— Čís. 5760 —
278
Čís. 5760.
Za fusi ve smyslu §u 96 zák. o společnostech s r. o., při níž odpadá provedení likvidace, lze považovati jen takové splynutí, při němž společníci obdrží vzájemná plnění v akciích (závodních podílech). Nestačí poskytnutí odškodnění jinak, na př. hotovou výplatou.
(Rozh. ze dne 16. února 1926, R II 15/26.)
Návrh jednatelů firmy B., společnosti s r. o., a správní rady »B-ské továrny na obuv akciová společnost«, by firma společnosti s r. o. byla vymazána v obchodním rejstříku, ježto se zrušila, sloučivši se s jmenovanou akciovou společností bez provedeni likvidace, rejstříkový soud odmítl a uložil jednatelům společnosti s r. o. B., aby řádně opověděli zrušení společnosti a likvidátory podle ustanovení §§ 88, 89, 90, 92 zák. o společnostech s r. о. k obchodnímu rejstříku ve lhůtě 14 dní. Důvody: Žadatelé navrhují výmaz B. obchodu obuví společnosti s r. o. z toho důvodu, že společníci dne 16. června 1924 se usnesli ji zrušiti, ježto ji sloučili s B-skou továrnou na obuv akciovou společností převedením aktiv a pasiv oné společnosti na tuto společnost bez výplaty a bez provedení likvidace, že možno upustiti od vybídnutí věřitelů, poněvadž B-ská továrna je hlavní věřitelkou zrušené společnosti a mimo to vzala na sebe pasiva této společnosti, a že tím B. zanikla. Živnosti že se vzdala. Dříve nežli společnost s r. o. smí býti vymazána v obchodním rejstříku, musi v něm býti zapsáno zrušení společnosti s vyznačením způsobu zrušovacího (§§ 85, 88 zák.), musí býti likvidována a likvidace ukončena, neustanovuje-li — Čís. 5760 —
279
zákon nic jiného (§ 89 zák.). Případy, kde se nelikviduje, jsou: zrušení vyhlášením úpadku vzhledem k povaze úpadku, převzetí všech závodních podílů nebo jmění zrušené společnosti jakožto celku státem, zemí neb obcí (§ 95 zák.) a převedení jmění jakožto celku na akciovou společnost za přenechání jejich akcií nebo na jinou společnost s r. o. za přenechání jejich závodních podílů (fuse § 96 zák.). Mezi tyto případy nelze zařaditi zrušení B. obchodu obuví společnosti s r. o., jež podle usnesení společníků ze 16. června 1924 převedla veškeré své jmění jakožto celek i s pasivy, jichž je více nežli aktiv, bez úplaty na akciovou společnost; vždyť nebyly-li přenechány akcie, není tu fuse ve smyslu §u 96 zák. o společnostech s o. r., nýbrž jde o zrušení za převedení jmění jakožto celku se zákonitými následky, při kterémžto zrušení likvidace je však povinna, tudíž není dovoleno se vzdáti provedení likvidace a společníci nebyli s to usnésti se na tom platně. Nevyhovuje-li tedy ukončení B. zákonitým náležitostem — jak vysvítá jasně z podání a příloh — soud byl povinen odepříti výmaz v obchodním rejstříku, a poněvadž nelze pochybovati o zrušení společnosti, soud uložil též, by jednatelé opověděli tuto skutečnost.Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Podle protokolu o valné hromadě ze 16. června 1924 usnesli se jednomyslně společníci firmy B., společnosti s r. o. v B., že se tato společnost zrušuje, sloučivši se s B-skou továrnou na obuv, akciovou společností, na niž přenášejí se jako celek aktiva a pasiva B. bez úplaty a bez provedení likvidace. Při valné hromadě B-ské továrny na obuv, akciové společnosti v B. ze 16. června 1924 bylo pak učiněno obdobné usnesení s tím, že tato transakce nebude miti v zápětí novou emisi akcií společnosti akciové. Napadeným usnesením nebylo návrhu vyhověno z té příčiny, že převod jmění jako celku i s pasivy na akciovou společnost stal se bez úplaty (poskytnutí akcií) a že tudíž schází jedna z podstatných náležitostí §u 96 cit. zák. V důsledku toho nejde o fusi ve smyslu §u 96 cit. zák., nýbrž o zrušení společnosti s převodem jmění jako celku, takže likvidace společnosti je podle zákona nezbytnou, byť i se společníci usnesli, že se vzdávají provedení likvidace. Rekursu nelze přiznati oprávnění. V §u 84 zák. o společnostech s r. o. jsou vypočteny případy, kdy nastává zrušení společnosti s r. o., mezi nimi je pod čís. 3 uvedena též fuse s akciovou společností anebo jinou společností s r. o. Podle §u 89 cit. zák. po zrušení společnosti musí býti provedena likvidace, pokud zákon neustanovuje jinak. Likvidace může odpadnouti jedině za podmínek §§ 95 a 96 cit. zák. V tomto případě přichází v úvahu § 96 cit. zák., jehož podmínky byly by splněny až na to, že fuse má se státi bez úplaty, tudíž bez poskytnutí akcií akciové společnosti. V rekursu se tvrdí, že tato náležitost nemohla býti splněna proto, že hodnota aktiv je vyčerpána pasivy a že tudíž společníci zrušené společnosti nemají podle bilance nároku na výplatu. Než dlužno uvážiti, že zákon i v případě §u 95 cit. zák., kde vystupují korporace veřejnoprávní a tudíž poskytují plnou záruku, že jak věřitelé, tak i společníci nebudou poškozeni, stanoví přes to pro odpadnutí likvidace přesné podmínky, z nichž jednou jest, že také uspokojí společníky. V případě §u 96 cit. zák. striktně se vyžaduje »přenechání akcií« příp. »obchodních — Čís. 5760 —
