— Č. 8755 —
Č. 8755.
Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: Okolnost, že zaměstnavatel učňů je sám v zaměstnavatelském poměru —Č. 8755 —
985
k osobě třetí, nevylučuje pojistnou povinnost těchto učňů, ani závazky zaměstnavatele z toho plynoucí.
(Nález ze dne 22. září 1930 č. 10849.)
Věc: Vojtěch S. v K. proti zemské správě politické v Brně o sociální pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Okr. nem. pojišťovna v P. vyměřila st-li za Stan. Š. a Jos. W. nemocenské, invalidní a starobní pojistné s úroky úhrnnou částkou 147 Kč 72 h. Stížnost do výměru toho podanou zamítla osp v P. z toho důvodu, že jmenovaní zaměstnanci jsou zaměstnáni v krejčovské živnosti st-lově jako učňové. Zaměstnání to jest jejich hlavním zaměstnáním a jediným zdrojem výživy. Podle § 2 zák. č. 221/24 jsou povinni pojištěním, poněvadž vykonávají práce na základě smluveného poměru učňovského a nevykonávají práce ty jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně. Dalšímu odvolání zsp v Brně nař. rozhodnutím nevyhověla a napadený výměr potvrdila z jeho důvodů, k nimž dodala, že dodatečně konaným šetřením bylo zjištěno, a to jednak výpisem ze živn. rejstříku, že st-l provozuje krejčovskou živnost na své vlastní jméno, jednak dotazem u společenstva živností řemeslných v K., že oba učně ohlásil k zápisu u tohoto společenstva, kteréžto skutečnosti dosvědčují nade vši pochybnost, že v daném případě jde o učňovský poměr mezi sí-lem jako zaměstnavatelem a oběma učni jako zaměstnanci.
O stížnosti uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí jest založeno na právním názoru, že st-l jest zaměstnavatelem obou učňů, za které bylo mu vyměřeno okr. nemoc, pojišťovnou pojistné podle zák. č. 221/24. Stížnost nepopírá, že v daném případě jde o poměr učňovský ve smyslu § 2 cit. zák., t. j. že oba učňové vykonávají pro st-le jako učebního pána práce na základě ujednané učební smlouvy (§ 99 živn. řádu), nepopírá ani, že jsou podrobeni pojistné povinnosti podle § 2 zák. č. 221/24, a že podle § 162 odst. 2 tohoto zák. jest zaměstnavatel povinen hraditi za ně ze svého celé pojistné. Stížnost však namítá, že nař. rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení otázky, kdo jest subjektem, jenž jest povinen hraditi pojistné podle cit. zák., uznává-li v něm žal. úřad, že subjektem tím jest st-l jako zaměstnavatel učňů. Námitku tuto odůvodňuje stížnost tím, že st-l jest pouhým skladovním mistrem ve smyslu § 2 odst. b) zák. č. 19/20 o úpravě pracovních a mzdových poměrů domácké práce, neboť výrobků svých neprodává, jejich cen nekalkuluje, a o druhu a tvaru jejich nerozhoduje. St-l dostává pouze smluvenou mzdu podle kolektivní smlouvy, nikoli cenu výrobku, v níž jsou veškeré jeho náklady zakalkulovány, jako činí každý jiný samostatný živnostník. Těmito vývody snaží se stížnost dovoditi, že st-le nelze pokládati za zaměstnavatele ve smyslu § 8 odst. 1 zák. č. 221/24. Při tom vytýká, že k uvedeným podstatným okolnostem nebylo přihlíženo a po této stránce nebylo konáno vůbec žádné šetření, zejména že nebyl zkoumán poměr st-lův k firmě Gustav S. a syn v P., pro kterou st-l pracuje a u níž jest skladovním mistrem. V tom spatřuje stížnost neúplnost a vadnost řízení. Na sporu je otázka, lze-li st-le pokládati za zaměstnavatele ve smyslu § 8 odst. 1 zák. č. 221/24, který ustanovuje, že zaměstnavatelem podle tohoto zák. jest osoba, na jejíž vrub jsou vykonávány činnosti uvedené v §§ 2 až 4, t. j. pokud jde o § 2 odst. 1 práce nebo služby vykonávané na základě smluveného poměru pracovního, služebního nebo učňovského (volontérského, praktikantského), nejsou-li vykonávány jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně. Z uvedené zákonné definice pojmu »zaměstnavatel« plyne, že jeho podstatným pojmovým znakem jest, aby činnosti uvedené v §§ 2 až 4 cit. zák. byly vykonávány na »vrub« určité osoby, čili aby hospodářský výsledek těchto činností postihoval dotčenou osobu, ať již k jejímu prospěchu či k její škodě, jinými slovy, aby risiko spojené s vykonávanými pracemi šlo na její účet.
Jest lhostejno, v jakém právním poměru jest osoba, které někdo vykonává práce, k osobě třetí, pro kterou ona pracuje nebo jíž nějaká díla zhotovuje, zejména je-li k této třetí osobě v poměru služebním nebo jiném smluvním. Okolnost, že dotčená osoba v relaci k oné třetí osobě jest snad v právním poměru zaměstnance k zaměstnavateli, nevylučuje, aby v poměru k osobě, která koná služby jí, byla zaměstnavatelem podle § 8 odst. 1 cit. zák. Nesejde proto na tom, v jakém právním poměru jest st-1 k oděvním továrnám v P., zejména k firmě Gustav S. a syn, pro kterou pracuje, a jsou vývody stížnosti, pokud se st-1 snaží jimi dolíčiti, že dostávaje od řečené firmy za svou činnost pro ni pouze smluvenou mzdu podle kolektivní smlouvy, nemá povahy zaměstnavatele, bez právního významu.
Neběží tedy o zkoumání vlastnosti st-le jako zaměstnavatele ve smyslu § 8 odst. 1 v relaci k uvedené firmě, nýbrž toliko v relaci jeho k učňům, které má on, nikoli firma. Jediné rozhodným pro řešení daného sporu jest podle toho, co bylo řečeno, zda práce, jež oba učňové st-li vykonávají podle učební smlouvy, jdou na vrub st-lův. Stížnost uznává, že učňovský poměr tu jest. Důsledkem tohoto poměru vykonávají oba učňové své práce jako činnost uvedenou v § 2 odst. 1 st-li a pro něho, neboť jen on jako učební pán disponuje s jejich pracovními silami a zaměstnává je při pracích, třebaže je koná pro osobu třetí, je za ně odpověden, a stihá ho risiko prací jimi konaných, z čehož plyne, že činnost učňů jest vykonávána na jeho vrub. Nutno proto st-le pokládati za jejich zaměstnavatele podle § 8 odst. 1 zák. č. 221/24, jejž podle § 162 odst. 2 tohoto zák. stíhá povinnost, aby hradil ze svého celé pojistné za ně jako za své učně. Se zřetelem na to není třeba se zabývati dále ještě otázkou, je-li st-1, jak tvrdí, skladovním mistrem ve smyslu § 2 odst. b) zák. č. 29/20 ani jeho spoluodpovědností podle § 8 odst. 2 zák. č. 221/24. Podle těchto úvah nelze právní názor, na němž jest založeno nař. rozhodnutí, shledati nezákonným.