Č. 1202.

Obchod se lnem: § 2 vl. nař. ze 7. listopadu 1919 č. 591 sb. z. a n. ukládá povinnosti tam uvedené jen držiteli lnu. Pouhý nakupovač pro třetí osobu není tedy pro nesplnění povinností těch trestným. — Pokus překročení maximálních cen.
(Nález ze dne 6. nřezna 1922 č. 17314/21.)
Věc: Eduard K. v J. proti zemské správě politické v Praze stran trestního nálezu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nálezem okr. správy politické v Ch. byli st-i Eduard K. a Josef O. uznáni vinnými přestupkem §§ 2 a 7 nař. vlády ze dne 7. listopadu 1919 č. 591 sb. z. a n., ježto nabízeli 70 q surového lnu, uloženého ve svém skladišti a 30 q lnu surového, nacházejícího se u producentů, Robertu T., ač měl býti tento len nabídnut zemědělským podnikům pro pěstění lnu v Jindřichově Hradci, a že len byl nabízen za 125 K za 1q loco Chlum, tudíž nad nejvyšší stanovenou cenu; v základě § 11 cit. nař. byli oba odsouzeni k trestu vězení tří dnů, zároveň byl dle § 11, odst. 3 cit. nařízení zabaven len ve prospěch státu.
Nař. rozhodnutím zemské politické správy byl nález první stolice ohledně st-le potvrzen, poněvadž skutková povaha uvedených přestupků je zjištěna a důsledkem toho také vyřknuté propadnutí zabaveného lnu jest odůvodněno. O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Předpis § 2 cit. nař. o úpravě obchodu se lnem má za účel, aby stonkový len v oblasti republiky se nacházející byl co nejdříve zpracován. Aby toho bylo dosaženo, ukládá se v odst. 1. tomu, kdo má len v držbě, aby ho dal močiti a vypracovati, resp. připouští se v odst. 2, aby dožádáno bylo za tím účelem sprostředkování zemědělských podniků pro zpracování a zhodnocení lnu v Jindřichově Hradci. Ohláška lnu na podzim močeného má se státi neděle do 15. ledna 1920, na jaře močeného nejdéle do 15. června 1920. Zemědělské podniky mohou zásoby lnu v těchto lhůtách k vypracování neodevzdané ani neohlášené požadovati a dáti je tírnám vypracovati na náklady držitelovy, tírny pak jsou povinny stonkový len jim přikázaný co nejdříve zpracovati.
Povinnost, dáti močiti a vypracovati stonkový len, resp. ohlásiti len do určité doby zmíněným zemědělským podnikům, jest tedy zákonem uložena držiteli lnu. Držitelem tím byl dle spisů majitel tírny Josef O., kdežto st-1 byl pouze jeho nakupovačem a nemůže tedy býti odpovědným za případné opomenutí uvedených povinností v § 2 cit. nařízení držiteli lnu uložených.
Žal. úřad pokládá však za přestupek cit. § 2, že st-1 nabízel surový len třetí osobě ke koupi, ač len měl býti nabídnut zmíněným zemědělským podnikům a vychází dle toho zcela zřejmě z názoru, že §em 2 jest prodej stonkového lnu vůbec zakázán. Že názor tento jest nesprávný, toho dokladem jsou ustanovení následujícího § 3, která obsahují normy o tom, za kterých podmínek se prodej stonkového lnu připouští. Ježto žal. úřad ve svém rozhodnutí vychází z předpokladu, že dána jest tu skutková podstata přestupku dle § 2, nemohl se ovšem nss zabývati otázkou, zda a pokud by skutečnost, že st-1 spolupůsobil při prodeji stonkového lnu jeho majitelem J. O., zakládala skutkovou podstatu trestního činu dle § 3, nýbrž musel se omeziti jedině na posouzení, zda st-li lze právem za vinu klásti přestupek § 2. Na tuto otázku musel však soud z důvodu svrchu uvedeného odpověděti záporně. Proto jest nař. rozhodnutí, pokud jde o tento přestupek, nezákonné.
Pokud jde o přestupek § 7 cit. nař., klade naříkaný výrok st-li za vinu, že len nabízel ke koupi za 125 K za 1 q, tedy, nad maximální cenu v cit. § 7 stanovenou.
St-1 namítá, že se ve svém, ve spisech založeném dopise ze dne 5. ledna 1920 o cenách vůbec nezmínil, že jednal jen jménem O. a že zůstalo při pokuse a ve skutečnosti byl len prodán jen za nejvyšší cenu. — Názoru, že pouhý pokus překročení maximálních cen není trestným, nelze přisvědčiti, poněvadž již požadování cen nadmaximálních příčí se předpisu § 7 cit. nař., stanovícímu nejvyšší ceny lnu, ježto i v takovémto případě jde o precisování ceny lnu způsobem zakázaným, a to i tehdy, děje-li se tak pod vlivem a ve prospěch osoby třetí, neboť pak jde o spolupůsobení při provádění trestního činu stejně trestné jako čin sám (§ 12 cit. nař.).
Avšak námitka, že výrok ten nemá opory ve spisech, jest oprávněna.
Tvrzení, že len, o který jde, byl st-lem nabízen za 125 K za 1 q loco Chlum, tudíž nad nejvyšší stanovenou cenu, jest obsaženo pouze v trestním oznámení učiněném ústřednou lnu zemědělských podniků pro pěstění a zhodnocení lnu v Jindřichově Hradci, aniž lze seznati, o jaký skutkový základ ústředna tvrzení toto opírá. Neboť v korespondenčním lístku, který st-1 dne 5. ledna 1920 dle vlastního přiznání psal a zaslal Františku T., o ceně není zmínky. Tvrzení trestního oznámení samo o sobě, o němž nebylo konáno šetření správními úřady přes to, že st-1 v odvolání namítal, že vůbec žádnou cenu neudal, není však dostatečným základem pro naříkaný výrok, pokud jde o překročení maximální ceny lnu dle § 7 cit. nař. a jest proto řízení v tomto směru dle § 6, odst. 2 zák. o ss vadným.
Ježto pak st-1 byl odsouzen k jednotnému trestu pro dva přestupky a ohledně jednoho z nich naříkaný výrok jest nezákonný, bylo naříkané rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 1202. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 358-360.