— Č. 8673
759
Č. 8673.
Živnostenské právo: I. Průkaz způsobilosti tovaryšským listem nemůže býti za okolností uvedených v § 14 a) živn. ř. nahražen vysvědčením o absolvování určitých škol. — II. Opověď živnosti »výroby karoserií« nelze odmítnouti pro »nepřesné označen k předmětu živnosti.
(Nález ze dne 11. června 1930 č. 9919.)
Věc: Vladimír H. v D. (adv. Dr. Stanislav Hendrych z Prahy) proti ministerstvu obchodu* o opověď živnosti truhlářské a výroby karoserií.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-1 opověděl u osp-é v N. »řemeslnou živnost zpracování dřeva — truhlářství a výrobu karoserií«, resp. »truhlářství s výrobou karoserií v menším rozsahu pro potřebu místnk. K opovědí této připojen byl mimo jiné doklady list za vyučenou, vydaný prvním živn. společenstvem v D. ze 16. července 1909, dosvědčující, že st-l po dvě léta řádně se učil řemeslu truhlářskému a prohlašující jej za tovaryše — Č. 8673 —
truhlářského, a dále vysvědčení na odchodnou, vydané odbornou školou pro zpracování dřeva v Ch., z 15. července 1912, potvrzující, že st-1 vychodil od 16. září 1911 do 15. července 1912 s uspokojivým výsledkem mistrovskou školu pro truhlářství stavební a nábytkové a že pracovní knížkou prokázal praxi pomocnickou po 2 roky 1 měsíc. Vysvědčení to obsahuje doložku, že dává podle § 14 a) zák. z 5. února 1907 č. 26 ř. z. a min. nař. z 27. července 1907 č. 193 ř. z., je-li vyhověno zákonným požadavkům a prokázáno zároveň jednoroční zaměstnání jako pomocník (tovaryš) nebo jako tovární dělník, právo nastoupiti a samostatně provozovati živnost truhlářskou.
Osp nevzala opověď st-lovu na vědomí z toho důvodu, že výroba karoserií spadá do oprávnění řemeslné živnosti kolářské, nikoli truhlářské, takže by bylo možno vydati mu živn. list pouze na živnost truhlářskou, k jejímuž provozování ho předložené průkazy jedině opravňují. Zsp v Praze nevyhověla odvolání z výměru toho z toho důvodu, že podle § 12 odst. 3 živn. řádu nesmí býti pojato do jedné opovědí dvě nebo více živností. Dalšímu odvolání nevyhovělo min. obch. nař. rozhodnutím, poněvadž st-l nepodal průkazu způsobilosti pro živnost truhlářskou ve smyslu § 14 živn. ř., totiž nepředložil listu tovaryšského. Pokud pak jde o opověď výroby karoserií, nebylo odvolání vyhověno z toho důvodu, že předmět podnikání není co možná přesně uveden ve smyslu § 12 živn. ř., neboť z opovědí výroby karoserií je patrno, že jde o činnost, která jest součástí řemeslné živnosti, nelze však seznati, o kterou řemeslnou živnost podle názvosloví živn. řádu vlastně jde, takže živn. úřad nemá možnosti posuzovati opověď podle předpisů živn. řádu o průkazu způsobilosti.
O stížnosti uvážil nss:
Žal. úřad opřel svůj výrok — na rozdíl od obou nižších stolic — o dva vlastní, samostatné důvody. Pokud opověď se týkala živnosti truhlářské, odepřel ji vžiti na vědomí z toho důvodu, že st-1 nepředložil tovaryšského listu a neprokázal tak způsobilost pro tuto živnost podle § 14 živn. ř. Žal. úřad nepokládal tedy předložený list za vyučenou za list tovaryšský ve smyslu § 104 živn. ř., vyžadovaný § 14 odst. 2 č. 1 živn. ř. jako průkaz způsobilosti k nastoupení živnosti truhlářské. Tomuto právnímu názoru stížnost neodporuje, namítá však, že žal. úřad nepřihlédl k vysvědčení na odchodnou, vydanému st-li odbornou školou pro zpracování dřeva v Chrudimi a jím předloženému, které nahražuje podle § 14 a) živn. ř. tovaryšský list. V tom spatřuje stížnost vadu řízení, resp. nezákonnost, přihlédl-li žal. úřad snad přece k tomuto vysvědčení, prohlašuje-li však přes to, že nebyl podán průkaz způsobilosti. Námitku tuto uznal nss důvodnou.
