— Čís. 5870 —
Čís. 5870.
S hlediska §u 80 čís. 1 ex. ř. nestačí zkoumati, zda byly špiněny důvody příslušnosti, jež pro svou příslušnost uvedl cizozemský soud, nýbrž jest třeba zkoumati, zda byl příslušným podle tuzemských předpisů.
(Rozh. ze dne 19. března 1926, R I 82/26.)
Soud prvé stolice (krajský soud v č.) povolil exekuci na základě rozsudku zemského soudu v Lipsku ze dne 13. července 1925. Rekursní soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že exekuce na základě rozsudku zemského soudu v Lipsku ze dne 13. července 1925 není přípustná, a zrušil na základě něho povolenou exekuci. Důvody: Rekurs je plně odůvodněn, neboť k opodstatnění vykonatelnosti cizího rozsudku dle §u 80 čís. 1 ex. ř. musí příslušnost cizího soudu, opírající se o soud splniště, odpovídati všem požadavkům §u 88 nový doslov j. n. V tomto případě žaloba podaná u zemského soudu v Lipsku odvolává se k odůvodnění příslušnosti tohoto soudu na soud splniště, který § 29 něm. civ. ř. s. připouští v rozsahu, jehož § 88 rakouské (čs.) j. n. nepřipouští, maje daleko přísnější předpoklady. Předpokladů tohoto paragrafu tu není, jak z doslovu tohoto zákonného ustanovení a z porovnání předložených listinných dokladů zřejmo, a ustanovení § 38 něm. civ. ř. s., které jedná o prorogaci, zde použiti nemožno, jelikož žalovaná vznesla námitku nepříslušnosti soudu a jest tu odkázati tudíž na předpis § 39 něm. c. ř. s., dle něhož jest mlčky daný souhlas vzíti za prokázaný, když žalovaný, aniž by uplatňoval nepříslušnost (zde však tak učinil), ve věci hlavní jedná. Dle toho nebyla příslušnost zemského soudu v Lipsku jako soudu splniště dle předpisů práva československého odůvodněna (srov. komentář Neumannův k ex. ř. str. 278 a ρozn. 2 tamže, pak rozh. č. 995 sbírky Gl. U. nový sled), a není proto exekuce přípustná.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze přiznati oprávnění. Rekursní soud, zkoumaje po rozumu §u 80 čís. 1 ex. ř., zda rozepře ohledně vymáhané nyní pohledávky mohla podle předpisů v tuzemsku o příslušnosti platných býti zahájena v cizozemsku, najmě u zemského soudu v Lipsku, na základě jehož rozsudku jest exekuce navrhována, omezil se jen na otázku, zda byly splněny důvody příslušnosti, které uvedl pro svou příslušnost zmíněný cizozemský soud (§§ 29 a 38 něm. s. ř.). To ovšem nestačí, neboť podle §u 80 čís. 1 ex. ř. jest zkoumati, zda byla by příslušnost ciziny pro dotyčnou věc podle tuzemských předpisů vůbec opodstatněna a nezáleží ani na tom, z kterého důvodu uznal se cizí soud za příslušná, ani který důvod příslušnosti uplatňovala strana cizího soudu se dovolavší. Než tím, že rekursní soud se zabýval otázkou příslušnosti jen v uvedeném úzkém směru, nemění se ničeho na výsledku, k němuž rekursní soud dospěl, že rozepře o vymáhanou pohledávku v cizině, najmě u zemského soudu v Lipsku podle zdejších předpisů o příslušnosti zahájena býti nemohla. Podle stavu věci mohla by v tomto případě přijití v úvahu příslušnost cizích soudů, tudíž i zemského soudu v Lipsku podle §u 87 a), 88 prvý odst. a 104 j. n. Než příslušným cizí soud (zemský soud v Lipsku) nebyl podle žádného z těchto ustanovení. Podle §u 87 a) j. n. proto, že, i kdyby byly splněny všechny ostatní předpoklady soudní příslušnosti podle tohoto paragrafu, tedy, že žalující firma jest protokolována, že žalovaná jest obchodnicí, že jde o pohledávku za zboží prodané v podniku žalobkyně, že byl předloženými dopisy podán důkaz o tom že se objednávka stala, nedostává se k založení příslušnosti podle onoho ustanovení zákona dalšího předpokladu, totiž listinného průkazu o tom, že žalované firmě bylo zboží odevzdáno (dodáno). Předpis §u 87 a) j. n. žádá totiž, že skutečné převzetí (odesláni) zboží musí býti listinami prokázáno. Důkazu toho nenahrazuje, že žalovaná na kupní cenu jistou částku splatila, ani že ve sporu doznala, že zboží jí bylo dodáno (čl. 347, 349 obch. zák.). Příslušnost cizího soudu podle §u 88 prvý odstavec j. n. také nebyla opodstatněna. Nestačí, že mezi .stranami došlo k dohodě, že splništčin ohledně placení jest Lipsko, neboť podle §u 88 prvý odstavec j. n. jest k založení příslušnosti místa splniště zapotřebí, by úmluva o splništi byla prokázána soudu listinou. Důkazu toho nepodávají dopisy žalující stranou předložené, ježto obsahují pouze její prohlášení, že splništěm jest Lipsko, listinný důkaz o souhlasném projevu žalované strany podán nebyl a proto marně rekurentka tvrdí, že mohla rozepře u zemského soudu v Lipsku býti podle §u 88 prvý odstavec j. n. zahájena. Pro příslušnost podle §u 104 odstavec prvý j. n. — příslušnost podle §u 104 poslední odstavec j. n. nepřichází v úvahu — nedostává se rovněž zákonem požadovaných předpokladů. Zákon žádá i tu listinný doklad a to již v žalobě o tom, že se strany výslovně ujednaly na podrobení se určitému soudu. Žalující strana však ani v žalobě, ani později, ba ani ve svém exekučním návrhu oné úmluvy o prorogaci listinou neprokázala. Podle toho, co tuto uvedeno, podmínky příslušnosti cizího soudu (zemského soudu v Lipsku) podle ustanovení v tuzemsku o příslušnosti platných splněny nebyly a proto rekursní soud právem návrh na povolení exekuce na základě rozsudku zemského soudu v Lipsku zamítl.