Č. 8849.

Zaměstnanci veřejní: Zákonnému dědici, který zemřelého v jeho poslední nemoci před smrtí ošetřoval (§ 65 odst. 3 a 2 služ. pragm.), nelze úmrtné z tohoto titulu odepírati proto, že hradil také náklady pohřbu ze svého dědického podílu. Slova »bylo-li o pohřeb jinak postaráno« v § 65, odst. 2 značí jen tolik, že nárok na úmrtné z titulu ošetřování v nemoci je vyloučen, vzešel-li někomu nárok na úmrtné z titulu hrazení pohřebních nákladů.
(Nález ze dne 24. října 1930 č. 16368.)
Prejudikatura : Boh. A 6712/27.
Věc: Gizela Sch. v S. proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě o úmrtné.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jde o nárok na úmrtné z titulu ošetřování v poslední nemoci před smrtí, se zrušuje pro nezákonnost, jinak se stížnost odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Rozhodnutím z 9. ledna 1926 nevyhověl žal. úřad žádosti st-lčině za poukaz úmrtného po zemřelém jejím synovi Oskaru K., poněvadž zjistil z pozůstalostních spisů, že pohřební náklady by — Č. 8849 —
1192
byly mohly býti hraženy z pozůstalostních aktiv zemřelého, jež činily 10000 Kč, kdyby byly bývaly řádně přihlášeny k jeho pozůstalosti.
Nss vyslovil ke stížnosti st-lčině nálezem Boh. A 6712/27, že výrok žal. úřadu, dle něhož st-lka nemá nároku na úmrtné z titulu pohřebních nákladů z toho důvodu, že st-lkou uvedené pohřební výlohy mohly býti hraženy z pozůstalosti, jest ve shodě se zákonem; avšak přes to zrušil nss shora cit. rozhodnutí podle § 6 zák. o ss, poněvadž úřad nezaujal stanoviska k nároku st-lkou vznesenému na úmrtné z dalšího důvodu, že totiž opatrovala zemřelého z jeho poslední nemoci před smrtí a vynaložila na tuto chorobu 10000 Kč.
Po konaném šetření vydal žal. úřad ve věci nové rozhodnutí, jež zní: »V důsledku nál. nss-u Boh. A 6712/27 odvoláváme zdejši rozhodnutí z 9. ledna 1926 v záležitosti pohřebného po Vašem synovi Oskaru K., berním oficiálu, zemřelém dne 29. března 1924 v aktivní službě, a vydáváme po provedeném dodatečném šetření v této věci toto nové rozhodnutí: Vašim opětovným žádostem, kterými uplatňujete nárok na výplatu pohřebního příspěvku po svém jmenovaném synovi z důvodů, že jste jednak hradila pohřební náklady po něm, jednak že jste svého zemřelého syna v jeho poslední chorobě před smrtí opatrovala, nevyhovujeme s ohledem na příslušné ustanovení odst. 2 a 3 § 65 služeb. pragm. Podle cit. zákonných ustanovení jest totiž možno přiznati pohřební příspěvek po zemřelém svobodném státním zaměstnanci v prvé řadě jen těm zákonitým dědicům, kteří z vlastních prostředků hradili pohřební náklady. Tato podmínka však ve Vašem případě splněna není, poněvadž pozůstalostní aktiva Vašeho zemřelého syna činila 10000 Kč a mohly tedy pohřební náklady Vámi prokázané částkou 1399 Kč dojiti z nich úhrady, kdyby byly bývaly řádně přihlášeny ke zmíněné pozůstalosti, resp. poněvadž se Vám za tyto náklady dostalo z pozůstalosti synovy plné náhrady, takže nenastalo za této příležitosti skutečně žádné zkrácení Vašeho vlastního majetku a tudíž jste tyto náklady nehradila, jak to zákon požaduje, z vlastních prostředků. Pokud se pak týče Vašeho nároku na úmrtné po Vašem synovi z důvodu, že jste ho v jeho poslední nemoci před smrtí opatrovala a snášela s touto nemocí spojené náklady, podotýká se, že nárok na pohřební příspěvek zákonitým dědicům z tohoto titulu přísluší jen v tom případě, resp. jen za toho předpokladu, že bylo o pohřeb jinak postaráno. Tento výslovný předpoklad, že totiž »bylo o pohřeb jinak postaráno«, jest rozuměti, že tu bylo zvláštní pojištění na pohřební náklady aneb zvláštní vklad k tomu cíli a pod. Poněvadž však v případě Vašeho syna nebylo ani zvláštního vkladu pro tento cíl, není možno tvrditi, že »bylo o pohřeb jinak postaráno«, a třeba tedy i Váš nárok na pohřební příspěvek uplatňovaný z důvodu, že jste syna v jeho poslední nemoci před smrtí opatrovala, zamítnouti, poněvadž chybí též zákonem výslovně požadovaný předpoklad, »že bylo o pohřeb jinak postaráno«.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil: —
Nss vyslovil ve příčině úmrtrného z titulu hrazení pohřebních nákladů již v nál. Boh. A 6712/27, týkajícím se právě tohoto sporu, právní názor, že nejde o hrazení pohřebních nákladů z vlastních prostředků, — Č. 8849 —
1193
může-li zákonný dědic realisovati nárok na náhradu pohřebného z dodatečné pozůstalosti po zemřelém, a v důsledku toho rozhodl, že je ve shodě se zákonem výrok žal. úřadu, dle kterého nemá st-lka nároku na úmrtné z titulu pohřebních nákladů proto, že st-lkou uvedené pohřební výlohy mohly býti hraženy z pozůstalosti. Z toho vyplývá, že otázka nároku na úmrtné z titulu pohřebních nákladů jest již věcí rozhodnutou, k jejímuž opětnému přezkoumání nedostává se nss-u ani důvodu ani možnosti (§§ 21 odst. I, zák. o ss). Bylo tudíž stížnost v tomto směru odmítnouti jako nepřípustnou.
