— Čís. 5662 —
87
Čís. 5662.
Do aktiv pozůstalostního inventáře nelze pojati pojistky znějící pro zákonité dědice zůstavitelovy.
Zjišťuje pozůstalostní jmění, není soud vázán na údaje účastníků pozůstalosti, najmě dědiců, nýbrž může přihlížeti i k údajům jiných osob, najmě odkazovníků.
Jest věcí volného uvážení soudu, zda jest odníti dědici správu pozůstalostního jmění.
(Rozh. ze dne 19. ledna 1926, R I 1108/25.) V pozůstalostním řízení soud prvé stolice 1. zamítl návrh zástupce odkazovníků, by byly z aktiv pozůstalostního inventáře vyloučeny životní pojistky, znějící pro zákonné dědice, a poukázal odkazovníky na pořad práva, 2. na základě tvrzení jednoho z odkazovníků, že do aktiv zařaděna býti má ještě čtvrtá paseka, koupená od panství 2. za 28631 Kč 20 h, uložil dědičce ze závěti Marii H-ové, by to zjistila a soudu sdělila, 3. žádost odkazovníků, by správa mlýna, náležejícího do pozůstalosti, byla odňata dědičce Marii H-ové a svěřena osobě třetí z důvodu, že se provádí ve mlýně adaptace, zamítl, jelikož Marie H-ová jest jedinou dědičkou, odkazovníkům zavázanou za splnění odkazů a že tím, že ve mlýně provádí se adaptace, zvyšuje se cena mlýna a tím i jistota za splnění odkazů a neohrožují se tím nijak nároky odkazovníků, nehledíc ani k tomu, že dle ustanovení závěti náleží dědičce užívání mlýna, tedy i správa jeho. Rekursní soud usnesení prvého soudu ad 1. zrušil a uložil mu, by rozhodl v nesporném řízení o nároku odkazovníků na pojistky, nevyhověl rekursu do bodu 3. napadeného usnesení, vyhověl však rekursu Marie H-ové a změnil napadené usnesení v bodě 2. v ten rozum, že zamítl žádost, by do aktiv pozůstalosti byla zařaděna ještě čtvrtá paseka a zrušil v důsledku toho poukaz prvého soudu Marii H-ové.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu odkazovníků změnil napadené usnesení i usnesení prvého soudu ad 1. v ten rozum, že vyloučil životní pojistky z aktiv pozůstalosti, obnovil usnesení prvého soudu ad 2., v bodě ad 3. pak dovolacímu rekursu nevyhověl.
Důvody:
Podle §u 97 nesp. říz. musí pozůstalostní inventář obsahovati přesný a úplný seznam všeho movitého a nemovitého jmění, v jehož držbě byl zůstavitel při své smrti a udati jeho tehdejší hodnotu a souhrn. S tímto ustanovením zákona, že do inventáře pojmouti jest jmění, v jehož držbě byl zůstavitel při své smrti, nelze srovnati a zřejmě tomuto ustanovení odporuje (§ 16 nesp. říz.), když nižší soudy zařadily do aktiv pozůstalosti také životní pojistky na 50000 Kč a 10000 Kč. Tyto pojistky znějí pro zákonité dědice zůstavitelovy, tedy osoby třetí. Nárok z nich na pojistné kotví nikoli v právu dědickém, nýbrž ve smlouvě a dospělým se stal teprve smrtí zůstavitelovou. Nároku na pojistné zůstavitel neměl, nečiní tedy pojistné a nárok na ně součást zůstavitelova jmění a proto do aktiv pozůstalosti nepatří (§ 133 zákona ze dne 23. prosince 1917, čís. 501 ř. zák., srovnej též rozhodnutí u §u 97 nesp. říz. v Manzově vydání). Stížnost do zařazeni pojistek mezi aktiva pozůstalosti jest tudíž opodstatněna a bylo pojistky z pozůstalostního jmění a z inventáře vyloučiti. Následkem toho netřeba opatření se strany pozůstalostního soudu ohledně odporujících si nároků pozůstalé vdovy a odkazovníků na vydání pojistného a odpadá tudíž z usnesení nižších soudů poukaz těchto účastníků pozůstalosti na pořad práva, pokud se týče poukaz rekursního soudu, by pozůstalostní soud ve vlastní působnosti o nárocích těch rozhodl. — Čís. 5662 —
89
