— Č. 8744 —
958
Č. 8744.
Spořitelny. — Mimořádná opatření poválečná. —
Řízení před nss-em: I. Do čistého zisku spořitelny, který jest základnou pro stanovení příspěvku podle § 8 zák. č. 237/1924 o Zvláštním fondu pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů, nevpočítávají se, jde-li o bilanci sdělanou podle stanov, příspěvky fondu pro ztráty na cenných papírech a fondu pro ztráty při úvěrech v běžných účtech a na hypotekámích zápůjčkách, jež podle stanov spořitelny musí býti přikázány těmto fondům. — II. Musí jednací řád kuratoria »Zvláštního fondu« býti vyhlášen ve Sbírce zák. a nař.? — III. Rozhodnutí kuratoria, kterým se spořitelně předpisují nedoplatky příspěvků podle § 11 zák. č. 237/27, je rozhodnutím podle § 2 zák. o ss.
(Nález ze dne 17. září 1930 č. 15027/28.)
Prejudikatura: Boh. A 8644/30.
Věc: Spořitelna města P. proti kuratoriu Zvláštního fondu pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů o příspěvky za rok 1925 a 1926.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.

Důvody: Zemská banka v Praze jako kancelář Zvláštního fondu pro zmírnění ztrát, povstalých z poválečných poměrů, předepsala stěžující si spořitelně nedoplatky povinných příspěvků tomuto fondu za roky 1924 a 1925.
Rozkladu, jejž stěžující si spořitelna proti předpisu podala, nevyhověla komise dohlédající k vybírání příspěvků Zvláštnímu fondu podle zmocnění daného jí kuratoriem tohoto fondu z toho důvodu, že postup, podle něhož nedoplatek povinného příspěvku byl vyměřen, jest zcela v souhlasu se směrnicemi pro vyměřování příspěvků, obsaženými v článku 13. jedn. řádu kuratoria fondu, podle nichž bylo vyloučiti ze základny pro výměr příspěvků mimo jiné nerealisované kursové zisky, přikazované fondům k úhradě kursových ztrát a k vyrovnání kursových rozdílů, odpisy a věnování z čistého zisku nebo na vrub tohoto zisku, které mají sloužiti k úplnému nebq částečnému krytí nastalých ztrát, — Č. 8744 —
959
nebo k vyrovnání rozdílů z důvodů přecenění jednotlivých aktiv. Spořitelna odvolává se na § 8 zák. o zvláštním fondu, avšak neprávem.
Paragraf ten stanoví totiž prostě, že základnou pro stanovení příspěvků jest čistý zisk, docílený v roce minulém a vykázaný v řádně schválené bilanci, sdělané podle stanov nebo podle zvláštních bilančních předpisů, nerozeznává však nikterak, jak se zisku používá. Bilanční zisk zůstává ziskem, i když není jako takový označen a je věnován zvláštnímu účelu, tedy na příklad určité reservě, pokud nejde o výjimky jednacím řádem fondu připuštěné. Že běží v tomto případě o bilanční zisk, jest z bilance nepochybno. Výměr příspěvků kanceláře fondu byl tedy stanoven přesně podle zák. č. 237/24 a jednacího řádu kuratoria Zvláštního fondu, vydaného podle tohoto zákona, jehož ustanovení v ničem zákonu neodporují.
Další rozklad stěžující si spořitelny zamítlo kuratorium Zvláštního fondu nař. rozhodnutím z důvodů uvedených v rozhodnutí komise dohlédající k vybírání příspěvků.
