Č. 8823.

Učitelstvo: Okolnost, že § 23 zák. č. 104/26 zrušil s účinností od 1. ledna 1926 dřívější předpisy o zápočtu doby do postupu platového, nezbavuje úřad povinnosti, aby meritorně rozhodl o skutečném nebo domnělém nároku učitele, — vzneseném třeba již za platnosti zák. č. 104/26 — na přípočet vál. pololetí za rok 1919 podle § 13 vl. nař. č. 666/20 a podle § 6 zák. č. 195/20 jakož i na zápočet doby od složení zkoušky dospělosti podle § 7 zák. č. 470/19.
(Nález ze dne 18. října 1930 č. 15975.)
Věc: Antonín Q. v P. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o doplacení požitků a zápočet služební doby. — Č. 8823 —
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost, pokud jde o žádaný zápočet doby od 1. srpna 1914 do 15. září 1914, a pro vady řízení, pokud jde o přípočet válečného pololetí za rok 1919; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1 vykonal zkoušku učitelské dospělosti dne 9. července 1914, zkoušku způsobilosti pro školy obecné dne 10. května 1920 a zkoušku způsobilosti pro školy občanské dne 29. listopadu 1922. Od 15. září 1914 do 25. října 1914 byl zastupujícím učitelem, od 25. října 1914 do 19. listopadu 1918 byl ve službě vojenské posléze jako nadporučík; 15. prosince 1920 byl však převeden do zálohy jako vojín v záloze. Podle poznámky ve spisu byla mu podle kmenového listu započtena jako léta válečná roky 1915, 1916, 1917 a 1918; dále byla mu započtena vál. pololetí za léta 1915, 1916, 1917 a 1918. V roce 1921 se sta! definitivním učitelem bez určení služebního místa, roku 1923 se stal zatímním učitelem školy měšťanské a od 1. května 1927 def. odborným učitelem něm. občanské školy chlapecké (menšinové) v P.
Podáním ze 14. března 1927 zažádal: 1. s poukazem na nál. Boh. A 5279/26 za doplatek 720 Kč jako substituční remunerace za dobu od 1. listopadu 1914 do konce října 1915, t. j. za rok presenční služby, poněvadž podle cit. nál. byl § 6 bod 3 česk. zem. zák. o učitelích vojínech z roku 1891 zrušen §em 5 zák. č. 470/19 a poněvadž podle § 5 cit. zák. přísluší učitelům vojínům, kteří konali presenční rok voj. služby za války, doplatek plných požitků za tento rok; 2. zažádal podle § 13 bodu 3 odst. 2 vl. nař. č. 666/201 a podle zák. č. 195/20 za započtení jednoho vál. pololetí za rok 1919, a za přiměřenou úpravu svého platového zařazení, konečně 3. zažádal za zápočet také doby od 1. srpna 1914 do 15. září 1914 podle § 7 zák. č. 470/19, poněvadž složil zkoušku dospělosti v červenci 1914 a zkouška způsobilosti mu byla zpětně datována podle § 7 cit. zák. — Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. škol. uvedeným žádostem.
Proti tomu je podána stížnost, o níž nss takto uvážil:
1. St-lovu žádost za doplatek 720 Kč jako substituční remunerace za dobu od 1. listopadu 1914 do 31. října 1915 (t. j. za dobu presenční služby st-lovy) zamítl žal. úřad z důvodu, že rozhodovat} o nároku st-le na ušlý příjem v době, kdy konal voj. službu, přísluší podle § 8 zák. č. 470/19 tehdejším vydržovatelňm školy, při níž byl st-1 ustanoven. Po té stránce vytýká stížnost, že min., převzavši st-le za učitele školy podléhající bezprostředně jeho správě, převzalo též povinnost splniti st-lovy nesplněné nároky vůči dřívějším vydržovatelům. Nss neshledal, že by v tomto směru byla nař. rozhodnutím porušena subj. práva st-lova.
