—Č. 8720 —
897
Č. 8720.
Samospráva obecní. — Řízení před nss-em: V jakých mezích může si poplatník stěžovati k nss-u do aktu, kterým dohlédací úřad dal obci povolení vybírati obecní dávky?
(Nález ze dne 4. září 1930 č. 13796.)
Věc: Spišská úvěrní banka, úč. společnost v L. proti župnímu výboru v Lipt. Sv. Mikuláši o povolení k vybírání obecní dávky z nápojů a z přechodného ubytování.
Výrok: Stížnosti se z části odmítají jako nepřípustné, z části zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Obecní zastupitelstvo v M. usneslo se dne 15. listopadu 1927, aby v obci M. byla vybírána obecní dávka z přechodného ubytování a obecní dávka z nápojů podle dávkových pravidel, souhlasných se vzornými pravidly. O tomto usnesení byla podle správních spisů učiněná veřejná vyhláška, a usnesená dávková pravidla vyložena po 14 dnů k veřejnému nahlédnutí. Námitky podány nebyly.
Usnesená dávková pravidla byla pak předložena vyššímu dohlédacímu úřadu k schválení. Župní výbor v Lipt. Sv. Mikuláši povolil obci M. výnosem z 28. března 1928 vybírati obecní dávku z přechodného ubytování a výnosem z 30. dubna 1928 obecní dávku z nápojů podle současně schválených dávkových pravidel na dobu 6 roků počínajíc dnem 1. ledna 1928. —Č. 8720 —
Do těchto výnosů podává Spišská úvěrná banka v L. jako vlastnice lázní S., které leží v území obce M., stížnosti, o nichž nss uvážil:
Stížnosti směřují proti výrokům, kterými župní výbor jako vyšší dohlédací úřad udělil na základě ustanovení §§ 35 a 38 zák. č. 329/21 obci M. povolení vybírati obecní dávky.
Nss stojí ve své judikatuře, na př. v nál. Boh. A 1997/23, na stanovisku, že akt, jímž dohlédací úřad dává obci povolení vybírati veřejné dávky ve spojení s předchozím usnesením obecního zastupitelstva zakládá poplatnou povinnost poplatníků a že může býti předmětem stížnosti poplatníků potud, pokud není aktem ryze povolovacím. Proto stížnost poplatníkova proti meritornímu obsahu výroku, kterým dozorčí úřad povolil obci vybírati veřejnou dávku, jest za všech okolností nepřípustná, naproti tomu dlužno však přiznati poplatníku nárok na právní ochranu proti aktu povolovacímu, jestliže a pokud akt ten nespočívá na usnesení obecního zastupitelstva, jež nabylo právní moci, což bude ovšem i tehdy, je-li usnesení to vůbec neplatné, nebo došlo-li k němu způsobem, který poplatníku odnímá zákonnou příležitost proti usnesení se brániti právními prostředky, jež mu zákon na ochranu jeho zájmů poskytuje.
Posoudiv s hlediska tohoto, právního názoru námitky přítomných stížností, uznal nss nepřípustnou námitku, že obec byla povinna ještě před usnesením obecního zastupitelstva vyhlásiti veřejně návrh na zavedení obecní dávky a dávková pravidla; neboť tím neuplatňuje se ani neplatnost usnesení obec. zastupitelstva, ani se nenamítá, že st-lce byla odňata zákonná příležitost použiti opravných prostředků proti usnesení obecního zastupitelstva o zavedení dávek, nýbrž vytýká se jen domnělá vada řízení, kterou lze uplatňovati opravným prostředkem proti dotyčnému usnesení obecního zastupitelstva.
Taktéž nepřípustnými bylo uznati námitky meritorní, jež dovozují, že pro zavedení sporných obecních dávek v obci M., které budou fakticky zatěžovati výhradně jen st-lku jako majitelku lázní, nebylo věcného podkladu.