Rozhodnutí kuratoria vytýká stížnost věcnou nezákonnost. Žal. úřad namítá v odvodním spise především po stránce formální nepřípustnost stížnosti z důvodu nepříslušnosti nss-u, aby o ní rozhodl, a dovozuje, že podle § 2 zák. o ss rozhoduje nss ve všech případech, ve kterých někdo tvrdí, že byl poškozen ve svých právech nezákonným rozhodnutím neb opatřením správního úřadu, jimiž jsou jak orgány správy státní, tak i orgány správy zemské, okresní a obecní. Z jednotlivých ustanovení zák. č. 237/24, zejména §§ 1, 3, 4, 14 snaží se odv. spis dovoditi, že kuratorium Zvláštního fondu, zřízeného podle tohoto zák. jako samostatné právnické osoby není správním úřadem ve smyslu § 2 zák. o ss, takže jeho rozhodnutí nelze považovati za rozhodnutí neb opatření úřadu správního podle tohoto §, pročež nejsou naříkatelná stížností u nss-u.
K této námitce i z povinnosti úřední (§ 4 zák. o ss) musil si nss rozřešiti nejprve otázku své příslušnosti k rozhodování o podané stížnosti s hlediska ustanovení § 2 zák. o ss. Odpověď na tuto otázku závisí na tom, lze-li žal. kuratorium Zvláštního fondu pokládati za úřad správní ve smyslu § 2 zák. o ss a jeho rozhodnutí, kterým byly předepsány nedoplatky povinných příspěvků Zvláštnímu fondu, za rozhodnutí neb opatření úřadu správního/na něž podle 1. odstavce tohoto § jest přípustná stížnost u nss-u. Že kuratorium Zvláštního fondu nutno pokládati za státní úřad správní i ve smyslu 2. odstavce § 2 zák. o ss, že jde tedy již proto o úřad správní podle prvého odstavce tohoto paragrafu, vyslovil nss již v nál. Boh. A 8644/30. V nál. tomto bylo také podrobně dovoděno, proč kuratorium Zvláštního fondu pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů, předepisujíc ve smyslu § 11 odst. 2 zák. č. 237/24 příspěvky, jedná jako orgán státní správy. Při tomto právním názoru setrval nss i v dnešním případě. Podle toho stížnost podaná do nař. rozhodnutí kuratoria, kterým byly stěžující si spořitelně předepsány nedoplatky příspěvků podle uvedeného zákonného — Č. 8744 —
960
ustanovení, jest ve smyslu § 2 zák. o ss přípustná, a nss příslušný, aby o ní rozhodl.
Ve věci samé bylo uvažováno takto:
Nař. rozhodnutím byly stěžující si spořitelně předepsány nedoplatky povinných příspěvků Zvláštnímu fondu podle zák. č. 237/24 za rok 1924 a 1925, správně 1925 a 1926 také z přídělů učiněných podle předložených bilancí za léta 1924 a 1925 fondům pro ztráty: na cenných papírech, při úvěrech v běžných účtech a na hypotekárních zápůjčkách. Při tom vycházelo žal. kuratorium z právního názoru, že tyto příděly nelze vyloučiti ze základny pro stanovení příspěvků, ježto dotování uvedených fondů stalo se z bilančního zisku, resp. na jeho vrub, který zůstává bilančním ziskem, i když není jako takový označen a jest věnován zvláštnímu účelu. Toto své stanovisko opírá žal. kuratorium především o § 13 svého jedn. řádu, vydaného podle cit. zák., v němž jest ustanoveno, že v zásadě není přípustno do výloh a ztrát započítávati na úkor čistého zisku příděly (úroky) k všeobecným nebo zvláštním reservním fondům.