St-1 vznesl zmíněnou žádost přímo u min. škol., a to patrně proto, poněvadž v době podání žádosti byl učitelem tak zvané školy menšinové, která podle § 2 zák. č. 292/20 je v bezprostřední správě min. škol.; nešlo však o nárok plynoucí z jeho služebního poměru na škole menšinové, nýbrž o nárok na doplatek požitků za dobu, kdy st-1 byl zastupujícím učitelem na veř. škole národní, spravované podle zem. — Č. 8823 —
1129
zák. školských, tedy o nárok opíraný st-lem o § 5 zák. č. 470/19, o němž rozhodovati přísluší podle zem. zákonů o dozoru ke školám nikoliv přímo ministerstvu, nýbrž v pořadí stolic úřadům zřízeným pro dozor ke školám. Právem tedy min. nerozhodlo samo meritorně o onom nároku, nýbrž odkázalo st-le na vydržovatele školy, při níž st-1 tehdy působil. Ostatně stížnost sama uvádí, že se st-1 bude domáhati dodatečného vyplacení požitků za rok presenční služby u zšr-y v Praze.
2. Další žádost st-lovu za započtení dalšího vál. pololetí (za rok 1919) podle § 13 bodu 3 odst. 2 a podle zák. č. 195/20 zamítl žal. úřad ze dvou důvodů, jednak a) poněvadž st-1 nevyhověl § 6 zák. č. 195/20, jednak b) poněvadž § 23 zák. č. 104/26 dnem 31. prosince 1925 zrušil předpisy, jimiž se přiznává nárok na započtení určité doby pro postup do vyšších platů.
Pokud jde o důvod ad b) je ovšem pravda, že podle § 23 odst. 1 zák. č. 104/26 jsou — a to podle § 47 odst. 1 dnem 1. ledna 1926 — zrušeny předpisy, jimiž se přiznává nárok na započtení určité doby pro postup do vyšších požitků , tedy též dotyčné předpisy cit. § 13 vl. nař. 666/20 a § 6 zák. 195/20; avšak zrušení těchto předpisů dnem 1. ledna 1926 neznamená ovšem neúčinnost jejich před 1. lednem 1926, ani nemožnost vyvozovati z nich nároky za dobu před 1. lednem 1926. Když pak st-1 zažádal o přípočet vál. pololetí za rok 1919 a za přiměřenou tomu úpravu platového zařazení podle vl. nař. 666/20 (a zák. 195/20), tedy k 1. lednu 1921 (arg. § 17 odst. 2 vl. nař. 666/20), není pozdější zrušení uvedených předpisů 1. lednem 1926 vyřízení žádosti té na závadu a nutno podle § 42 věty prvé zák. č. 104/26 i za účinnosti zák. tohoto rozhodovati o nároku, který vznikl, resp. o němž je tvrzeno, že vznikl před účinností zákona toho. O předpis § 23 zák. č. 104/26 nemohl tedy úřad 104/1926 sb., § 23žádosti opříti.
Pokud však jde o důvod ad a), neuvádí žal. úřad v nař. rozhodnutí, v čem po jeho názoru st-1 nevyhověl § 6 zák. č. 195/20 a proč úřad tak soudí; je tedy po té stránce st-li obrana a nss-u přezkoumání nař. rozhodnutí znemožněno a je tudíž nař. rozhodnutí v tom směru stiženo podstatnou vadou.
3. Konečně zamítl žal. úřad st-lovu žádost za zápočet doby od 1. srpna 1914 do 15. září 1914 podle § 7 zák. 470/19 z důvodu, že nárok na započtení toto pominul podle § 23 zák. 104/26 dnem 31. prosince 1925. Po té stránce platí o významu § 25 zák. č. 104/26 totéž, co řečeno již shora ad 2 b).
Je pravda, že § 23 odst. 1 zák. č. 104/26 zrušil 1. lednem 1926 také předpisy § 7 věty 4 zák. 470/19 o zápočtu doby od 1. dne měsíce následujícího po složení zkoušky dospělosti; avšak to nevadí — též vzhledem na předpis § 42 věty prvé zák. č. 104/26 — tomu, aby st-1 mohl uplatňovati i za účinnosti zák. 104/26 nárok, který po jeho názoru jemu vznikl podle § 7 zák. 470/19 před 1. lednem 1926, a aby žal. úřad o takto vzneseném nároku musil meritorně rozhodovati. Zamítnuti žádosti ad 3. z důvodu žal. úřadem uvedeného spočívá tedy na nesprávném právním posouzení věci.

Citace:

č. 8823. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 379-381.