— Čís. 5866 —
Čís. 5866.
Bývalý majitel domu nepozbývá práv z usnesení, jímž byla připuštěna výpověď nájemce z bytu, tím, že přestal býti majitelem domu.
(Rozh. ze dne 18. března 1926, Rv I 326/26.)
Žalovaný (majitel domu) vymohl si proti žalobci soudní svolení k výpovědi z bytu. Vzhledem k tomu, že žalovaný dům napotom prodal, domáhal se žalobce žalobou, o niž tu jde, že se výpověď žalovaného žalobci prohlašuje za bezúčinnou a se zrušuje. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Tím, že bylo dáno právoplatné soudní svolení k výpovědi z bytu v domě žalovaného žalobci pro termín srpnový 1924, skončil 14. listopadu 1924 o 12. hodině polední poměr nájemní a výpověď ta nepozbyla platnosti po rozumu §u 575 třetí odstavec c. ř. s. Žalobce netvrdil, že žalovaný s ním obnovil smlouvu nájemní nebo nová vlastnice s ním učinila novou smlouvu. Žalovaný mohl sice prodávaje jí dům postoupiti jí i své nároky ze soudního svolení k výpovědi proti žalobci, leč učinil-li tak, nepozbyl proto svých práv z tohoto usnesení a mohl je, šetře při tom ustanovení §u 575, třetí odstavec c. ř. s. dáti provésti i nucené. Nepozbyl jich proto, že přestal býti vlastníkem, ač podmínkou, by mohl dáti žalobci výpověď, bylo, že tak činí jako pronajímatel, neboť není zákonného ustanovení, dle něhož by nastávala v takovém případě bezúčinnost platného exekučního titulu a nárok sám nezanikl, jak již správně uvedl soud prvé stolice, neboť nebyl tvrzen žádný z důvodů uvedených v 3 a 4 hlavě třetího dílu obč. zák. ani nebyla tvrzena okolnost jiná, jež by nárok ten zrušovaja nebo stavila. Není důvodu, by byla výpověď ta prohlášena za neplatnou, bezúčinnou nebo aby byla zrušena proto, že žalobce není již vlastníkem domu, vždyť nepozbývá platnosti, přejde-li vlastnictví na osobu jinou. Žalobce nemůže se odvolávati na to, že tu platí doložka rebus sic stantibus, vždyť nejedná se tu o smlouvu mezi stranami, jež má býti splněna, nýbrž o splnění nároku přiznaného soudcovským vý rokem.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolací soud sdílí právní názor odvolacího soudu, že žalovaný nepozbyl práv z usnesení, jímž připuštěna byla výpověď žalobce z bytu tím, že napotom přestal býti vlastníkem domu. Výpověď nepozbyla platnosti tím, že přešlo vlastnictví domu na osobu jinou, neboť, jak odvolací soud správně uvedl, není zákonného ustanovení, dle něhož by nastávala v takovém případě bezúčinnost platného exekučního titulu. Nějaká jiná okolnost, jež by nárok zrušovala nebo stavila, žalobcem tvrzena nebyla. Že by byl nárok žalovaného, plynoucí z uvedeného usnesení, přešel na novou nabyvatelku domu způsobem, uvedeným v §u 9 ex. ř., ani žalobcem tvrzeno nebylo. Zůstává tedy z tohoto exekučního titulu oprávněným žalovaný, i když majitelem domu již není, pokud tomu nový majitel nebo s tímto navázaný snad nový nájemní poměr neodporuje. Jest zcela věcí právního poměru žalovaného a nové majitelky domu, kdo z nich má uplatňovati nárok z exekučního titulu proti žalobci. Žalobce, jehož závazek nezanikl, nemůže z toho, že dům přešel na nového majitele, žádných práv pro sebe dovozovati. Vývody rozsudku odvolacího soudu, že tu neplatí doložka rebus sic stantibus, jsou správné, dovolání se na ně odkazuje.