Neberouc vyměřené nedoplatky příspěvků co do způsobu výpočtu jejich výše v odpor, namítá stížnost, že, ač vyměření nedoplatků příspěvků jest v souhlase se směrnicemi, obsaženými v čl. 13 jedn. řádu kuratoria Zvláštního fondu, nemají směrnice tyto moci zákona a nejsou pro spořitelnu závazné, majíce povahu pouhých směrnic pro vnitřní službu. Podle § 4 zák. č. 237/24 může jedn. řád obsahovati jen předpisy o tom, jakým způsobem má kuratorium vykonávati svou působnost a jak projevuje na venek svou vůli, ale nemůže platně obsahovati meritorních předpisů a dokonce ne takových, jimiž se mění zákon. Jednací řád jde v čl. 13 nad meze dané mu §em 4 cit. zák., obsahuje protizákonně předpisy materielní a ne pouze formální, jež jsou v přímém odporu s ustanovením § 8 cit. zák. Jednací řád je též proto nezávazný, že nebyl vyhlášen ve Sbírce zák. a nař. K námitce této podotýká odv. spis, že jedn. řád váže kuratorium, které jest nuceno říditi se přesně jeho ustanovením. Z toho následuje, že jedn. řád tento, třeba nebyl uveřejněn ve Sbírce zák. a nař., váže, byť jen nepřímo, také příslušníky fondu.
Tento právní názor žal. kuratoria nemohl však nss uznati správným. Jednací řád kuratoria Zvláštního fondu má podle zmocňovacího ustanovení § 4 zák. č. 237/24 obsahovati »předpisy o tom, jakým způsobem má kuratorium vykonávati svou působnost a jak projevuje na venek svoji vůli«.
Z toho plyne, že jednací řád nemůže obsahovati předpisy o druhu a obsahu působnosti kuratoria, ani rozšiřovati rozsah povinností příslušníků fondu nad míru stanovenou zákonem nebo ze zákona samého nutně plynoucí. Již z této příčiny nelze opírati ukládání povinností příslušníků fondu o pouhá ustanovení jedn. řádu. Nebylo proto ani třeba zkoumati, zdali účinnost jedn. řádu je podmíněna jeho vyhlášením, zejména zdali je zapotřebí vyhlášky podle zák. č. 139/19 ve Sbírce zák. a nař., neboť i kdyby byl jedn. řád vyhlášen a třeba byl vyhlášen i ve Sbírce zák. a nař., nemohla se tím státi vůči příslušníkům fondu — Č. 8744 —
961
závaznými ona jeho ustanovení, jež předpisem zákonným, t. j. § 4 zák. č. 237/24, kryta nejsou.
Žal. úřad uvádí v nař. rozhodnutí, že nedoplatky příspěvků byly předepsány přesně podle § 8 tohoto zák., poněvadž zákon nerozeznává nikterak, k jakému účelu se docíleného zisku používá. Stížnost proti tomu namítá, že dotace fondů, o něž jde, staly se zákonným způsobem podle §§ 28, 29, 30 a 31 schválených stanov spořitelny, odpovídají bilančním předpisům min. vnitra jako státního úřadu, majícího dozor nad spořitelnami ze 4. února 1925 a ze 17. února 1926. Dotčené bilance byly také min. vnitra přezkoušeny a bez závady vzaty na vědomí. Stížnost poukazuje dále k tomu, že příděl reservnímu fondu pro ztráty na cenných papírech jest obligatorní podle § 9 odst. 2 zák. o spořitelnách č. 302/20. Poukazem na tyto okolnosti snaží se stížnost dovoditi, že příděly reservním fondům podle stanov zřízeným nelze pokládati za čistý správní výtěžek, docílený v rozhodném roce, z něhož by bylo lze předepsati 10% svépomocný příspěvek podle § 8 zák. č. 237/24. Z vylíčených hledisek obou stran jest zřejmo, že in merito je předmětem sporu mezi nimi jen otázka, zdali billančně podle stanov vykázané příděly shora zmíněným fondům mají či nemají býti započtěny do základny pro stanovení příspěvků Zvláštnímu fondu. Na otázku tuto nutno dáti odpověď zápornou.