Zříditi inventář, by byl přesným a úplným seznamem všeho jmění, v jehož držbě byl zůstavitel při své smrti, náleží pozůstalostnímu soudu z úřední povinnosti (§ 2 čís. 5, 97, 98, 104, 109 a jiné nesp. říz.). K tomu cíli má si soud zjednati vědomost o stavu jmění zůstavitelova (§ 98 prvý odstavec nesp. říz.). Jako prostředky k tomu uvedeny jsou v §u 98, prvý odstavec nesp. říz. prozkoumání pozůstalostních spisů a listin, shlédnutí předmětů pozůstalosti, slyšení dědiců, příbuzných, domácích lidí a kterékoli jiné vhodné prostředky, jimiž lze si úplné objasnění zjednati. Podle toho má soud volnost, co se týče zjišťování pozůstalostního jmění. Ježto má majetek ten z úřední povinnosti zjistiti, není vázán pouze na údaje účastníků pozůstalosti, najmě dědiců a s druhé strany není pro soud závady, by nepřihlížel k údajům i jiných osob, zejména též odkazovníků. Odkazovníkům nelze odpírati oprávnění učiniti údaje ohledně pozůstalostního jmění a jsou tito i oprávněni činiti návrhy ohledně soupisu pozůstalosti. Toto jejich právo vyplývá zejména z ustanovení §u 812 obč. zák., dávajícího jim oprávnění žádati po případě za oddělení pozůstalostního jmění. Z toho plyne, že rekursní soud neprávem vytýká prvnímu soudu; že přihlížel k návrhu odkazovnice Anny K-ové, by do inventáře byla pojata také čtvrtá paseka koupená zůstavitelem od velkostatku Ž., pokud se týče, že přihlížel k údaji v tomto návrhu spolu obsaženému, že ona paseka patří do jmění pozůstalostního. Jestliže tedy první soud vzhledem k tomuto údaji, aby měl o stavu majetku zůstavitelova jasno (§ 98 nesp. říz.), poukázal dědičku, by věc, na příklad ze zůstavitelových knih, listin nebo dotazem na příslušných místech a podobně, zjistila a výsledek soudu sdělila, nestalo se tak neprávem a usnesení prvního soudu bylo v tomto bodu k oprávněné stížnosti odkazovníků obnoviti.
Návrh odkazovníků, aby byla dědičce Marii H-ové správa pozůstalosti, usnesením ze dne 2. ledna 1924 jí přenechaná odňata, oba nižší soudy zamítly, neshledavše k tomu dostatečných důvodů. Podle §u 16 nesp. říz. lze proti potvrzujícímu usnesení druhého soudu úspěšně rekurs podati toliko za předpokladů v tomto §u uvedených. Těchto předpokladů, pokud jde o onen bod napadeného usnesení, není. Protispisovost nebo zmatečnost rekurenti netvrdí a dovolací soud jich neshledal. Napadené usnesení není však ani ve zřejmém rozporu se zákonem. Pokud jde o to, že správa pozůstalosti byla vůbec přenechána Marii H-ové, odpovídá toto opatření plně ustanovení zákona. Marie H-ová jest podle uznaně platné závěti universální dědičkou а k dědictví se náležitě přihlásila. Podle §u 810 obč. zák. a §u 145 nesp. říz. jest dědici, jenž své právo dědické vykáže a se k dědictví přihlásí, přenechati správu pozůstalosti. V přenechání správy pozůstalosti Marii H-ové protizákonnosti tudíž není. Co se týče odkazovníky navrženého, ale nižšími soudy zamítnutého návrhu, aby správa pozůstalosti byla Marii H-ové odňata, ustanovení §u 812 obč. zák., ježto návrh na oddělení pozůstalosti učiněn nebyl, v úvahu nepřichází a jinak zákon (§810 obč. zák., § 145 nesp. říz., čl. XXVII. uv. zák. k ex. ř. § 114 ex. ř.) nemá ustanovení, kdy jest dědici správou pozůstalosti pověřenému správu odníti. Jest to věcí uvážení soudu podle okolností případu. Nižší soudy se návrhem na odnětí správy Marii H-ově zevrubně zabývaly, však výtky správě té činěné, vrcholící v tom, že vdova přenechala nemovitosti manželům Ř-ovým, tito že učinili nákladné adaptace a že se Marie H-ová, prý na škodu odkazovníků, o správu nestará, za dostatečné, by byla správa pozůstalosti dědičce odňata, neshledaly. Tímto rozhodnutím není porušeno žádné ustanovení zákona a ježto, jak uvedeno tu nejsou ani ostatní předpoklady §u 16 nesp. říz., nebyl dovolacímu rekursu, co se týče odnětí správy Marii H-ové úspěch přiznán.