280
podílu« a mimo to též, aby obě strany vzdaly se jednomyslně provedení likvidace. Z toho tedy nutno usuzovat!, že za fusi ve smyslu §u 96 čit. zák., kdy odpadá provedení likvidace, lze považovati jen takové splynutí, kde společníci skutečně obdrží vzájemné plnění buď v akciích aneb závodních podílech. Je-li tedy společnost s r. o. B. i se započtením celé kmenové jistiny 3000000 Kč přes to pasivní částkou 9174 Kč 29 h, jak vysvítá z protokolu o valné hromadě ze dne 16. června 1924, a nemají-li proto, jak v rekursu se uvádí, společníci nároku na výplatu, nejde o fusi ve smyslu §u 96 cit. zák., v důsledku čehož nabývá pak plné platnosti donucovací předpisu §u 89 cit. zák. o provedení likvidace. Správnosti tohoto názoru nasvědčuje též zákon ze dne 4. července 1923, čís. 151 sb. z. a n. o poplatkových a dalších daňových úlevách při splynutí (fusi). V § 2 a § 3 (1) tohoto zákona mluví se o nově vydaných akciích a nových obchodních podílech, z nichž dlužno zapraviti poplatek. Podle §u 3 (5) cit. zák. je podrobena poplatku ryzí hodnota celkového přínosu zaniklého podniku, nevydá-li akciová společnost při fusi nových akcií (vždyť může získati přechodně své akcie za podmínek §u 32 akc. regul.). Právě z ustanovení §u 3 (5) cit. zák., na něž se stížnost odvolává, zřejmě vyplývá, že zaniklá společnost musí vnésti do společnosti, s níž splývá, hodnotu majetkovou, čemuž arciť tak není, je-li podle bilance pasivní.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
V nesporném řízení jest proti usnesení rekursního soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení prvého soudu, přípustným dovolací rekurs jen tehdy, je-li toto usnesení ve zřejmém rozporu se zákonem nebo se spisy, nebo je-li tu zmatečnost (§ 16 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák.). Stěžovatelky shledávají usnesení rekursního soudu zmatečným, poněvadž prý bylo použito ustanovení §§ 89 a 96 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák. způsobem, odporujícím úmyslu zákona. Než o zmatečnosti nemůže býti řeči, neboť, i kdyby byl rekursní soud zmíněných právě předpisů buď nevhodně použil, aneb nesprávně je vyložil, šlo by nanejvýše o zřejmou nezákonnost. Avšak ani této zde není, neboť rekursní soud v otázce, zda za daných okolností možno při pustí ti zápis zrušení společnosti »B. obchod obuví, společnost s r. o.« v B. do obchodního rejstříku vzhledem k jejímu splynutí s B-skou továrnou na obuv, akciovou společností v B., bez předchozí likvidace, správně poukázal k příslušným ustanovením uvedeného zákona, jmenovitě k §u 96, jehož smysl i dosah také správně vyložil. Stačí tedy poukázati k důvodům napadeného usnesení, k nimž vzhledem k vývodům dovolacího rekursu dodati jest ještě toto: Předpis §u 96 cit. zák., dle něhož při fusi společnosti s ručením omezeným se společností akciovou možno se obejiti bez likvidace, převede-li se jmění oné společnosti jako celek, i s dluhy na akciovou společnost proti poskytnutí jejích akcií a vzdají-li se obě strany provedení likvidace — jest rázu donucovacího. To plyne již ze zákona samého, kde jest stranám vyhrazeno jen právo usnésti se po případě na tom, že nemá býti provedena likvidace, nikoli však také, že se tak může státi i bez vydání akcií, což právě jest podstatnou náležitostí fuse, tudíž podmínkou, za které teprve o upuštění od likvidace může se býti usnášeno. Jeť fuse v právním slova smyslu zcizením majetku jedné společnosti jako celku za placení akciemi společnosti druhé (čl. 247 a 215 obch. zák.). Předpokládá tedy fuse především usnesení se společníků té společnosti, která má býti zrušena, že celé jmění společnosti i s dluhy má se převésti na jinou společnost akciovou (nebo společnost s r. o.) za akcie (pokud se týče za obchodní podíly). Stalo-li by se odškodnění jinak, na příklad hotovou výplatou, nebylo by tu již fuse, nýbrž šlo by o prosté zrušení společnosti s nutnou likvidací (§ 89 zák.; srov. Staub-Pisko při čl. 247 § 4).