Základnou pro stanovení příspěvků u ústavů označených v § 2 lit. b). c) zák. č. 237/24, k nimž podle § 2 lit. c) náleží nesporně také stěžující si spořitelna, jest podle § 8 tohoto zák. čistý zisk docílený v rozhodném roce a vykázaný v řádně schválené bilanci sdělané podle stanov nebo podle zvláštních bilančních předpisů. Z ustanovení tohoto plyne, že při stanovení svépomocných příspěvků, jež ústavy jemu podrobené jsou podle § 7 povinny fondu platiti, má býti základem pro vypočtení těchto příspěvků čistý zisk v rozhodném roce docílený. Zákon sám pojmu čistého zisku blíže nevykládá, vysvětluje však, že sluší jím rozuměti čistý zisk vykázaný v řádně schválené bilanci, sdělané podle stanov nebo podle zvláštních bilančních předpisů.
Že by se bilanční předpisy stanov stěžující si spořitelny lišily od
nějakých »zvláštních bilančních předpisů« pro stěžující si spořitelnu
právně závazných, nebylo žal. úřadem relevováno.
Podle § 25 schválených stanov stěžující si spořitelny tvoří však čistý správní výtěžek výtěžky z jejího správního jmění po srážkách tamže uvedených. Z čistých správních výtěžků tvoří se všeobecný reservní fond (§ 27) čili čistým správním výtěžkem jest teprve to, z čeho se všeobecný reservní fond tvoří. Do všeobecného reservního fondu nemůže však plynouti a není proto čistým správním výtěžkem to, co se ukládá do zvláštních reservních fondů, které jest dotovati ze správního výtěžku před všeobecným reservním fondem. To vyplývá z ustanovení 2. odst. §30 stanov, podle něhož do všeobecného reservního fondu plyne správní výtěžek teprve a jen potud, pokud nebyl přidělen některému jinému reservnímu fondu. Podle §§ 28 a 30 stanov je pak spořitelna povinna zříditi zvláštní reservní fond k úhradě ztrát na cenných papírech a dotovati — Č. 8744 —
fond tento ze správního výtěžku po provedení všech dotací do výslužného fondu. Mimo tyto dva fondy mohou býti zřízeny usnesením spořitelního výboru jiné zvláštní reservní fondy k úhradě ztrát ze zápůjček hypotekárních, ze směnečného eskomptu a pod. O výši dotace těchto fondů usnáší se spořitelní výbor (§ 28 odst. 3 stanov). Byly-li zřízeny vedle obligatorního fondu pro úhradu ztrát na cenných papírech také ještě jiné zvláštní fondy k úhradě ztrát při jednotlivých, zvláště určených oborech spořitelní činnosti, které stěžující si spořitelna podle svých stanov také pěstuje, t. j. úvěru hypotekárního (§ 50) a úvěru v běžných účtech (§ 60), jichž utvoření také imperativně (arg. slovo »buďtež«) nařizuje § 9 odst. 3 zák. č. 302/20, vyplývá z toho, že za čistý správní výtěžek ve smyslu stanov spořitelny a za čistý zisk ve smyslu § 8 zák. č. 237/27 lze pokládati jen ten správní výtěžek, který zbyl po přídělech učiněných zvláštním reservním fondům zřízeným podle stanov a zák. č. 302/20, neboť jen pak lze důvodně říci, že takto jest vykázán čistý zisk v bilanci sdělané podle stanov. Způsobem právě popsaným byl také čistý zisk, docílený stěžující si spořitelnou v rozhodných letech, v jejích účetních zprávách vskutku vykázán. Bilance spořitelny byly min. vnitra jakožto příslušným státním úřadem dozorčím (§ 32 zák. č. 302/20) schváleny a správnost jejich nebyla ani žalovaným kuratoriem vzata v pochybnost, zejména nebylo žal. úřadem zjištěno, že by řečené bilance stanovám nebo zákonu neodpovídaly. Podle toho nesrovnává se se zákonem, jestliže do základny pro stanovení příspěvku u ústavů označených v § 2 lit. c), jakým jest stěžující si spořitelna, byly započítány příděly zvláštním fondům zřízeným podle stanov, neboť dotace tyto, jejichž výše podle stanov přípustná nebyla v daném případě žal. kuratoriem rovněž brána v pochybnost, není možno uznati za docílený čistý zisk ve smyslu § 8 zák. č. 237/24.
