl, výměr okresní nemocenské pojišťovny v Žilině zrušil a pojišťovně uložil vrátiti dosud zaplacené příspěvky, ježto dle odstavce 1 a 4 § 6 zák. č. 221/24 Marie R. nepodléhá povinnému pojištění nemoc., inval. a stár. vzhledem k té okolnosti, že dostává státní pensi, která nejen že je rovnocenná s důchodem příslušejícím v případě invalidity a staroby, ale vícenásobně jej převyšuje. Taktéž ve smyslu § 2 cit. zák. nepodléhá povinnému pojištění, poněvadž její zaměstnání není na základě poměru pracovního nebo služebního, ale je jen vedlejší a příležitostné.
Župní úřad v Turč. Sv. Martině nař. rozhodnutím nevyhověl odvolání pojišťovny a potvrdil výměr okr. úřadu z jeho důvodů.
O stížnosti uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí je opřeno o důvody dva: 1. že Marie R. jako státní pensistka je vyloučena z pojištění nemoc., invalidního a starobního podle § 6 odst. 1 a 4 [správně lit. a) a d)] zák. č. 221/24, a 2. také proto, že tu není předpokladů § 2 odst. 1 cit. zák., ježto zaměstnání jmenované »není na základě poměru pracovního nebo služebního, ale je jen vedlejší a příležitostné.«
Ad 1. Odůvodnění tomuto stížnost právem vytýká, že nemá opory v zákoně.
Nehledíc ani k tomu, že cit. § 6 se týká jedině pojištění invalidního a starobního, a nikoliv i nemoc. — o němž obsahuje předpisy § 5 — nelze, jak stížnost právem namítá, použiti na daný případ § 6 lit. d) již proto, že se týká vyloučení důchodů podle tohoto zákona (č. 221/ 24), o Marii R. však nebylo nikdy tvrzeno nebo úřadem zjištěno, že je důchodcem podle zák. č. 221/24.
Žal. úřad se však nemůže s úspěchem dovolávati ani ustanovení § 6 lit. a), jež vylučuje z pojištění invalidního a starobního osoby uvedené v § 5 lit. a), mají-li v případě invalidity a stáří nároky aspoň rovnocenné nárokům podle tohoto zák.
Citovaný § 5 lit. a) pak vylučuje z povinného pojištění nemocenského zaměstnance státu a jiných nucených svazků územních (zemí. zemských župních svazů, žup. okresů, obcí) nebo korporací, prohlášených jim za rovnocenné , kteří mají v případě nemoci nárok na služné aspoň po dobu jednoho roku anebo na dávky rovnocenné dávkám podle tohoto zák. Tento § 5 lit. a) vztahuje se výhradně na veřejné zaměstnance aktivní, ježto mluví o zaměstnancích státu atd. (tedy nikoli o pensistech), kteří mají v případě nemoci nárok na služné aspoň po dobu jednoho roku, má tedy na mysli dosud sloužící zaměstnance, pobírající služné, a nikoli pensisty pobírající výslužné, což nepochybně plyne i ze slov »kteří mají v případě nemoci nárok na služné aspoň po dobu jednoho roku«, poněvadž u poměru pensijního plyne již z povahy — Č. 8718 —
věci, že se pobírá výslužné bez omezení časového i v případě nemoci. Z toho však jde, že osoby, které na základě dřívější služby státní atd. požívají odpočivných nebo zaopatřovacích požitků, nejsou z tohoto důvodu vyloučeny z pojištění podle § 5 lit. a) nebo § 6 lit. a) zák. č. 221/24.
Správnosti výkladu toho svědčí i § 123 odst. 5 cit. zák., jenž ustanovuje, že státní příspěvek k důchodům podle tohoto zák. u osob, majících nárok na odpočivné a zaopatřovací požitky podle veřejnoprávních předpisů z pokladen veřejnoprávních, vyplácí se jen potud, pokud převyšuje tyto požitky, předpis ten tedy předpokládá, že i státní pensisté, již nesporně náležejí mezi osoby zde jmenované, jsou-li zaměstnáni způsobem uvedeným v § 2 odst. 7 zák. č. 221/24, podléhají pojistné povinnosti podle tohoto zák.
Ad 2. Podle cit. § 2 odst. 1 podrobeni jsou nucenému pojištění pro případ nemoci, invalidity a stáří ti, kdož vykonávají práce nebo služby na základě smluveného poměru pracovního, služebního nebo učňovského a nevykonávají jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně.
Žal. úřad opírá svůj výrok, že Marie R. nepodléhá povinnému pojištění podle zák. č. 221/24 ještě o to, že tu není předpokladů § 2 odst. 1 cit. zák., ježto zaměstnání jmenované »není na základě poměru pracovního nebo služebního, ale je jen vedlejší a příležitostné.« Odůvodnění tomu, nemá-li trpěti vnitřním rozporem, lze rozuměti jen tak, že úřad sice nepopírá existenci zaměstnání na základě poměru pracovního nebo služebního, ale vylučuje je z povinného pojištění, ježto je jen vedlejší a příležitostné.
Stížnost míní, že pojistné povinnosti podle zák. č. 221/24 podléhají zásadně pensisté, ať veřejní či soukromí a vůbec osoby, odkázané převážně na svoje zaopatřovací požitky, poněvadž nemožno tvrdit, že by požívání důchodu nebo jiného zaopatřovacího požitku bylo hlavním jejich zaměstnáním nebo životním postavením. Tím opakuje a rozvádí námitku, vznesenou již v odvolání na župní úřad, že při posouzení pojistné povinnosti dle § 2 odst. 1 zák. č. 221/24 je právně irelevantní okolnost, že dotyčná vdova dostává státní pensi. Námitkou touto stížnost zřejmě uplatňuje právní názor, že pobírání pense nemůže námezdní zaměstnání státního pensisty nikdy kvalifikovati jako zaměstnání vedlejší. Názoru tomu nelze přisvědčiti.
Nss vyslovil již v nál. Boh. A 7563/28 právní názor, že i u osoby, mající doživotní důchod z dřívějšího služebního poměru, provozuje-li nějaké zaměstnání námezdní, lze toto zaměstnání kvalifikovati jako vedlejší ve smyslu cit. § 2 odst. 1 zák. č. 221/24, je-li zaměstnání to u porovnání s celkovou hospodářskou a sociální situací této osoby podružným.
Stěžující si strana již v odvolání na župní úřad brojila proti zjištěni okr. úřadu, blíže neodůvodněnému, že zaměstnání Marie R. u Štěpána K. je jen vedlejší a příležitostné. Žal. úřad ponechal námitky ty nepovšimnuty a potvrdil výměr okr. úřadu z jeho důvodů.
V tom, že nař. rozhodnutí neuvádí z jakého skutkového zjištění a jakým myšlenkovým postupem žal. úřad došel k závěru, že jde o zaměstnání vedlejší a příležitostné, ač strana tuto otázku vznesla na Spor, je podstatná vada řízení.
Citace:
č. 8718. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 144-147.