— Čís. 5629 —
Čís. 5629.
Vyhověl-li procesní soud prvé stolice žalobě o rozluku z jednoho z uplatněných důvodů, nezabývav se důvodem dalším, jest na odvolacím soudě, neuznal-li onoho důvodu, by se zabýval i s důvodem druhým, třebas žalobce se z rozsudku prvého soudu neodvolal.
(Rozh. ze dne 7. ledna 1926, Rv I 1815/25.)
Žalobce žaloval o rozluku manželství pro nepřekonatelný odpor a při ústním jednání uplatnil dále ještě hluboký rozvrat. Procesní soud prvé stolice shledal opodstatněným rozlukový důvod nepřekonatelného odporu a žalobě vyhověl. Odvolací soud k odvolání žalované žalobu zamítl a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Žalobce uplatňoval sice také hluboký rozvrat, tento důvod však prvním soudem ponechán bez povšimnutí. Jelikož žalobce odvoláním rozsudek prvé stolice nenapadá, ba ani ve svém sdělení odvolacím o neúplnosti řízení ani se nezmiňuje, nemožno odvolacímu soudu dle §u 462 c. ř. s. v tom ohledu sjednati nápravy.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Dovolání nelze upříti oprávnění, pokud dovolatel vytýká, že ani odvolací soud nevyšetřil z úřední povinnosti dále jim uplatňovaného důvodu rozlukového podle §u 13 lit. h) rozluk. zákona. Soud druhé stolice neposoudil věc správně, když, dospěv právem k úsudku, že se žalobce nemůže dovolávati rozlukového důvodu dle §u 13 písm. i) rozl. zák., měl za to, že mu vzhledem k ustanovení §u 462 c. ř. s. není dovoleno zabývati se rozlukovým důvodem dle §u 13 písm. h) rozl. zák., žalobcem v druhé řadě uplatňovaným, protože ani první soud se jím neobíral a žalobce z rozsudku soudu prvé stolice se neodvolal. Názor odvolacího soudu byl by správným jen tehdy, kdyby žalobce hluboký rozvrat manželství jako důvod rozluky vůbec nebyl uplatňoval. Než okolnost, že prvnímu soudu stačil rozlukový důvod dle §u 13 pism. i) rozl. zák., jejž pokládal za daný, by na tomto podkladě vyhověl žalobě a vyslovil rozluku manželství, a že se proto nezabýval dalším důvodem rozlukovým podle §u 13 písm. h) rozl. zák., nezbavila odvolací soud povinnosti, prýštící z povahy rozlukového řízení, by z úřední moci vyšetřil opodstatněnost druhého důvodu rozlukového, žalobcem včas uplatňovaného, když uznal, že neobstojí důvod nepřekonatelného odporu, z něhož první soud manželství rozloučil. Na tomto stavu věci ničeho nemění, že dovolatel neodporoval rozsudku soudu prvé stolice odvoláním, k čemuž ovšem, pokud jde o výrok, jímž byla vyslovena rozluka manželství (bez ohledu na otázku viny na rozluce) neměl příčiny, když bylo rozsudkem prvé stolice v tomto směru jeho žalobnímu žádání vyhověno. Jelikož důsledkem tohoto nesprávného názoru odvolacího soudu rozlukový důvod dle §u 13 písni, h) rozl. zák. ani v odvolacím řízení vůbec nebyl vzat na přetřes, bylo dovolání, jež se v tomto směru ukázalo důvodným, vyhověti a dále o něm rozhodnouti, jak se stalo.