Živnost truhlářská jest živností řemeslnou (§ 1 č. 23 živn. ř.). K nastoupení živnosti řemeslné jest podle § 14 odst. 1 třeba vyhověti předpisům §§ 11, 12 a 13 živn. ř. a mimo to podati průkaz způsobilosti, jenž obsahovati má potvrzení o řádně ukončeném poměru učebním a to u osob, které se vyučily u živnostníků, náležejících jako členové k některému společenstvu, předložením listu tovaryšského (§ 104) tímto společenstvem vydaného (§ 14 odst. 2 č. 1). Průkazu tohoto nevyžaduje však živn. řád bezvýjimečně. Ustanovujeť hned následující § 14 a) v odst. 1, — Č. 8673 —
761
že průkaz o řádně ukončeném poměru učebním, stanovený v § 14 odst. 2 č. 1 živn. ř., může býti nahražen vysvědčením, že žadatel odbyl s prospěchem živn. učiliště, kde příslušné řemeslné živnosti prakticky se vyučuje a v ní odborně se vzdělává. Určení dotyčných ústavů, jakož i živností, pro něž ústavní vysvědčení mohou nahraditi výučný list a výučné vysvědčení, a případně též zcela nebo z části předepsanou dobu zaměstnání pomocnického, děje se podle posledního odstavce § 14 a) živn. ř. nařízením min. obch. ve shodě s min. vyuč. Takovéto vysvědčení s příslušnou doložkou podle min. nař. z 27. července 1907 č. 193 ř. z. st-1 na doklad průkazu své způsobilosti k nastoupení živnosti truhlářské předložil. Žal. úřad se však v nař. rozhodnutí o něm vůbec nezmínil. Nelze předpokládati, že by žal. úřad byl ono vysvědčení úplně přehlédl, a proto nutno souditi, že vycházel z právního názoru, že průkaz způsobilosti lze podati vždy jen listem tovaryšským podle § 14, odst. 1 živn. ř. a nikoli také jinak. Názor tento není však ve shodě se zákonem, neboť se příčí ustanovení § 14 a) živn. ř., podle něhož list tovaryšský může býti nahražen za předpokladů tam uvedených také vysvědčením určitých ústavů.
Pokud jde o opověď živnosti, označené st-lem jako »výroba karoserií«, vychází žal. úřad v nař. rozhodnutí z právního názoru, že označení toto nevyhovuje předpisu § 12 živn. ř., ježto jím není předmět podniku co možná přesně označen, takže nelze z něho seznati, o kterou řemeslnou živnost podle názvosloví živn. řádu vlastně jde. Proti tomu namítá stížnost, že význam slova »karoserie« jest všeobecně znám, a že obratem »výroba karoserií« byl předmět zamýšleného podniku označen tak přesně, že přesněji vyjádřen býti ani nemohl. Na sporu jest tedy otázka, zda v opovědí st-lově tak, jak byla jím učiněna, pokud se týkala zamýšlené výroby karoserií, byl označen předmět podniku způsobem odpovídajícím ustanovení § 12 živn. ř.
Podle 1. odstavce tohoto §, který platí podle § 14 odst. 1 i pro živnosti řemeslné, dlužno v opovědí kromě ostatních předepsaných údajů uvésti také zvolené zaměstnání, a to s označením předmětu podniku, pokud možno přesným. Z ustanovení tohoto plyne, že zákon nevyžaduje, aby opovídaná řemeslná živnost byla označena vždy právě jen tím názvem, kterým jest pojmenována v živn. řádě, což jest pochopitelno, uváží-li se, že předmět zamýšleného podniku může býti omezen také jen na určité odvětví řemeslné živnosti, která v živn. řádě jest uvedena toliko všeobecným souhrnným pojmenováním, na př. výroba nábytku jako součást živnosti truhlářské, která jen tímto názvem jest v živn. řádě v § 1 pod č. 23 uvedena. Živn. řád vyžaduje v cit. ustanovení toliko, aby předmět podnikání byl označen pokud možno přesně, a to proto, aby takto byl dán živn. úřadu podklad pro posouzení, o jaký druh výdělečné činnosti jde a do oboru které řemeslné živnosti v živn. řádě pojmenované opovídaná činnost spadá.
V daném případě opověděl st-1 »řemeslnou živnost zpracování dřeva — truhlářství a výrobu karoserií«, resp. jak to formuluje výměr první stolice »truhlářství s výrobou karoserik. Z tohoto označení jest zřejmo, že měl v úmyslu vyráběti po řemeslníčku též karoserie ze dřeva, t. j. dřevěné korby. Označil tedy zvolené zaměstnání co do předmětu podniku docela přesně a poskytl tak živn. úřadu možnost, aby posoudil, do rámce které živnosti s hlediska živn. ř. opovídaný podnik náleží. Při tom vycházel st-1 z názoru, že výroba karoserií spadá do oboru řemeslné živnosti truhlářské a toto své stanovisko v opravných svých prostředcích odůvodňoval, takže žal. úřad nemohl býti v pochybnosti, jakou živnost st-1 opověděti chtěl. Podle názvosloví živn. řádu označiti ji nemohl, ježto v něm živnost výroby karoserií (živnost karosářská) jako zvláštní samostatná živnost ani jako součást jiné živnosti výslovně uvedena není.
Odmítl-li žal. úřad opověď živnosti výroby karoserii jedině z důvodu nepřesného označení předmětu tohoto podniku proto, že podle názvosloví živn. řádu nelze seznati, o jakou řemeslnou živnost jde, není podle předcházejících úvah právní názor žal. úřadu, na kterém tento svůj výrok založil, ve shodě se zákonem. Bylo proto nař. rozhodnutí v obou svých částech zrušeno podle § 7 zák. o ss.