I zbývá toliko rozhodnouti o výroku žal. úřadu učiněném ve příčině vzneseného nároku st-lčina na úmrtné z toho důvodu, že pečovala o zemřelého syna v jeho poslední nemoci před smrtí.
Žal. úřad neuznal nároku st-lčina z tohoto titulu z důvodu, že tu není zákonem stanoveného předpokladu, »že bylo o pohřeb postaráno jinak«, t. j. —. jak to žal. úřad vykládá — pojištěním nebo zvláštním vkladem. Má tedy žal. úřad zřejmě za to, že nárok na úmrtné z titulu ošetřování v nemoci je podmíněn nejen tím, že zákonný dědic zemřelého v jeho poslední nemoci ošetřoval, nýbrž vedle toho také tím, že nějakým jiným způsobem bylo postaráno o pohřeb zemřelého zaměstnance.
Nss neshledal výklad, jaký žal. úřad dává slovům zákona »bylo-li o pohřeb jinak postaráno«, správným. Gramaticky vyložena neznamenají slova »bylo-li o pohřeb jinak postaráno« v souvislosti se slovy předchozími nic jiného, nežli: bylo-li o pohřeb postaráno jinak nežli z vlastních prostředků manželského potomka, resp. zákonného dědice. Podle toho příslušel by tedy nárok na úmrtné z titulu ošetřování v nemoci již tehdy — a ovšem také jenom tehdy — není-li tu nárok na úmrtné z titulu hražení nákladů pohřebních.
Že tento výklad je správný, tomu svědčí i následující úvaha:
Zákon uznává dva důvody, pro které dává manželským potomkům — nehledíc k případu, že byli v opatrování zemřelého — resp. zákonným dědicům po svobodném nebo ovdovělém bezdětném úředníku nárok na úmrtné: jednak okolnost, že hradili ze svého náklady pohřbu, jednak okolnost, že zemřelého v jeho poslední nemoci před pohřbem ošetřovali. Každá z obou těchto okolností sama o sobě zakládá nárok na úmrtné, avšak pouze alternativně: buď je tu nárok z onoho anebo z tohoto titulu (»kteří náklady pohřbu ze svého hradili nebo zemřelého ošetřovali«). Při této úpravě bylo ovšem — aby se předešlo kolisím — nutno stanovití pořadí těchto titulů, což se stalo v ten smysl, že se nárok na úmrtné přiznává především z titulu úhrady nákladů pohřebních, a jenom kdyby z tohoto titulu nároku na úmrtné vůbec nebylo, tedy sekundárně, z titulu ošetřování v nemoci. To je smysl slov: »bylo-li o pohřeb jinak postaráno«. Slovy těmi nemá býti vyjádřeno tedy nic jiného, nežli že nárok na úmrtné z titulu ošetřování v nemoci je tu jenom tehdy, nevzešel-li již někomu nárok na úmrtné z primérního titulu hražení nákladů pohřebních.
Výklad přijatý žal. úřadem vedl by k důsledku zajisté zcela nepochopitelnému, že by zákonný dědic, když zemřelého v nemoci ošetřoval, měl sice nárok na úmrtné tehdy, jestliže náklady pohřební hradila na př. nějaká třetí osoba, že by mu však nárok ten nepříslušel, když nejen zemřelého v nemoci ošetřoval, nýbrž vedle toho ještě z dědického podílu mu připadlého hradil náklady pohřební, tedy zkrácením svého dědického podílu o tyto náklady přinesl za zemřelého oběť větší nežli v případě prvém.
Poněvadž žal. úřad — nepopíraje jinak, že st-lka zemřelého v poslední jeho nemoci před smrtí ošetřovala — upřel jí následkem mylného výkladu § 65 služ. pragm. nárok na úmrtné z tohoto titulu, ač není zjištěno, že by v konkrétním případě někomu byl vzešel primerní nárok na úmrtné z titulu úhrady pohřebních nákladů, bylo nař. rozhodnutí v tomto bodu zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8849. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 443-446.