— Čís. 6108 —
Čís. 6108.
Předpis §u 29 c. ř. s. o zastupování advokáty na okresním soudě nevztahuje se na toho, kdo vystupoval jako zástupce (magistrátní úředník), nikoliv zmocněnec obce.
Ku pokračování v nájemním poměru v domě města Brna něstačí svolení starostovo, nýbrž se vyžaduje usnesení městské rady.
(Rozh. ze dne 8. června 1926, Rv II 314/26.)
Na základě soudního smíru byla povolena městu Brnu exekuce vyklizením Jindřicha T-a. Proti exekuci vystoupil Jindřich T. žalobou, by bylo uznáno právem, že nárok města Brna ze smíru zanikl. V řízení u procesního soudu prvé stolice zastupoval žalovanou brněnskou obec magistrátní rada Dr. č. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Zmatečnost (č. 5 §u 477 a čís. 1 §u 503 c. ř. s.) spatřuje dovolatel v tom, že žalovaná obec, která byla zastupována v řízení před prvou stolici svým úředníkem, magistrát, radou Drem Č-em, jenž však není oprávněn, zastupovati měst. obec, a ačkoliv šlo o rozepři této o předmět vyšší hodnoty, než 2000 Kč, a v místě sídlí více než jeden advokát, nebyla zastupována advokátem (§ 29 c. ř. s.). Není tím uplatněný důvod dovolací opodstatněn, neboť magistrátní rada Dr. č. nezastupoval žalovanou obec jako její zmocněnec, proto nemá místa předpis §u 29 c. ř. s. o nuceném zastupování advokátem, nýbrž jako mocí svého úřadu k tomu oprávněný zástupce žalované obce, nehledíc k tomu, že vedení sporu, jak ze spisů patrno, bylo obcí schváleno.
Vadnou neúplností odvolacího řízení je dovolateli, že v něm o okolnosti, zda starosta města neslíbil jemu, pokud se týče jeho zástupcům, že smí dále podržeti spornou místnost obchodní, nebyl připuštěn důkaz v řízení prvé stolice nabízenými svědky. Leč odvolací soud byl s to, zjistiti tuto okolnost důkazy v prvé stolici provedenými, a pak právem upustil se zřetelem na předpis §u 275 I c. ř. s. od provedení postrádaného důkazu. Ostatně postrádaný důkaz je podle §u 275 I. c. ř. s. také nepřípustný, jelikož okolnost, o které je postrádán, je pro posouzení této rozepře nezávažná. Nesprávné posouzení právní spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud uznal, že i v případě tvrzeného slibu starostova nebyla by žalovaná obec vázána takovým slibem, protože podle §§ 74, 81, 62, 61 zákona ze dne 25. května 1905, čís. 56 m. z. z. a §§ 1 a 7 zákona ze dne 7. února 1919, čís. 2 správně čís. 76 sb. z. a n. takovéto opatření vyžadovalo by ku své platnosti usnesení městské rady. Dovolatel tvrdí, že taková věc není případem citovaných předpisů, že proto řečeného usnesení není zapotřebí a při tom poukazuje k domu, že svědek Dr. č. připustil sám, že k takovému opatření byl by purkmistr oprávněn. Není tím podle č. 4 §u 503 c. ř. s. uplatněný důvod dovolací opodstatněn, neboť napadený závěr právní je správný, při čemž ovšem dlužno si povšimnouti, že ve skutečnosti nešlo o pouhé poshovění s výkonem exekuce nuceným vyklizením, nýbrž šlo v druhé řadě o pokračování v nájemním poměru, tedy o počin, k němuž nestačí pouhý projev starostův, nýbrž je k jeho platnosti zapotřebí usnesení městské rady.