Správnosti tohoto úsudku nasvědčuje i následovní úvaha: V důvodové zprávě k vl. návrhu zákona o zřízení Zvláštního fondu (tisk 4819) k § 8, který se stal bez jakékoli změny zákonem, se uvádí, žč povinnost příspěvková se upravuje obdobně, jak tomu jest u daně výdělkové podle II. hlavy zák. o osobních daních s jistými úchylkami, jež pro daný spor nemají významu. Z toho plyne, že také základna pro stanovení příspěvkové povinnosti, o které jedná § 8 zák. č. 237/24, měla býti podle úmyslu zákonodárcova vypočtena obdobně jako základna pro vyměření daně z výdělku podniků, které jsou povinny vydávati veřejně účty podle II. hlavy tehdy platného zákona o přímých daních osobních z 25. října 1896 č. 220 ř. z., čili že tytéž položky, jež tento zákon uznává za položky srážkové, sluší odpočísti také při určení základny pro stanovení příspěvku Zvláštnímu fondu. Podle § 95 zák. č. 220/1896 ř. z., zařáděného do II. hlavy tohoto zákona, nemají do základu pro zdanění býti pojímány položky uvedené tamtéž pod písm. a) až f), resp. nebyly-li již bez toho odečteny při výpočtu přebytků rozsahových, mají býti z rozvahových přebytků sráženy. Jako takovéto odpočitatelné položky uvedeny jsou pod písm. f) odpisy, které jsou přiměřeny opotřebování nebo znehodnocení inventáře nebo provozovacího materiálu, jakož i ztrátám při provozování obchodu vzniklým, dále ty části výtěžku, které za stejnou příčinou se ukládají do zvláštních fondů (do fondů pro odepisování, do fondů umořovacích, do reservních fondů pro ztráty a pod.), v tomto případě však toliko tenkráte, když fondy ty jsou věnovány tomu, aby byly uhrazeny schodky a ztráty způsobu určitě naznačeného, a když ztráty a schodky tohoto způsobu buď již nastaly, nebo když je lze očekávati jako předvídatelný výsledek poměrů obchodních. (V podstatě stejné ustanovení obsahuje také § 79 lit. f) nového zák. o přímých daních č. 76/27.) Že by tato podmínka nebyla splněna při fondech, o které v daném případě jde, žal. kuratorium netvrdí a nebyl také nedostatek této podmínky důvodem, ze kterého žal. kuratorium odpočtení bilančně vykázaných přídělů fondům těm ze základny pro stanovení příspěvků odepřelo. Má-li býti podle toho základna pro stanovení příspěvku zvláštnímu fondu určena obdobně jako základna pro zdanění dotčeného ústavu, pak neodpovídalo by intenci zákona, kdyby položky, jež zákon o osobních daních č. 220/1896 ř. z. v § 95 pod písm. f) uznává výslovně za položky srážkové, z berní základny odpočitatelné, nebyly uznány za srážkové položky při základně pro stanovení příspěvku Zvláštnímu fondu podle § 8 zák. č. 237/24.
Vycházel-li žal. úřad v nař. rozhodnutí z opačného právního názoru, není názor ten ve shodě se zákonem, a předepsal-li v důsledku toho nesprávného názoru stěžující si spořitelně 10% svépomocný příspěvek také z přídělů vykázaných v bilancích podle stanov sdělaných, a to za rok 1924 fondu pro ztráty na cenných papírech příspěvek v částce 73630 Kč 11 h a za rok 1925 fondům pro ztráty při úvěrech v běžných účtech a na hypotekárních zápůjčkách příspěvek dohromady 160000 Kč. ačkoliv příděly tyto nutno uznati za položky odčitatelné a nejsou proto čistým ziskem ve smyslu § 8 cit. zák., neodpovídá nař. rozhodnutí v těchto bodech zákonu.