Č. 8960.

Pojištění nemocenské (Podk. Rus): Jak podle zák. čl. XIX:1907, tak podle zák. č. 221/24 jest pojištění nemocenské pojištěním individuálním, nikoliv pojištěním podniku. — II. V platebním výměru o nemocenském pojistném musí proto býti uvedeno, za které zaměstnance, za které období a v jaké výši se pojistné předepisuje.
(Nález ze dne 20. prosince 1930 č. 19774.)
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v H. proti župnímu úřadu v Košicích o nemocenské pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Restančním výkazem ze 13. září 1926 předepsala stěžující si okr. nemoc, pojišťovna v H. majitelce velkostatku Františce R. v N. nemocenské pojistné příspěvky za období od 1. ledna 1920 do 31. srpna 1926 na základě kontroly provedené orgánem pojišťovny dne 10. srpna 1926 za nepřihlášené dělníky částkou 12000 Kč. Rozkladu, — Č. 8960 —
jejž proti tomuto výměru podala zaměstnavatelka, správa pojišťovny výměrem ze 4. dubna 1927 nevyhověla.
Okr. úřad v H. k odvolání zaměstnavatelky výměrem z 21. ledna 1928 platební výměr zrušil a uložil pojišťovně, aby po vykonaném novém šetření vydala nové rozhodnutí. V důvodech se praví, že bylo vyšetřeno, že pojišťovna nedostatečným způsobem zjistila základ pro vypočtění nemocenských příspěvků, opírajíc se jedině o předběžnou praxi, neuvedla, které zaměstnance, dle které mzdové třídy a s jakým pojistným zařadila, nešetřila, co bylo hlavním zaměstnáním toho kterého zaměstnance a konečně předepsala příspěvky i za dobu od 1. ledna 1920 do konce roku 1922 na konto odvolatelky, ač tato hospodářství převzala až 1. ledna 1923, čímž se stalo, že postup pojišťovny v daném případě je nezákonný a bylo její rozhodnutí zrušiti.
Župní úřad v Košicích nař. rozhodnutím nevyhověl odvolání stěžující si pojišťovny a potvrdil výměr okr. úřadu z jeho důvodů a také proto, že pojišťovna proti tvrzení zaměstnavatelky, že své zaměstnance podléhající pojistné povinnosti vždy pokladně oznámila a pojistné příspěvky zaplatila, neprokázala, že by tací zaměstnanci, kteří podléhali pojištění, nebyli bývali oznámeni nemoc, pokladně, kteréžto stanovisko zaměstnavatelky je podepřeno tím, že v uvedených letech zaplatila z titulu nemoc, příspěvků 20628 Kč, jak to vysvítá z výtahu účetní knihy pojišťovny, touto předloženého. Dodal, že nedostatek mzdových záznamů nemůže se za shora uvedených okolností po vývodech okr. úřadu považovati za takovou okolnost, která by poskytovala bezpochybný základ k dodatečnému vyměření pojistného na takovou zpětnou dobu bez hodnověrných dokladů.
O stížnosti uvážil nss toto:
Žal. úřad potvrdil rozhodnutí okr. úřadu a recipoval i jeho odůvodnění. Zrušil tedy plat. výměr stěžující si pojišťovny 1. jako nezákonný, pokud jde o období, než nynější majitelka velkostatku hospodářství převzala (od 1. ledna 1920 do konce roku 1922), 2. jako vadný, pro další období (do 31. srpna 1926), poněvadž byl vydán na podkladě nedostatečného šetření a poněvadž neobsahuje data, podmiňující dodatečné vyměření nemoc, pojistných příspěvků. Žal. úřad ještě dodal, že zaměstnavatelka, jak zřejmo z výtahu účetní knihy pojišťovny, zaměstnance své ve sporném období přihlašovala a za ně příspěvky platila, pojišťovna pak neprokázala, že by zaměstnavatelka nebyla přihlásila pojištěnce všechny, čímž zřejmě odpověděl na námitku stěžující si pojišťovny, obsaženou v odvolání, že zaměstnavatel musí prokázati, že předpis spočívá na nesprávných skutkových předpokladech a pokud tak neučiní, má se pojišťovnou vykázaný obnos považovati za správný.
Proti výroku uvedenému sub 1. nemá stížnost námitky, zůstává proto tato část naříkaného rozhodnutí nedotčena (§ 18 zák. o ss). Stížnost svými námitkami napadá pouze výrok úřadu ad 2. uplatňujíc v podstatě, že 10. srpna 1926 vyslala na hospodářství Františky R. své úředníky, aby provedli kontrolu, a když zástupce zaměstnavatelky výzvě, aby předložil výplatní listiny, nevyhověl, nemohla pojišťovna zjistiti uvedené okolnosti, které okr. úřad požaduje, a byla nucena na základě získané praxe a podle velikosti hospodářství předepsati pojistné přiměřenou částkou 12000 Kč za nepřihlášené zaměstnance. Zastává tím zřejmě právní názor, že za okolností právě uvedených předpis tak, jak se stal, vyhovuje zákonu. Stížnosti nelze přisvědčiti. Pojištění nemocenské jak podle zák. čl. XIX: 1907, platného do 30. června 1926, tak podle zák. č. 221/24 jest pojištěním individuálním, nikoli pojištěním podniku, proto se i příspěvky předepisují individuálně za každého zaměstnance zvlášť (arg. §§ 1, 12, 24 a násl. zák. článku XIX:1907 resp. § 7 nař. č. 13101/1917, §§ 2, 17, 159 a násl. zák. č. 221/24). Z toho však plyne, že pojišťovna musí předpis pojistného individualisovati, t. j. v platebním výměru uvésti, za které zaměstnance, za jaká období a v jaké výši je předpisuje. Není ustanovení v cit. zákonech, které by dávalo pojišťovně oprávnění, aby určila pojistné dle své volné úvahy nebo dokonce libovolně, nýbrž musí vždy pro předpis si opatřiti skutkový podklad.
Plat. výměr pojišťovny z 13. září 1926 prostě uvádí, že předepisuje zúčastněné straně za nepřihlášené dělníky za období od 1. ledna 1920 do 31. srpna 1926 nemocenské pojistné příspěvky částkou 12000 Kč. Obnos ten není nijak individualisován a není uvedeno, na jakém skutkovém podkladě k tomuto předpisu došlo. Ani ze spisů není zřejmo, že by byla pojišťovna o základech dodatečného předpisu konala nějaká šetření. Pak ovšem byla odůvodněna a samým zněním plat. výměru s dostatek opřena námitka zaměstnavatelky, že předpis je podstatně vadný. Nemohl proto nss shledati nezákonným, když žal. úřad výměr ten jako vadný zrušil.
Stížnost opakuje námitku, již v odvolání činěnou, že zaměstnavatel musí prokázati, že předpis spočívá na nesprávných skutkových předpokladech a pokud tak neučiní, má se pojišťovnou vykázaný obnos považovati za správný. Námitku tu vyvrátil žal. úřad úvahou, že průvodní břímě v daném případě stíhá pojišťovnu. Proti tomuto, vpředu doslova uvedenému odůvodnění, nemá stížnost námitky ani po stránce skutkové ani po stránce právní.

Citace:

č. 8960. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 691-693.