Naproti tomu shledal nss přípustnou námitku, že župní výbor nebyl kompetentní povoliti vybírání zmíněných dávek, kterážto námitka proti usnesení obecního zastupitelstva o zavedení sporných dávek uplatněna býti nemohla; nss uznal však námitku tu bezdůvodnou. Podle ustanovení § 35 odst. 1 zák. č. 329/21 — jež podle § 38 odst. 2 platí obdobně také ohledně samostatných dávek uvedených v paragrafu posléze citovaném, — uděluje obci povolení vybírati samostatné dávky vyšší úřad dohlédací. Působnost vyššího úřadu dohlédacího příslušela pak podle ustanovení § 58 odst. 1 téhož zák. po zřízení župních a okresních úřadů na Slov. župnímu výboru. Kompetence min. jako vyššího dohlédacího úřadu, založená pro území Slov. předpisem § 48 zák. č. 329/21, zanikla uvedením zákona o zřízení žup. a okr. úřadů č. 126/20 v účinnost na Slov. dnem 1. ledna 1923 (arg. § 1 vl. nař. č. 310/22).
Taktéž přípustnými, ale bezdůvodnými uznány námitky, že o usnesení obecního zastupitelstva z 15. listopadu 1927 o zavedení obecní dávky z nápojů a dávky z přechodného ubytování nebyla st-lka řádným způsobem uvědoměna, ač je jedinou interesentkou v obci, jíž zavedení oněch dávek se fakticky dotýká, a že usnesení to nebylo ve S., vzdáleném od obce M. 6 km, ani veřejně vyhlášeno buď vyvěšením nebo vybubnováním, ačkoli takováto důležitá usnesení se vyvěšují a dávají vybubnovati, takže st-lka o onom usnesení zvěděla teprve, když jí byla dodána dávková pravidla žal. úřadem již schválená.
Pokud st-lka snad chce uvedenou námitkou uplatňovati, že se jí mělo dostati individuelního vyrozumění o zamýšleném zavedení obecních dávek, nemá nárok ten zákonného podkladu, neboť zákon č. 329/ 21 nařizuje pouze (§ 40 ve spojení s §em 6, resp. § 43), aby usnesení o dávkách resp. schválená dávková pravidla, byla veřejně vyhlášena, nepředpisuje však individuelního vyrozumění jednotlivých poplatníků, a individuelní vyrozumívání takové neplyne ani z povahy věci, kdyžtě jde o akt abstraktní, který sám do individuelní právní sféry jednotlivých poplatníků přímo nezasahuje.
Námitkou, že usnesení obecního zastupitelstva na zavedení obecních dávek nebylo ve S. veřejně vyhlášeno buď vyvěšením vyhlášký nebo vybubnováním, vytýká stížnost nezákonnost povolovacího aktu z důvodu, že úřad udíleje povolení nezjistil zákonný předpoklad tohoto dozorčího aktu, totiž účinnost usnesení obecního zastupitelstva, jež je podkladem povolovacího aktu, proti poplatníkům, která je podmíněna řádným jeho vyhlášením způsobem v obci obvyklým (§ 40 ve spojení s §em 6 odst. 4 zák. č. 329/21).
V tom směru uvážil nss, že žal. úřad měl ve správních spisech veřejné vyhlášky obecního představenstva v M. z 15. listopadu 1927 o usnesení obecního zastupitelstva z téhož dne, na zavedení obecní dávky z nápojů a obecní dávky z přechodného ubytování v obci M., a mohl tedy důvodně míti za to, že vyhlášení spisy doložené bylo řádným vyhlášením podle předpisu zákona. Žal. úřad neměl podnětu konati šetření, zda veřejné vyhlášení správními spisy prokázané vyhovuje způsobu vyhlášení v obci M. obvyklému, když v řízení nebyly relevovány skutečnosti, které by v tom směru dávaly důvod k pochybnostem, a nelze tedy shledati vady řízení v tom, že úřad v řízení povolovacím z moci úřední šetření takového nekonal. Tím ovšem není st-lce odňata možnost, aby z uvedeného důvodu namítala neplatnost dávkových pravidel, bráníc se proti konkrétnímu předpisu dávky.